Když jsme se spolu v pátek po poledni sešli na rozhovor v Masných krámech, na obrazovce televize zrovna běžel záznam volejbalového zápasu Ligy mistrů mezi Libercem a polským Belchatowem. Bylo to symbolické.
Právě díky volejbalu se Jiří Popelka vypravil do světa. Prošel 10 různých zemí – od tradičních volejbalových destinací, jako Francie, Itálie nebo Polsko, až po exotický Kuvajt, Spojené arabské emiráty či Argentinu. Podíval se na čtyři mistrovství světa, na jednom byl dokonce vyhlášen druhým nejlepším smečařem. Volejbalu se věnuje dál jako manažer.
Založil volejbalový server
A mimochodem, ten zápas Liberce už viděl živě o den dřív. Stejně jako mnoho dalších na různých internetových televizích, výsledkových webech nebo youtube kanálech. „Dostat se k informacím z volejbalového prostředí je hodně složité. Moc jich není,“ říkal před sedmi lety v jednom z rozhovorů. Včera si na to vzpomněl. A dodal, že teď už je to o něco lepší.
Koneckonců i díky němu. Už v roce 2004, když ještě aktivně hrál, si založil se svou ženou Blankou internetový portál, který si kladl smělý cíl. Informovat čtenáře celého světa o volejbalových novinkách. Po více než deseti letech fungování může říct, že se mu to podařilo.
„Naše česká verze je tady jedničkou. Soustředí se na české prostředí. A anglická se pohybuje mezi top pěti informačními volejbalovými weby na světě,“ říká Jiří Popelka s tím, že jeho snem je, aby reklama volleycountry, jak své stránky pojmenoval, běžela i při olympijském volejbalovém finále jako oficiální mediální partner. Zatím k tomu má nakročeno – jako jediné volejbalové médium získal akreditaci na olympijské hry do brazilského Ria v příštím roce, odkud budou redaktoři psát.
Jak sám říká, posledních pár let už článek na web nenapsal. Českou verzi vede jeho žena Blanka. On se podílí na koordinaci té anglické a dost času mu zabere cestování. Každý týden se pohybuje mezi Prahou a Českými Budějovicemi, kam se z práce na volejbalovém svazu vrací. Věnuje se jako manažer reprezentačním výběrům a zároveň má na starosti i tvorbu nového webu volejbalového svazu, který chtějí na začátku příštího roku spustit.
„Vytvořil jsem český rekord v přesunech. Doufám, že ho někdo jen tak nepřekoná.“ Jiří Popelka |
Když Jiří Popelka před necelými třemi roky končil s aktivní hráčskou kariérou, ani ho nenapadlo, že by z volejbalového prostředí odešel. „Trénovat jsem nechtěl. Myslím, že na to nejsem vhodný typ,“ říká upřímně. A jeho současná role ho baví.
Využívá svých dovedností, jež nabral za léta strávená v cizích zemích, i kontaktů, které získal. Dokáže se třeba domluvit v angličtině, ruštině i italštině. Když vyrazil s reprezentací do francouzského Tours, bylo pro něj snazší v místě, kde hrál a kde ho lidé poznávají, cokoliv pro hráče zařídit. A hlavně po jeho zážitcích ho jen tak něco nepřekvapí.
Mráz v Rusku, vedro v Argentině
Když se ho člověk zeptá na příhody z cest, vypráví o 36hodinových přesunech za zápasy v Rusku, tamních 40stupňových mrazech, o trénincích v čepicích v promrzlých halách i metodách tamních trenérů. „Rusko mě tenkrát zocelilo. Když jsem odcházel, připadal jsem si jako Terminátor, kterého už nic nezničí,“ usmívá se při vzpomínce na angažmá ve dvou ruských klubech.
Jiří Popelka (38 let)Vizitka Pochází z Jirkova v severních Čechách. S volejbalem začínal v Ervěnicích v 16 letech, předtím hrál třeba fotbal. Přes Žatec a USK Praha se dostal už jako profesionál do českobudějovického Jihostroje, kde strávil čtyři roky. Později hrál v Belgii, Francii, Německu, Itálii, Polsku, Rusku, Kataru, Spojených arabských emirátech, Turecku nebo Argentině. Je mistrem Česka, Belgie a získal i francouzský a belgický pohár. S reprezentací se podíval na čtyři mistrovství světa i Evropy. Nyní pracuje na volejbalovém svazu jako koordinátor seniorských reprezentací. Je ženatý, má ženu Blanku a devítiletého syna Jasmína. |
Naopak opačný život poznal v Argentině, kde teploty zase neklesly pod plus třicet. „Život tam byl zase úplně jiný, ale nedá se říct, jestli horší, nebo lepší,“ vysvětluje s tím, že díky zkušenostem ho už zase tak něco nepřekvapilo.
Do Ruska přece jenom odcházel jako první český hráč v historii. A přiznává, že Kuvajt a Arabské emiráty pak zvolil stejně jako fotbalisté z finančních důvodů. „Tam hráči nechodí pro sportovní cíle, ale hlavně kvůli penězům,“ netají.
Když poté dostal znovu sportovně zajímavou nabídku z Polska, nezaváhal a odešel tam. „Všechno je to o kontaktech na manažery, kteří nabídky hráčům dávají. Já jsem za svoji kariéru poznal snad všechny,“ říká Jiří Popelka. „Když jsem odcházel po čtyřech letech v Jihostroji do Belgie, nechtěl jsem zůstat deset let v jednom klubu, ale také jsem neplánoval, že jich vystřídám tolik,“ přiznává.
Nakonec to tak ale prostě vyplynulo. „Vytvořil jsem český rekord v přesunech, a když jsem na něm tak tvrdě pracoval, doufám, že ho někdo jen tak nepřekoná,“ směje se. A dodává, že ještě další země mohl přidat. Když ale v Argentině končil, nabídky z Portorika či Izraele odmítl.
Zamířil domů. Domovem se pro rodáka ze severočeského Jirkova staly České Budějovice. Místo, kde strávil ve své profesionální kariéře nejvíc času a připsal si i první klubový úspěch. Titul ligového šampiona.
Volejbal je naše vášeň. To je motto, které má na svém volejbalovém webu. A pro rodinu Popelkových platí nadmíru. Vždyť i jeho devítiletý syn Jasmín začal hrát za Jihostroj. „Třeba manželku web volleycountry chytil snad ještě více než mě. To, že nás volejbal spojuje, bylo i v mé kariéře velice důležité,“ dodává Jiří Popelka.
DotazníkCo vás v poslední době potěšilo? Co vás naopak naštvalo? Na co se těšíte? |
