Zrovna probíral se žáky jednu z básní Jana Nerudy, když se ve dveřích Základní školy ve Zlatých Horách objevili estébáci. Josef Petr Ondok tehdy ve vesnici u česko-polských hranic vykonával jako student češtiny a filozofie povinnou školskou službu a takovou návštěvu opravdu nečekal.
Josef Petr Ondok se narodil v roce 1926 v Mydlovarech. Zemřel v roce 2003.
Nasadili mu pouta a odvezli ho do Brna na oddělení státní bezpečnosti. Měsíce ho ve vazbě vyslýchali, bili, ponižovali. Pak ho propustili.
Tehdy se pětadvacetiletý mladík rozhodl emigrovat. Domluvený doprovod ho zavedl na hranice Rakouska.
Jenže tam se Ondok zamotal a omylem se vrátil zpět a skončil v rukou pohraniční stráže.
Bylo jasné, že vězení se už nevyhne. Ve vykonstruovaném procesu Bárta a spol. byl na svátek Všech svatých (datum vybrali prokurátoři zcela záměrně) odsouzen roku 1952 k 17 letům vězení za údajnou velezradu.
Životopis J. P. OndokaJosef Petr Ondok se narodil v roce 1926 v jihočeských Mydlovarech. Maturoval na gymnáziu J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích. Studoval teologii v brněnském semináři a filosofii na Masarykově univerzitě. Po zrušení seminářů v roce 1950 dokončil teologii soukromě a v roce 1951 byl vysvěcen na kněze. Ve stejném roce byl v komunisty vykonstruovaném procesu Bárta a spol. obviněn a odsouzen za údajnou velezradu. Propuštěn byl o dvanáct let později. Po amnestii pracoval jako stavební dělník v JZD Mydlovary a od roku 1966 jako technik v Botanickém ústavu akademie věd v Třeboni. Od roku 1991 učil na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, a to rovných dvanáct let. Napsal více než stovku přírodovědeckých prací a studií, dvě desítky filosofických a teologických článků a několik knih: Důkaz nebo hypotéza Boha?; Člověk a příroda. Hledání etického vztahu; Bioetika; Bereme smích vážně?; Čmelák asketický. Úvahy o křesťanské spiritualitě a poslední vydanou Muklovský Vatikán. |
Ve skutečnosti se komunistům nelíbilo to, že byl Ondok o dva roky dříve vysvěcen na kněze. Tak začalo jeho těžké životní období. Prošel věznicemi Mírov, Jáchymov, Leopoldov a Valdice. O životě za mřížemi napsal po sametové revoluci působivou knihu Muklovský Vatikán.
Josef by se do party v JZD hodil
Ačkoliv o propuštění žádali jeho rodiče prezidenta republiky téměř každý rok, návratu syna se dočkali až po 12 letech. Údajně pomohla žádost Jednotného zemědělského družstva Mydlovary. To si stěžovalo, že má nedostatek zaměstnanců a že Josef, rodák z obce, by se jim do party hodil.
A tak si 37letý Josef u valdické brány třikrát odplivl, aby se do vězení nikdy nevrátil, a odjel do rodných Mydlovar na Českobudějovicku. Začal pracovat jako přidavač. Práce se mu nelíbila, chtěl jinam. Shodou okolností tehdy potkal v Brně biologa a filozofa Josefa Svobodu, který mu našel místo v Botanickém ústavu Akademie věd. Nejprve v Brně a pak v Třeboni.
Zajímavé je, že se za Josefa Petra Ondoka zaručil velký komunista, tehdejší ředitel Botanického ústavu v Průhonicících, Slavomil Hejný. A Josef nastoupil jako technik.
Jak uvádí jeho tehdejší kolega Jan Květ, ekologie mokřadů jistě nebyla původním primárním zájmem filozofa a teologa. "Ale jakmile přišel do nového prostředí, chopil se nabídnuté příležitosti a jeho znalost matematiky ho brzy učinila cenným členem třeboňského pracoviště po dalších více než 25 let."
Byl u založení teologické fakulty
Mimo to se věnoval i duchovní činnosti. V roce 1969 se stal výpomocným duchovním v kostele Panny Marie Růžencové v Českých Budějovicích. Připravoval a pořádal bohoslužby. Později se zaměřil na bytové semináře. V 70. letech se situace ve státě přiostřila a Ondok nesměl vykonávat duchovní činnost. Jako kněz mohl působit až po roce 1989.
Když se v roce 1991 zakládala teologická fakulta v Českých Budějovicích, dostal Ondok nabídku, zda by zde nechtěl učit filozofii. Souhlasil, i když prý naznačil, že není dostatečně připravený. Už ve věznicích se svým přátelům zmiňoval, jak bolestivé pro něj je, že nemůže číst a bádat ve filozofické literatuře. Vrhnul se tedy do studia filozofických textů tak, aby studentům mohl přednášet dějiny filozofie, etiku i speciální metafyziku. Na katedře filozofie a religionistiky působil až do své smrti v roce 2003.
