Uběhlo dlouhých 65 let a Pravdovi zamířili v sobotu 8. června na radnici znovu. Manžel si dokonce ještě autem nevěstu přivezl sám na obřad. Pak si znovu moc rádi řekli ano a oslavili kamennou svatbu.
Na pár je krásný pohled, pečují o sebe, starají se, dávají jeden na druhého pozor. A když o sobě začnou vyprávět, jen potvrzují to, co je vidět.
„Děda je strašně moc hodný. Všechno se mnou dělá, hezky hospodaříme spolu,“ pochvaluje si nyní pětaosmdesátiletá Drahoslava Pravdová. Její manžel je o tři roky starší a přiznává, že například auto by rád řídil ještě dva roky.
Při seznámení oba žili jen kousek od sebe v Českém Krumlově. Jaroslav byl voják a Drahoslava se mu hned líbila. Proto došlo na setkání u karet.
„Děda si přál děti, a tak jsem byla brzy těhotná. Místo v září jsme se nakonec brali už v červnu. Byla to jen malá a rychlá svatba. S rodinou jsme to oslavili až o něco později,“ vzpomíná žena.
Dostali tehdy novomanželskou půjčku osm tisíc korun, za kterou si pořídili ložnici. Za tři našetřené tisíce zase kuchyň a manžel dostal jako voják byt. „Už asi o tři roky později jsme se ale stěhovali do Českých Budějovic, kde žijeme dodnes. U vojska jsem ze zdravotních důvodů zůstat nemohl, a tak se ze mě stal lesník a u toho už jsem zůstal,“ vypráví Jaroslav Pravda.
Dokonce napsal i knihu. A v sobotu dorazil na obřad stylově v lesnické uniformě. Také jeho žena pracovala až do důchodu u lesů a oba se shodují, že jim nikdy nevadilo, že spolu byli skoro neustále. „To víte, že někdy byla nějaká bouřka, ale to se hned přehnalo,“ dodává paní Drahoslava.
Vychovali spolu dvě dcery a radují se také ze čtyř vnoučat a šesti pravnoučat. Rodina je přišla na radnici doprovodit. Obřad byl tak hezký a dojemný, že ukáplo i několik slz.
Recept na dlouhodobé a spokojené manželství se podle Pravdových skrývá v toleranci a vzájemném porozumění. Oba si přejí, aby se mohli dál radovat ze života se svou rodinou a za pět let třeba oslavili i svatbu platinovou.
