„Superželezňák“, co v životě nevzdal ani jeden závod, sportuje i v 85 letech

  11:49aktualizováno  11:49
Karel Schneider svými výkony dokazuje, že sport je filozofie života, která se člověku vyplatí. Muž, který nevzdal jediný závod. A kterému před třemi lety udělila Česká triatlonová asociace čestné členství za celoživotní přínos.

Karel Schneider svými výkony dokazuje, že sport je filozofie života, která se člověku vyplatí. | foto: Petr Lundák, MF DNES

„Kolik let může být tomu borci?“ otázal se kdosi. „Pětaosmdesát,“ odpověděl jeho soused a dodal: „Já ho znám, to je Železňák.“ „Superželezňák,“ podotkl důrazně další divák.

Prozradil, že obdivovaný sportovec se jmenuje Karel Schneider a Superželezňák je jeho přezdívka.

Získal ji roku 1983, kdy úspěšně absolvoval nejnáročnější triatlonovou kategorii – superželezný muž. Tehdy mu bylo jednapadesát. V takovém věku někteří nadšenci do vytrvalostních sportů pomýšlejí, že přesedlají na méně náročné disciplíny. Ne však Karel Schneider. Muž, který nevzdal jediný závod. A kterému před třemi lety udělila Česká triatlonová asociace čestné členství za celoživotní přínos.

Na povídání v českobudějovických Masných krámech přišel svižným krokem a s veselou myslí. Vůbec na něm nebylo znát, že má z předchozího dne v nohách časovku jednotlivců z Tábora do Radimovic.

„Dala mi zabrat,“ řekl, když usedl ke stolu. „Hned na začátku při stoupání do kopce mi sjela noha z pedálu, třikrát jsem se snažil naskočit na kolo, ale nešlo to. Tak jsem kus vyběhl s kolem, kus jsem ušel rychlým krokem a nahoře jsem zase nasedl. Ztratil jsem tím čas, loni jsem byl ve stejném závodě o dvě minuty a 21 vteřin lepší. Su ale rád, že jsem dorazil do cíle.“

Přízvuk jeho řeči prozrazuje, že pochází z Hané. Narodil se roku 1932 v Olomouci a dětství strávil s rodinou v blízkých Samotiškách. Tam také prožil zážitek, který mu ukázal, jak je důležité věnovat se sportu.

„Můj táta byl povoláním železniční zřízenec a ve volných chvílích žil sportem. Už pohled na jeho svalnatou figuru dával tušit, že má obrovskou fyzickou sílu. Jednou si ho na nádraží všiml sám zápasník Gustav Frištenský a hned mu nabídl angažmá, ale táta odmítl. Za okupace se zapojil do odboje tím, že roznášel letáky proti Němcům. Na udání ho zatklo gestapo a devět měsíců ho drželi v Olomouci ve vězení. Nic mu nedokázali, a tak ho pustili. Táta se vrátil domů vyhublý k nepoznání, ale věznění ho psychicky vůbec nezlomilo.“

Držel se rad otce

Tehdy mu otec zopakoval radu, kterou říkával, když ho jako maličkého učil plavat. „Zapomeň na větu: Už nemůžu. Přinuť mozek, aby ti poručil: Můžeš, nevzdávej to! A uvidíš, že to dokážeš.“ Rada však má důležitou podmínku. Když mozek burcuje tělo, nesmí mít člověk místo svalů bláto. Je třeba pravidelně sportovat.

Karel Schneider (85 let)

Narodil se 28. února 1932 v Olomouci. Vyučil se automechanikem, poté zvolil profesi vojáka z povolání. Sloužil v Jihlavě, Jindřichově Hradci, Týně nad Vltavou a od roku 1969 v Táboře, kde se natrvalo zabydlel. Je vdovec, v penzi. Má dceru Irenu a syna Karla. Sportovní základy v něm vypěstoval jeho otec Karel. Patnáct let se věnoval modernímu trojboji, začátkem 80. let přešel na triatlon. V roce 1983 absolvoval kategorii triatlonu superželezný muž. Je pětadvacetinásobný betonový muž, plavec ČSSR, nositel diamantového odznaku zdatnosti a dalších sportovních titulů a ocenění. V roce 2014 mu Česká triatlonová asociace udělila čestné členství. Stále sportuje a také propaguje sport na přednáškách.

„Ale na nějakou sportovní školu jsem vůbec nepomyslel, pocházeli jsme z chudých poměrů,“ vzpomíná Karel Schneider. „Po válce jsem se vyučil automechanikem ve strýcově firmě. Pak přišlo znárodnění a firma ukončila provoz. Když jsem začal hledat práci, všiml jsem si náborového plakátu do armády. Napadlo mě, že tam svoji profesi automechanika určitě uplatním a sportu tam bude také dost.“

Své učitele na vojenské akademii v Brně upoutal výtečným prospěchem i tělesnou zdatností. Právě tam získal svůj první sportovní titul – přeborník akademie v řeckořímském zápase. A pak už za své výkony přebíral jednu cenu za druhou.

Pro jiného by to byl podnět k zahájení profesionální sportovní kariéry, ale Karel Schneider chtěl žít podobným životem jako otec: mít stálou práci, rodinu a ve volném čase sportovat. V práci se mu dařilo, ve sportu také, teď ještě najít ženu na celý život. Sportovní muži v uniformě sice vzbuzují zájem něžného pohlaví, jenže…

„Já měl už v mládí málo vlasů a to byl tenkrát před ženskými handicap. Až ve 29 letech jsem poznal tu pravou, když jsem sloužil v Jindřichově Hradci. Randit se mnou ale nebylo jednoduché. Někdy nám schůzku ukončil vojenský poplach a někdy jsem prostě odběhl.“

Příklad za všechny. Šli večer z kina a najednou si Karel Schneider všiml, jak se opodál poflakuje neupravený voják. Ten, jakmile zmerčil důstojníka, udělal pošklebek a vzal nohy na ramena. „Přece jsem ho nemohl nechat utéct,“ směje se sportovec. „V polobotkách jsem za ním běžel přes celý Hradec až k Vajgaru. Tam jsem ho chytil a ukázalo se, že si udělal výlet načerno z kasáren. Služební povinnost jsem splnil, ale dlouho jsem si to musel žehlit u své Aničky.“

Sportuje i s kardiostimulátorem

A přece si ho vzala za muže. U vojáků si získal respekt nejen jako spravedlivý velitel, ale také jako sportovec. Sami ho žádali, aby pro ně pořádal přednášky. V té době se věnoval modernímu trojboji (střelba, plavání, terénní běh) a roku 1969 natrvalo zakotvil v Táboře.

„Začátkem 80. let se v Československu objevil triatlon. Ihned jsem ho začal zkoušet, protože mám rád vytrvalostní sporty. Tehdy byla doslova móda udělat v triatlonu železného muže. Připravoval jsem se na to postupně, protože jsem si uvědomoval jeho náročnost. Jednoho dne mi záklaďáci přinesli časopis Stadion, kde se psalo, že triatlonisté v Plzni vymysleli něco extra. Superželezného muže. Za 24 hodin zdolat 305 kilometrů, z toho 250 ujet na kole, padesát běžet a pět plavat.“

Vojáci nadhodili: „Veliteli, troufnete si?“ Příliš si netroufal, ale nechtěl kluky zklamat. Sehnal k sobě dva mladší zkušené sportovce a v létě 1983 to v Táboře podnikli. Plavali v Jordánu, běhali na stadionu Míru a šlapali do pedálů z Tábora do Plané nad Lužnicí a zpátky, až splnili počet kilometrů.

„Jeden kolega vzdal při běhu a já jsem si v této části sáhl na dno svých možností. Strašně mě píchalo v boku, ale v nejtěžších chvílích jsem si vzpomněl na slova svého táty. Mozek mi zavelel a běžel jsem dál. Ani cyklistická část nebyla žádný med, z 250 kilometrů jsme jeli sto padesát v dešti. Celkovou trasu jsem zvládl za 23 hodin a 25 minut. Shodil jsem sedm kilo.“

Dlouho neodpočíval. Brzy znovu stál na startech závodů a tak je to dodnes. Miluje přespolní běh, cyklistiku a stále si dopřává triatlon, i když už ne v tak závratných porcích. „Po osmdesátce mi život začal ukazovat svou smutnější tvář. Manželka zemřela a já se sám starám o svou dceru s mentálním postižením. Naštěstí mi pomáhají hodní lidé. Trápí mě vysoký tlak, křečové žíly a letos mi voperovali kardiostimulátor.“

Přesto si denně vede podrobný sportovní deník a účastní se závodů úměrných jeho fyzickým možnostem. Stává se, že končí v cíli jako poslední a dostává cenu pro nejstaršího závodníka. Ale o tom to není.

„Chci lidem ukázat, že se dá sportovat v každém věku a za všech okolností. Sport je krásná filozofie života, která člověka umí podržet nad vodou, když se všechno okolo potápí. Hrobníkovi z lopaty se utéct nedá, ale dokud můžeme aspoň trošku životem běžet, nevzdávejme to a běžme,“ vyzývá 85letý sportovec Karel Schneider.

Autoři:

Nejčtenější

Studenti opouštějí vysokoškolské koleje. Dojíždění je pro ně levnější

V kampusu Jihočeské univerzity v Branišovské ulici v Českých Budějovicích jsou...

Na kolejích Jihočeské univerzity ubývají studenti. Může za to zlevněné jízdné, na kterém lze měsíčně ušetřit i tisíce...

Dům v Písku po pradědečkovi vkusně zateplili. Fasáda pořádně prokoukla

Rodinný dům si nechal v Písku v roce 1913 postavit učitel František Racek s...

František Racek si v roce 1913 nechal v Písku postavit rodinný dům za 14 tisíc zlatých. Se svou manželkou na něj...

Dostavbu dálnice D3 u Ševětína brzdí chyba úředníka, už přišel o práci

Stavba úseku dálnice D3 Ševětín - Borek.

Dokončení téměř jedenáct kilometrů dlouhého úseku dálnice u Českých Budějovic mezi Borkem a Ševětínem brání chyba...

Policie hledá svědky znásilnění školačky v Budějovicích, podezřelého má

Ilustrační snímek

Policie vyšetřuje znásilnění školačky v Českých Budějovicích. Zločin se stal ve středu, kriminalisté zadrželi...

Nazí a vychrtlí andělé nad hlavami vyvolali pře v Jindřichově Hradci

V Panské ulici v Jindřichově Hradci se vznášejí plastoví andělé od sochaře...

V Jindřichově Hradci vyvolali velký rozruch andělé od Michala Trpáka z recyklovaných PET lahví v Panské ulici. Sochy...

Další z rubriky

Do třetice začíná boj o novou sportovní halu v Českých Budějovicích

Sportovní hala v Českých Budějovicích má být podle plánů zbourána.

Sportovní kluby mají počítat s nájmy v současné sportovní hale do začátku května, pak by se měla bourat. Už třetí...

Zlatou stoku dokončili před 500 lety. Zásobovala rybníky živou vodou

Zlatá stoka se proplétá mezi velkými rybníky okolo Třeboně. Na snímku je v...

Unikátní umělý kanál napájel pivovar, plavilo se po něm dřevo a poháněl mlýny. Před 500 lety ho dokončil Štěpánek...

Domy v Krumlově ohrožovala zpustlá zahrada. Teď je zachráněna i s Paraplíčkem

Na území v Českém Krumlově mezi Kuchyňskou zahradou a zástavbou Rybářské ulice...

Unikátní Horská zahrada, která je součástí areálu Státního hradu a zámku Český Krumlov, se dočkala...

Najdete na iDNES.cz