Traduje se toho o něm spousta. Prý vypadal zlověstněji než dnes, jeho oko zářilo a na jih Čech kvůli němu měli v druhé polovině 19. století přijet dělníci z daleké Asie.
Co je na pověstech pravdy, už nikdo neví. Kladrubský drak ale sleduje návštěvníky malé obce na hranici jižních a západních Čech dál.
Místní jsou na něj hrdí. Dobová fotografie dlouhého ještěra visí na obecním úřadě, hospoda se jmenuje U Draka a mytické zvíře zdobí i ceduli při příjezdu do vesnice. Právě tady ve směru od Strakonic je více než 20metrový originál.
Tělo ještěra s nebezpečně vyhlížející hlavou není možné ze silnice přehlédnout. Přijíždějící tady pozoruje více než jedno století.
„Nějaký čas žil v Číně“
Historie draka z Kladrub se začala psát v 19. století a je spojená s rodem Taschků, který pochází z Polska. Do Čech přišel na počátku 18. století. Jeho členové se usadili v Českých Budějovicích a právě na jihozápadě Čech. Věnovali se obchodu a sklářství. Pro Kladruby byl důležitý Karel von Taschek, jehož ženou se v roce 1879 stala Františka Jindřiška Karolína Kräutnerová. Díky sňatku se majetkem rodu Taschků stala tvrz v Kalenicích. Kromě toho jim patřily i další nemovitosti včetně zámku v Kladrubech a zdejších pozemků.
O životě Karla von Taschka se ví málo. Někteří lidé se ale rozhodli pátrat. Patří mezi ně i Miluše Rabová, která se zajímá o historii a v Kladrubech pracuje jako účetní. „O drakovi se trochu píše v kronice a něco koluje po internetu. Víme, že Taschek byl diplomat a cestovatel. Nějaký čas žil v Číně, odkud si přivezl zálibu v tamní kultuře. Prý měl i sbírku čínských předmětů, ta se nedochovala. Když se vrátil z cest, nechal si postavit zeď ve tvaru draka,“ vypráví.
Na malém kopci přímo za mytickým tvorem stál podle dobových fotek altánek z bambusu s výhledem na Šumavu, ale dnes už zde není. „Traduje se, že Karel von Taschek si z Číny do Čech nesměl přivézt nic z toho, co si v době služebního pobytu v Asii pořídil, a proto uvedeným majetkem uhradil stavbu ohradní zdi kladrubského zámeckého parku ve tvaru draka, která je údajně dílem čínských zedníků. Tomu ale popravdě nevěřím,“ přidává další informace 53letý Pavel Kubíček.
Drak dostal jméno Indios
I on se rozhodl pátrat po historii rodu Taschků. Hledal po archivech, matrikách a zároveň se snažil získat informace od místních. Před lety koupil nedalekou kalenickou tvrz, která Taschkům patřila. Cestuje přitom mezi jihem Čech a Prahou, kde pracuje jako lékař.
Taschek dal drakovi jméno Indios. Dnes má místo původní hlavy novou, dřevěnou potaženou titanzinkovým plechem.
Kamenná zeď však není zdaleka jediným odkazem, který zde Karel von Taschek zanechal. Snažil se také zušlechtit okolí zámku. „Nechal opravit poničený park. Dříve zde byly močály a on dal místu romantickou podobou. Vznikl zde rybníček, malá jezírka a vodopád. Zároveň tady stály zbytky tvrze, které dal zrekonstruovat a nadezdít do podoby své a manželky. Vzpomínka se dochovala dodnes. Oba obličeje jsou vidět jen z určitého úhlu,“ doplňuje Rabová.
Karlův pobyt v Kladrubech ale nebyl jen idylický, jak zjistil Pavel Kubíček. Vztahy byly poměrně napjaté. „Poprvé to vážně zajiskřilo v roce 1883, kdy statkář a obchodník s drogistickým zbožím Karel von Taschek navrhl zrušit, popřípadě i zbourat kostelík Nejsvětější Trojice na návrší nad obcí z důvodu jeho špatného technického stavu, neboť cena jeho případné opravy, na níž by se na základě tradice více méně musel podílet, podle Taschkova názoru neodpovídala tomu, že se v něm již delší dobu neslouží mše svaté,“ líčí.
Manželka i syn po Karlově smrti odešli
Na to sepsal tehdejší volenický farář P. František Emmer své vyjádření. V něm doložil, že v kostele se konají bohoslužby několikrát do roka, a vzhledem k tomu, že kaple byla vybudována nákladem dvou někdejších majitelů panství, tak pán na Kladrubech k jejímu udržení v dobrém stavu závazek nemá.
„Není známo, zda strakonické c. k. okresní hejtmanství Taschka k finanční spoluúčasti na opravě svatostánku vyzvalo, nicméně kostelík stojí nad vesnicí dodnes a jeho kompletně dochovaný interiér představuje velmi cenný příklad lidového baroka,“ uzavírá příhodu Kubíček.
Konfliktů ale bylo víc, mimo jiné kvůli pytláctví místních obyvatel. Dodnes se neví, jak dlouho tady Karel von Taschek pobýval. V červenci roku 1903 zemřel v 56 letech na hnisavý zánět průdušek. Pochován byl v rodinné hrobce v centru volenického hřbitova. Jeho manželka i se svým synem Odonem krátce po Karlově smrti odešla do Kalenic.
Někteří potomci Karla Taschka zemřeli v zahraničí
O dalším osudu zámku i Taschků se toho ví málo. Dospělosti se měli dožít tři potomci Karla Taschka. Dcera Ida zemřela ve Vídni v roce 1910. Druhá dcera Klaudie údajně žila před válkou se svým mužem německé národnosti na zámku v Kladrubech. Po převratu však byli údajně vyhnáni a zámek vyrabován. Oba zemřeli v zahraničí, Klaudie roku 1969 v německém Trevíru.
Smutný osud potkal i Odona. Hned po druhé světové válce se stal trnem v oku místních stoupenců nového režimu, kteří se jej dokonce v roce 1946 pokusili na vlastní pěst zatknout. Kolují dva scénáře o jeho konci. Podle jednoho se při neúspěšném útěku Taschek v nedalekém lese zastřelil a byl pohřben nikoli v rodinné hrobce, nýbrž jako sebevrah u zdi hřbitova v Nezamyslicích. Druhý říká, že byl zastřelen.
Účetní z Kladrub Miluše Rabová byla v kontaktu s potomky Idy. Na žádost MF DNES se jí ale bohužel nepodařilo se s nimi spojit. Potomci Klaudie by měli žít v Rakousku. Jeden z nich v minulosti Kladruby navštívil, ale v roce 1996 zemřel.
