Kůrovec je pod kontrolou a zlatá doba skončila. Jenže ochrana přírody vydělává méně peněz než těžba dřeva. Oproti období před pěti lety, kdy na Šumavě kulminovala kůrovcová kalamita, klesl podíl těžeb dřeva v národním parku o víc než polovinu.
Správa NP Šumava je ale právě na výnosech z prodeje dříví finančně závislá. Pokles zisků z prodeje dřeva tak pro ni znamená problém, který musí řešit čerpáním peněz z rezervních fondů.
Hospodaření NP ŠumavaRok 2016 rok 2015 rok 2014 rok 2013 rok 2012 rok 2011 rok 2010 |
Její fungování totiž dlouhodobě zajišťují zisky z prodeje dřeva asi z poloviny, letos to bylo 47 procent všech výnosů. Především na mzdy zaměstnanců je potom využíván finanční příspěvek ministerstva životního prostředí. Ten letos tvořil 37 procent. Zbylou část doplňují další zisky, například z prodeje zvěřiny nebo suvenýrů. A také především zahraniční dotace.
V dobách, kdy bylo dost kalamitních těžeb, nebyl problém tak palčivý. Jenže nyní lesníci v parku kácejí především stromy v mladých porostech, které byly před vznikem národního parku určeny k hospodářskému využití. V posledních dvou letech je podíl takových těžeb zhruba poloviční. Oproti roku 2010, kdy lesníci v parku vykáceli skoro 293 tisíc kubíků dřeva, je to letos jen 130 tisíc kubíků.
„Zápornou bilanci musíme krýt z peněz z rezervních fondů. Oproti dřívějším letům produkujeme převážně tenké nebo poškozené dříví, jehož cena je mnohem nižší než u kvalitního tlustého a starého dříví. To se těžilo před pěti nebo i deseti lety,“ přiznává ředitel správy Pavel Hubený.
Pro výchovu lesa je to dobré znamení. Lesníci se nemusí tolik starat o boj s kůrovcem a odstraňování dalších problémů, mohou se naopak zaměřit na výchovu mladých lesů. V těch vybraných se snaží porosty stabilizovat tak, aby byly v budoucnu odolnější proti náhlým nepříznivým vlivům.
Obojí má mít pozitivní účinek na stabilitu lesa ve chvílích, kdy přejde do bezzásahového režimu. „Národní park je tady vlastně k tomu, aby se jednou bezzásahová území zvětšila. Jak se ale bude ta doba blížit, bude nutné se smířit s tím, že bude také ubývat prostoru k těžbě. Tím pádem bude zřejmě nutné hledat nové modely financování správy a odstříhnout ho právě od financí z prodeje dřeva,“ myslí si Hubený.
Cena dřeva kolísá
Klesající zisky ovlivňuje i situace na trhu se dřevem, díky jehož nestabilitě cena různě kolísá a za jeden kubík dřeva se dnes platí zhruba o 200 korun méně než před třemi lety. A ani to není pro rozpočet správy parku poslední komplikací.
Příspěvek od ministerstva na mzdy zaměstnanců také není pevně fixovaný a třeba oproti roku 2012 se snížil z téměř 212 milionů korun na 149 milionů v letošním roce, což souvisí s tím, že se vládě nechce na ochranu přírody dávat tolik peněz jako vládám minulým.
„Snížení příspěvku souvisí s meziresortními škrty. Kvůli nim stát dává méně peněz ministerstvu a jeho prostřednictvím i příspěvkovým organizacím. To se dotýká rozpočtů ve všech národních parcích,“ vysvětlila Dominika Pospíšilová z tiskového odboru ministerstva životního prostředí.
Přebytek nemusí stačit
V dobách, kdy se těžilo ve velkém, si stihl národní park vytvořit přebytek v rezervních fondech ve výši desítek milionů korun. Ani ten ale časem nemusí stačit, pokud se situace nezmění.
„Díky rezervnímu fondu návštěvník naši zápornou bilanci zatím nepozná. Jenže obnovu cest, revitalizaci mokřadů, energie, pohonné hmoty i provoz informačních center a výběhů s vlky a jeleny, to všechno musíme platit z rozpočtu na provoz. Především však veškerou činnost spojenou s ochranou přírody, která je naším hlavním úkolem,“ vysvětluje mluvčí parku Jan Dvořák.
Správa proto chce po státu, aby parku do budoucna garantoval příjmy bez ohledu na to, kolik dřeva vytěží.
„Podobnou situaci zažili i kolegové z Národního parku Bavorský les. Také ten byl kdysi příspěvkovou organizací. Jenže pak zisky z prodeje dřeva významně klesly a park začal ze svého rozpočtu plně financovat stát. Ve chvíli, kdy bude území parku na Šumavě z větší části ponecháno samovolnému přírodnímu vývoji, nebudou příjmy z prodeje dřeva hrát ve financování jeho provozu tak významnou roli ani u nás,“ vysvětluje Hubený.
Jeden z českých národních parků už na takovém principu funguje. Zatímco v Podyjí, Krkonoších a na Šumavě funguje model příspěvkové organizace, České Švýcarsko je organizací rozpočtovou. Na rozdíl od NP Šumava tak všechny výnosy z činnosti odvádí do státního rozpočtu a správa si nemůže vytvářet žádné rezervy. Na druhou stranu ale není závislá na příjmech z těžby.
„Ale i na Šumavě je těžba dřeva vnímána jen jako vedlejší produkt činností spojených s ochranou přírody, a ne důvodem pro zajištění financování správy,“ podotýká náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský.
