Horský vánek, nebe bez jediného mráčku. Zbytky bílé pokrývky na větvích stromů a zmrzlý sníh na cestě pod lanovkou vedoucí k vrcholu. Všude je ticho. Z nového roku uteklo teprve osm hodin a pod Kletí je prázdno. A klid.
Šlapeme pod lanovkou nahoru a potkáváme pár nadšenců, kteří si také přivstali, aby mohli přivítat východ slunce.
„Někdo rozpíjí kocovinu, já si raději vyjdu na Kleť. Silvestr je pro mě příliš organizovaná zábava, proto ho moc neslavím. Manželka takový pěší nadšenec není, beru s sebou alespoň psa,“ svěřuje se Roman Sušický z Českých Budějovic, když už slézal z kopce dolů.
Prvního ledna sem vyrazil posedmé v řadě. „Každý Jihočech by měl alespoň jednu cestu na Kleť absolvovat, je tam nádherně,“ dodává.
Má pravdu. Je pár stupňů pod bodem mrazu, ale mezi kmeny stromů prosvítají paprsky teplého slunce. V korunách je tu a tam slyšet zpěv ptáků. V devět hodin se rozjíždí lanovka, o kterou však zatím nikdo nestojí.
Na vrcholu vedle rozhledny se kochá krajinou sportovně vyhlížející skupinka lidí. Hned na první pohled je poznat, že dnešní výstup pro ně nebyl premiérou. Například Miroslav Stropek z Chlumu sem běhá podle svých slov i třistakrát za rok. Sám říká, že má Kleť jen kousek od domova.
„Někdy jdu pěšky, jindy na kole. Myslím, že je to pro každého Jihočecha povinnost. Třeba tchán, rodilý Budějčák, tu v životě nebyl a nedávno jsem ho sem vzal a pochvaloval si to tady,“ vypráví.
Na Silvestra až tři tisíce lidí
Inverzní počasí postupně vytáhlo z postelí stovky výletníků, kteří dopoledne zaplňují restauraci v horské chatě. Fronta na jídlo je až ke vchodu a každý si musí počkat minimálně dvacet minut.
Občerstvení stojí za to. Venku se například podává chleba se sádlem a škvarky nebo kleťský vaječňák podle speciální receptury. Většina lidí ovšem sází na klasiku. Na dračku jde česnečka, řízek a smažený sýr.
Obrovský nápor zažila horská chata na Kleti i během Silvestra. „Řekl bych, že sem za celý den přišlo tak tři tisíce lidí. Je to dané i tím, že se konala venku mše a na tu dorazilo zhruba tisíc návštěvníků. První den v roce se dá očekávat to samé,“ nastiňuje provozovatel horské chaty Dan Kalousek, který tady žije už 11 let. „Jen během Silvestra se snědly více než čtyři stovky klobás,“ dokládá.
Hospoda se prvního ledna plní od dopoledne, ale na nejstarší kamennou rozhlednu v Čechách chodí jen jednotlivci nebo páry. Přitom právě teď je z ní vidět kraj jako na dlani - zalitý sluncem a bez oparu. První den roku 2017 je úplně jasný. Bez dalekohledu se dá vidět až na alpské vrcholky. Rozhledna přesto zeje prázdnotou, ale den předtím tu zřejmě bylo živo. Na zábradlí ještě visí ohořelé prskavky.
Na fungování oblíbené horské Tereziiny chaty nechce její provozovatel do budoucna nic měnit. Kapacita ubytování by podle jeho slov mohla být větší, ale zase by si nepřál, aby se z Kletě stala ještě masovější atrakce.
„Žádnou přístavbu tady udělat nemůžeme, protože chata je památkovým objektem a navíc jsme v chráněné krajinné oblasti. Jsem za to ale rád. Utekl jsem na Kleť před světem dole a nechci, aby to tu fungovalo jen jako turistická bezduchá atrakce,“ přiznává Kalousek.
Ostatně, letos by si přál postavit u horské chaty keltský kruh ze dvanácti kamenů, které by obklopovaly menhir.
„Zapadne do krajiny, a pokud se jednou postaví, už tu bude stát třeba tisíc let. Patří to sem mnohem víc než dětské hřiště s pískovištěm nebo lanové centrum a podobné vymoženosti moderní doby,“ myslí si provozovatel.
Kleťák Kája, ročník 1932
V průběhu roku se skladba výletníků mířících na nejvyšší vrchol Blanského lesa mění. První den v roce se sem tradičně vydávají rodiny s dětmi, v letních měsících jsou tu i rekreanti z jiných koutů Čech. Tehdy sem nechodí moc takzvaných „kleťáků“, tedy lidí, kteří kopec vyjdou alespoň jednou za týden a patří mezi pravidelné štamgasty.
„Výborný kleťák je Kája. Ještě loni sem chodil dvakrát až třikrát do týdne a narodil se v roce 1932, což jsem donedávna vůbec nevěděl. Na svůj věk rozhodně nevypadá. Je to čiperka a asi nejstarší pokořitel Kletě, kterého znám,“ podotýká Kalousek.
Pravidelným návštěvníkem je i sedmatřicetiletý Martin z Včelné, který dal přednost výstupu na Nový rok a 31. prosince zůstal doma.
„Průměrně sem chodím jednou až dvakrát týdně s partou přátel. Nejraději ale nahoru běhám po svážnicích z Krasetína. Nemám rád masové pochody, člověk by měl pro sebe něco udělat kdykoliv během roku a nejen v jeden den,“ říká.
Jakmile se blíží poledne, u odpočívadla a před venkovním barem se tvoří zástupy lidí. První leden si nenechaly ujít ani členky Klubu přátel hory Kleť. Rozdávají pamětní listy prvním pěti stům příchozích. V 11 hodin už se zbavily tří set listin.
„Pamětní listy dáváme letos podesáté. Osvědčení nedáváme lidem, kteří přijeli lanovkou. Letos se ale zatím zdá, že jich není tolik a všichni přišli pěšky. Je i hezčí počasí, takže myslím, že do oběda všechno rozdáme,“ popisuje Tereza Fošumová.
