Publikaci s názvem Komařický pilot Jan Lenc pokřtil v českobudějovickém knihkupectví Kanzelsberger. Dorazili pamětníci i příbuzní pilota.
"Když už se člověk dostane k takovému materiálu, jako jsou v tomto případě dva deníky pilota Lence, tak je to něco mimořádného. Je to svědectví o životě a době, nahlédnutí za zrcadlo," líčí Petráš.
Sám je autorem úvodu, větší část tvoří edice deníkových záznamů. "Lenc si je vedl za svého pobytu ve Francii a v Anglii od roku 1939 do roku 1941," popisuje Petráš.
Pilot si zaznamenával své nálady, prožitky, vztahy mezi vojáky i to, jaké měli názory na československou zahraniční akci. Pokoušel se i o úvahy na svět kolem sebe. Popsal například také svůj "nejslavnější den v životě", kdy se jel podívat do Lurd.
Na úvodních stránkách Petráš přibližuje život Jana Lence od roku 1916, kdy se narodil, až po 18. srpna 1942, kdy byl sestřelen s letadlem nad Biskajským zálivem.
"Ještě jako voják v Československu absolvoval mezi 15. listopadem 1937 a 15. lednem 1938 poddůstojnickou školu a to s prospěchem velmi dobrým a mezi 77 absolventy skončil na sedmém místě," píše Petráš. Přes Polsko utíkal Lenc do Francie a do Anglie. Tam připlul se skupinou letců v roce 1940. V Británii byl přiřazen k 311. squadroně RAF.
Letecko-historická společnost při Jihočeském muzeu
Lencovi příbuzní si jeho zápisky dlouho nemohli přečíst, přestože je měli schované doma v Komařicích.
"Pan doktor Petráš měl rozluštění deníků těžké, protože náš strejda Jan Lenc psal poznámky těsnopisem. Jeho příbuzná žila v Nepomuku a dala deníky přeložit místní učitelce, která starý těsnopis zvládla pouze částečně. Zbytek byl přeložený zásluhou Jihočeského muzea až po roce 1989. Deník přestal strýc psát v listopadu 1941, ale nevěděli jsme proč. Až jsme se v jedné knize dočetli, že měl zlomenou ruku," vysvětluje Lencova neteř Marie Šnajdrová.
Podle Marie Šnajdrové byl Lenc veselý a společenský člověk. "Jeho oblíbená písnička prý byla Tam, kde je hájek, tam, kde je borovička. Po válce si babička s dědou mysleli, že je letec pořád živý. Nevěděli, že byl sestřelený. To zjistili, až když ho jela jeho příbuzná paní Košťálová vítat na letiště, a on nepřijel. Potom byl prohlášený za mrtvého," vypráví 67letá Šnajdrová.
"Byl to normální člověk. Je třeba si uvědomit, že velká část těch, co odešli z protektorátu, nebyli o mnoho starší. Z jeho posádky Wellington nebylo nikomu více než třicet let. Byli to všichni kluci od 23 do 27 let. To byla síla mladých lidí, kteří šli z protektorátu bojovat proti nacismu. Byl to křesťan, věřící člověk. Jak říkala paní Šamalová, která ho zažila jako dítě v Komařicích, byl velice upřímný, přívětivý," podotýká Petráš.
Jihočeské muzeum se leteckou tematikou a piloty RAF zabývá delší dobu. Vznikla při něm letecko-historická společnost. Její sláva rozkvetla v 90. letech po uvolnění poměrů. Jihočeské muzeum a další spolupracovníci odhalili letcům pamětní desky. Každý rok se u nich scházejí, aby vzdali hold a poctu hrdinům.
"Každý rok se scházíme vpředvečer dne vítězství, před osmým květnem. A u desky pana Lence jsme se scházeli několik let. Vždycky nám tam něco scházelo. Myslím si, že ta publikace je posledním splacením dluhu panu Lencovi," upřesnil Pavel Šafr, ředitel Jihočeského muzea.