Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tank Königstiger, postrach spojenců, zapadl na podmáčené louce u Třeboně

  9:46aktualizováno  9:46
Na většině místech se už slavilo. 8. května 1945 německá armáda kapitulovala a v Evropě tak skončila nejhorší válka v dějinách. Ne tak na Třeboňsku. Tady se na mnohých místech bojovalo ještě 10. května.

Opuštěný velitelský královský tygr se v poválečných dnech stal atrakcí. Chodily se k němu fotit celé rodiny. Nakonec beznadějně zapadlý kolos odtáhli Rusové do Veselí nad Lužnicí. Odtud později putoval do Kladna, kde byl roztaven. | foto: archiv Vladimíra Kosa

Přes Třeboňsko utíkaly zbytky německých sil z východní fronty. Vedla je zoufalá snaha probít se do amerického zajetí. Vidina sibiřských lágrů je pro Němce natolik děsivá, že raději dál bojují, než aby padli do zajetí Rudé armády. Nevědí, že Rusové se s Američany dohodli, že ten, kdo demarkační linii přejde po 8. květnu, toho Američané stejně vrátí zpět.

Ustupující Němci mají na jihu Čech smůlu. Sovětští vojáci 9. gardové armády je předběhli. Původně na ně chtěli počkat v Jindřichově Hradci, ale říká se, že tam někdo Němce varoval, takže ho objeli. Dále za městem se zase napojili na původní silnici.

Fotogalerie

Tímto směrem jely tanky jednotky „schwere Panzerabteilung 503“. Jednalo se o Königstigery - nejobávanější německé tanky té doby. Měly dělo ráže 8,8 cm, které bylo schopné zničit jakýkoli spojenecký tank na velké vzdálenosti. Pancíř královského tygra byl přitom natolik silný, že se zepředu prakticky nedal zničit. Štěstím spojenců bylo, že jich Němci nevyrobili dostatečný počet kusů.

„Schwere Panzer Abteilung 503 byla elitní jednotka, kterou posílali do nejtvrdších bojů. Velel jí kapitán Nordewin von Diest-Körber,“ popisuje Vladimír Kos z Třeboně, který se tématu konce války v kraji dlouhodobě věnuje a vydal i knihu Květen 1945 v jižních Čechách.

Bojovalo se u jezu Pilař

Kolik tanků měl Körber tou dobou k dispozici, nelze s jistotou říci. Němci se na konci války potýkali s nedostatkem paliva a technickými závadami. Když jejich tank přestal jet, prostě ho opustili. „Do Hradce dojelo asi sedm tanků, do Třeboně už jen tři. Podle fotek tři zůstaly v Hradci a pamětníci mluví o jednom ponechaném velkém tanku u Mláky. Ale jaký typ to byl, není jisté. Bezpečně vím, že do Třeboně dorazily tři Königstigery,“ podotýká Kos.

Jenže v Třeboni už na ně také čekali Rusové. „Sověti sem přijeli 9. května v 16:07. Několik příslušníků nově vzniklých revolučních gard pomáhalo Rusům kopat okopy pro protitankové kanony. Rusové hned zaujali bojová postavení, protože věděli, že se od jihovýchodu blíží Němci, kteří chtějí utéct k Američanům,“ cituje Kos z místní kroniky.

Panzerkampfwagen VI Ausf. B Tiger II

Obávanému německému těžkému tanku se říkalo Königstiger - královský tygr. Skoro 70tunový kolos se stal nástupcem legendárního stroje Tiger I. Sériovou výrobu Němci zahájili v prosinci 1943. Prvních několik desítek strojů mělo věž z dílny Porsche, následující již Henschel. Nepřátelské tanky Königstiger s přehledem ničil díky děsivému 88 mm kanonu KwK 43. Čelní pancíř byl silný až 18,5 centimetru. Posádku tvořilo pět lidí - řidič, nabíječ, střelec, velitel a radista. Tank poháněl dvanáctiválec Maybach o výkonu 700 koní. Maximální rychlost na silnici byla 38 km/h v terénu 15 až 20 km/h. Nižší mobilita byla ovšem výraznou slabinou tanku. Druhým problémem byla vyšší poruchovost kvůli velké námaze pohonného ústrojí. A také spotřeba paliva, kterého měli Němci na konci války akutní nedostatek. Celkem bylo vyrobeno 492 královských tygrů.

Německé tanky přijížděly po staré silnici od Jindřichova Hradce. O této skupině ovšem Sověti nevěděli. Svoje postavení zbudovali poblíž tehdejší křižovatky silnic od Hradce a Majdaleny. Němce totiž čekali právě od Majdaleny, kde se toho odpoledne sváděly prudké boje.

„Od Majdaleny šla německá ústupová kolona, která postupovala z Rakouska. Hranici přešli u Staňkova. Patrně se chtěli dostat jižní cestou někam ke Krumlovu, kde tušili, že už jsou Američané,“ míní publicista Kos.

Jenže u jezu Pilař narazili kolem 17. hodiny na předsunutý oddíl Rudé armády. „Dvě hodiny se tam bojovalo, většina Rusů padla. Němcům se podařilo prorazit, ale to zdržení umožnilo Rusům v Třeboni zformovat obranu. To zřejmě zachránilo centrum Třeboně, protože původně Rusové umístili kanon na náměstí a byli připraveni Němce zastavit tak, že by výstřelem zbořili Jindřichohradeckou bránu,“ upozorňuje Kos.

Díky dvouhodinovému zdržení ale obranu posunuli vně města Na Kopeček. Německá kolona dorazila k Třeboni po druhé hodině ráno. Rusové zahájili křížovou palbu. Zaskočené Němce rozstříleli. Na poli zůstala těla vojáků a koní, ohořelá auta, povozy a další. „Snad tam měly být i nějaké lehčí tanky. Na fotografiích ale žádné zničené nebyly,“ doplňuje Kos.

Sovětům se jednotky přicházející od Majdaleny podařilo odrazit. Jenže během této přestřelky Rusům do zad přijely tři Königstigery. Němečtí tankisté se nechtěli do bitvy zaplést a raději zmizeli. Projeli jen pár desítek metrů za ruskými pozicemi. Sověti své kanony nestačili otočit.

Němci patrně naslepo několikrát vystřelili a vyrazili dál. Cestou od Kopečku k městu, na dnešní Dukelské ulici, ovšem narazili na silniční zátaras. Körber jel první. Rozhodl se, že překážku objede. Sjel proto ze silnice. Zkušený velitel udělal zásadní chybu. Zdejší louky bývají totiž velmi podmáčené. Hned vedle silnice 70tunový kolos zapadl.

I když se jej dva další tanky snažily vyprostit, bylo to marné. Posádka včetně Körbera musela stroj opustit a odjela na zbývajících dvou.

Sami Němci byli podle všeho velmi zmatení a nevěděli přesně, kde jsou. Podle Körberova deníku si tankisté mysleli, že jsou již u Budějovic. A že po nich střílí čeští partyzáni německými děly.

„Když se blížil večer, stáli jsme před Budějovicemi. Několik kilometrů východně. Od motocyklistů jsem se dozvěděl o dělech ukořistěných Čechy. Rozkázal jsem dvěma z našich Tigerů vyrazit terénem. Vyhnuly se koloně a dorazily k předměstí. Po výměně několika ran mířených přímo na Čechy, opustili své zbraně. Takto otevřeli cestu Pz.K. FHH. Ráno 10. května jsme pokračovali v ústupu na západ s dvěma posledními Tigery,“ napsal Körber.

Další osud dvou královských ‚tygrů‘ se dá zmapovat podle dobových fotek či zápisů obecních kronik. Kudy přesně jeli, je těžké odhadnout. Vltavu překonaly zřejmě v Boršově nad Vltavou. Jisté je, že v poledne byly v Křemži. Vyfotil je tam jeden místní občan. Němci si dokonce táhli za jedním tankem osobní auto.

Pro Křemežské to muselo být dosti překvapivá „návštěva“. V oknech už vlály československé vlajky a lidé netrpělivě čekali spojenecké síly, které je osvobodí. Místo toho návsí bez zastavení projely dva německé tanky.

Němci pokračovali dál na západ. Jenže před Brlohem druhý tank zapadl v terénu. Poslední stroj Brlohem projel a mířil na Prachatice. Po pár kilometrech se ale pod těžkým tankem utrhla cesta a kolos sklouzl z kopce, kde beznadějně zapadl.

Körber zemřel v 91 letech

Němci se příliš nesnažili tank vyprostit a opustili jej. Byli v klidu, protože už byli na území ovládaném Američany. „Körber pak vyslal hlídku, aby se spojila s Američany. To se povedlo. Jenže Američané řekli, že je již do zajetí nevezmou a pošlou je k Rusům. Körber proto vydal rozkaz, aby se všichni rozešli a zkusili své štěstí. Ještě jim prý rozdal nějaká vyznamenání,“ vypráví Vladimír Kos.

Němci se tak domů vydali na vlastní pěst. Některým se to povedlo, jiným ne. Körber byl mezi těmi, kteří štěstí neměli. Zajali ho Američané a vydali Rusům. Ze Sovětského svazu se vrátil až v druhé polovině 50. let. Pak žil v Hannoveru, kde zemřel jako vážený občan v roce 2003 ve věku 91 let.

„Zkoušel jsem ho kontaktovat, ale bohužel byl již po smrti. Spojil jsem se ovšem s jeho zástupcem Alfredem Rubbelem, který velel tomu tanku, co se dostal nejdál. Poslal mi smuteční řeč, kterou pronesl při pohřbu Körbera,“ vzpomíná Kos.

70 okamžiků druhé světové války

Alfred Rubbel byl kamarádem a spolubojovníkem jednoho z největších tankistů všech dob Kurta Knispela. Ten zahynul 29. dubna 1945, tedy o pouhých pár dnů dříve, v bojích na pomezí Moravy a Rakouska. Na svém kontě měl 168 zničených nepřátelských tanků a stíhačů tanků.

Rubbelovi se podařilo vyhnout se americkému i ruskému zajetí. Po válce zůstal v Bundeswehru a cvičil tankisty. Dodnes žije.

A co se po válce stalo s třeboňským „tygrem“? Rusové ho později odtáhli do Veselí nad Lužnicí. Na podzim 1945 ho čeští vojáci naložili na vagon spolu s dalším tankem a odvezli do hutí do Kladna, kde je roztavili.

Z dnešního pohledu je to obrovská škoda. Němci totiž vyrobili celkem 492 královských „tygrů“. Dodnes se jich ve světě zachovalo jen pět. Přitom velitelských tanků, který zůstal v Třeboni, vzniklo jen asi deset. „Ten tank byl zcela nepoškozený, což bylo vzácné. Většina posádek je při útěku vyhodila do vzduchu. Tady to ovšem nestihli,“ upozorňuje Kos.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační foto
Nepodceňujte zadýchávání, může za ním být vážná nemoc, varují lékaři

Plicní specialisté zvou lidi ve věku nad pětačtyřicet let, kteří se často zadýchávají, aby se nechali vyšetřit. Ke Světovému týdnu idiopatické plicní fibrózy,...  celý článek

Soubor vznikl v září 1895. Posledních sedm let má zázemí v Divadle U Kapličky....
Budějovičtí ochotníci mají Cenu města, diváky zvou na čtyři představení

Ochotníci z Divadelního spolku J. K. Tyl převzali v obřadní síni radnice Cenu města za rok 2016. Od roku 1952, kdy se datuje novodobá historie jejich souboru,...  celý článek

Dvouletá fenka zapnula packou sporák a způsobila požár kuchyně ve Vodňanech.
Nudící se fenka retrívra zapnula packou sporák, způsobila požár kuchyně

Netradiční příčinu měl požár bytu ve Vodňanech na Strakonicku. Způsobila jej fena zlatého retrívra, která se doma sama nudila. Škoda je třicet tisíc korun.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.