Na krajském odboru školství se kupí obálky označené slovy Konkurz – neotvírat. Jsou docela nadité: musí v nich být životopis, čerstvý výpis z Rejstříku trestů, ověřené kopie o dosaženém vzdělání, doklad o délce praxe i lékařské potvrzení o zdravotním stavu. A také koncepce rozvoje školy.
Termín pro podání přihlášek do konkurzu vyprší 14. března a týká se 64 krajských škol. Přihlásit se může kdokoli, kdo splní požadavky.
„Kraj vlastní 125 škol a školských zařízení, letošní konkurz se týká zhruba poloviny z nich,“ uvedla vedoucí krajského odboru školství Hana Šímová s tím, že kolotoč konkurzů se roztočí od konce dubna do půlky června.
Protože výběrová řízení jsou neveřejná, současní šéfové škol do poslední chvíle netuší, jakým konkurentům budou čelit. A své místo nemusí obhájit, ani když je doporučí komise ke konečnému schválení radě kraje.
„Ze sta případů se stává, že rada vybere dva jiné ředitele,“ podotkla Šímová.
Pro ředitele, kteří ještě nejsou v důchodovém věku, je téma konkurzů frustrující a nikdo z těch, které MF DNES oslovila, o nich nechce veřejně mluvit. Bojí se, že by mohli přijít o místo. „O konkurzu vám prostě nic neřeknu. Ale ani mě v článku nejmenujte, nechci mít potíže,“ odpovídají jako přes kopírák.
Je to plýtvání lidskými zdroji, říká ředitel gymnázia v Prachaticích
Zkušené matadory ředitelen rozdělil konkurz na tři tábory: jedny od dalšího vedení školy odradil, druzí váhají, zda jim stojí obhajoba místa za těchto podmínek za to. Třetí skupina už přihlášku podala.
„Ve škole bych ještě rok dva vydržel, nelíbí se mi odejít od rozdělané práce. Ale po 23 letech ve funkci ředitele bojovat o místo mi přijde nevkusné,“ řekl 68letý ředitel vltavotýnského gymnázia Karel Hájek, který byl i čtyři roky radním a osm let starostou Týna nad Vltavou.
Jeho o tři roky mladšímu kolegovi Alexandru Zikmundovi z prachatického gymnázia by podle jeho slov ulehčilo rozhodování, zda obhajovat post, kdyby věděl, kdo bude jeho nástupcem.
„Zajímá mě, kdo by mě vystřídal. Jenže to se tají. Tyto konkurzy jsou ale ještě horší pro mladé kolegy. Po šesti letech se stihnou v ředitelně rozkoukat a pak se mají znovu pokoušet obhájit post. Myslím, že to je až plýtvání lidskými zdroji, za hranicemi v Německu nic takového nepřichází v úvahu,“ přemítá 65letý ředitel gymnázia Zikmund.
A podobně uvažuje o své účasti v konkurzu i šéf Vyšší odborné školy, Střední školy a Centra odborné přípravy v Sezimově Ústí 68letý František Kamlach: „Já vnitřně bojuju. Kdybych věděl, kdo do toho půjde, rozhodl bych se snadno. Ta škola je moje dítě. Mám spoustu evropských i vlastních školních projektů a nerad bych, aby po mně přišel někdo a řekl – to je kamlachovina, to dělat nebudu.“
Fakt je, že sezimovoústecká škola patří do krajské špičky v technickém vzdělávání, podobně jako Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická v Českých Budějovicích. I její ředitel Čestmír Tschauder už má ve svých 66 letech nárok na důchod, ale rád by v čele školy ještě zůstal.
„Papíry do konkurzu už jsem podal. Práce mě pořád baví, škola jede, ale pořád je co zlepšovat a dovybavovat. Když chceme držet krok se špičkou, musíme mít v laboratořích a dílnách to nejmodernější zařízení,“ popsal Tschauder.
Na krajském odboru školství se zřejmě sejde několik stovek přihlášek do konkurzů. Podle jeho vedoucí Hany Šímové se v každém sejdou v průměru tři uchazeči.
Ačkoli část ředitelů může mít s obhajobou svého postu problém, hejtmanství se změnou současného systému nepočítá.
„Zůstaneme u této praxe, protože nechceme, aby někdo měl pocit, proč já musím do konkurzu, a ten druhý ne. Chceme, aby všichni měli stejné podmínky, a předpokládáme, že drtivá většina post obhájí,“ potvrdil vicehejtman pro školství Zdeněk Dvořák, který byl sám ředitelem střední školy 25 let.
Krajské konkurzy ale nezažil, šéfoval Biskupskému gymnáziu. Po vstupním konkurzu tak absolvoval po třech letech jen pohovor, který mu zaručil prodloužení smlouvy o dva roky. Poté se změnila na dobu neurčitou.
