"Letos jsme na nic nečekali a evakuovali lidi předem. Přívalová vlna měla 120 centimetrů, byli jsme na ni připraveni," popisuje třiapadesátiletý Jan Kopecký. Po evakuaci ještě uklízeli město, rozváželi dezinfekci, pumpovali vodu ze sklepů a vynášeli mokré věci.
Každá povodeň je podle Kopeckého jiná a jde hlavně o to, aby se z ní hasiči poučili. "V roce 2002 to chalupy bralo, teď jen vypláchlo. Před jedenácti lety jsem skutečně poznal, čeho je voda schopná. V jeden moment jsem měl vodu po kotníky, během pár minut jsem se brodil po pás. Bavorov byl na tři dny odříznutý od světa, létal sem vrtulník," vzpomíná muž.
Pokud zrovna nepracuje v hasičárně, stará se o bavorovskou zeleň nebo stroje jako zaměstnanec města.
Kopeckého hasičský sbor tvoří celkem 194 členů, kteří většinou soutěží v hasičském sportu. "Starosta nás má k ruce, když je něco potřeba. Pomáháme při organizaci trhů nebo v lese," líčí hasič s tím, že s jeho týmem už Bavorovští počítají.
"Znají nás, jsou na nás zvyklí a přistupují k nám jinak než k cizím lidem. Právě při povodních nebo požárech fungujeme trochu i jako psychologové. Nervy jsou na pochodu, je třeba situaci uklidňovat," říká Kopecký.
Hasičkou je i manželka, syna také zaučuje
S dobrovolným hasičstvím spojil celý život, hadici vzal do ruky poprvé v šesti letech. "Je to můj koníček. Bydlím padesát metrů od hasičárny, trávím tam veškerý volný čas. Manželce to nevadí, je taky hasička. Připravuje nám třeba jídlo. Zaučuju i syna. Z rodiny je nás u hasičů šest," konstatuje.
Právě výchově nástupnické generace dobrovolných hasičů přikládá Kopecký velký důraz. "Ty děti tu jsou od školky. Kritická je vždycky puberta, tak kolem patnáctého roku, kdy je chytnou jiné zájmy. Mám ale kluky, kteří odešli v 16 letech a ve 22 se vrátili," míní. Budoucnost oboru i proto Kopecký nevidí vůbec černě.
Za práci při povodních si ze čtvrtečního setkání s hejtmanem Jiřím Zimolou odvezlo ocenění dalších deset hasičských sborů z Jihočeského kraje.
