O uplynulém víkendu se stal jedním z několika mála jedinců na jihu Čech, u nichž se potvrdilo vyléčení z nemoci covid-19.
Molekulární parazitolog Zdeněk Paris si nemoc v první polovině března přivezl ze španělské Granady, kde byl se svými kolegy z českobudějovického Biologického centra Akademie věd ČR na konferenci. Kromě něho se později onemocnění prokázalo také u trojice britských vědců, kteří se konference také zúčastnili.
„Byli jsme ve Španělsku asi pět dnů. Krátce po návratu se u mě projevily mírné, ale typické příznaky. Ctil jsem pálení na hrudi, měl jsem zvýšenou teplotu, byl jsem unavený a v noci jsem se hodně potil,“ popisuje nástup nemoci 38letý vedoucí Laboratoře RNA biologie parazitických prvoků.
Hned druhý den proto kontaktoval Krajskou hygienickou stanici, kde po třech dnech absolvoval testy na covid-19, které byly pozitivní.
I přes poměrně delší dobu, než byl k testu přijat, si Paris chválí rychlost a provedení samotného testu. „Nikde jsem nečekal déle než deset minut. Vzorek mi přímo z auta odebírali v areálu českobudějovické nemocnice, kde mají vše pro podobné případy skvěle označené,“ líčí zkušenosti z odběru vzorku.
Celkem musel absolvoval čtyři testy. Jednou v povinné karanténě pro navrátivší se z ciziny, podruhé asi po dvou týdnech od prvního testu, kdy se však ukázalo, že Paris má vir v sobě i nadále. „Už jsem si myslel, že bych mohl být vyléčený, protože příznaky ustoupily už po prvním týdnu nemoci, ale museli mi izolaci prodloužit ještě o týden. Teprve pak oba výstupní testy vyšly negativně,“ říká dále Paris.
Zamířil rovnou do laboratoře
Úplně poslední test absolvoval v pátek o Velikonocích a hned v úterý se mohl vrátit k práci v Biologickém centru. Místo toho, aby se dál věnoval výzkumu prvoků, zamířil rovnou do testovací laboratoře, kterou centrum zprovoznilo v druhé polovině března. Podle svých slov není pro něho taková práce až takovým rozdílem oproti jeho hlavní profesi.
„Kolegům jsem se nabídl, že jim pomohu. Při své práci v laboratoři parazitických prvoků používám prakticky stejné metody jako při testování vzorků na covid-19. Provádění testů je tak pro mě téměř rutinní záležitostí, jsou tam jen drobné rozdíly například v používání testovacích sad,“ vysvětluje Paris, jehož vzorky mimochodem hodnotila právě českobudějovická laboratoř v Biologickém centru.
O možnosti, že by po plném zotavení mohl ostatním vědcům při testování pomáhat, prý nijak dlouho nepřemýšlel. „Chtěl jsem nějak přispět společnostmi svými znalostmi a dovednostmi. Navíc kolegové pracují celou dobu dost intenzivně a potřebují si také někdy odpočinout, takže každá pomocná ruka je dobrá. Klíčoví pracovníci laborujícími s infekčním materiálem testují denně až dvanáct hodin, a to i o víkendech,“ upozorňuje Paris na mimořádné vytížení testujících vědců.
Celosvětová pandemie se také výrazně podepsala na jeho hlavní výzkumné činnosti. Významná část vědeckého týmu pod Parisovo vedením totiž pochází ze všech koutů světa.
„Museli jsme dočasně přerušit celou spolupráci. S jedním rakouským studentem jsme měli například dodělávat poslední pokusy pro jednu publikaci, ale byli jsme okolnostmi přinuceni všechno odložit,“ říká s tím, že po prvním týdnu karantény mohl alespoň částečně pracovat z domova i pomocí videokonferencí.
Když se Paris zpětně ohlíží za celým obdobím, které s nemocí trávil v izolaci, nemá pocit, že by pro něho byl covid-19 nějak nebezpečný. „Při mém průběhu nemoci mám pocit, že je i běžná chřipka pro člověka horší. Špatně jsem ale snášel odloučení od partnerky a mé dcery, neviděl jsem je více než měsíc. Naštěstí se to pomocí videohovorů dalo nějak zvládnout,“ hodnotí poslední uplynulé týdny Paris.
