Může jím být lékař jakéhokoliv zaměření, kromě zubaře. Přesto o tuto práci není velký zájem. Společnost 1. koronerská hledá v jižních Čechách dalšího člena do svého týmu jen těžko. Její působení je přitom důležité.
Koroneři, lékaři, jejichž úkolem jsou prohlídky lidí zemřelých mimo zdravotnická zařízení, jsou totiž velkou pomocí pro zdravotnickou záchrannou službu.
„Katastrofální nedostatek je v Ústeckém, Jihočeském a Středočeském kraji. Naopak v Moravskoslezském kraji mám na lékaře pořadník a odmítám je. Ještě jsme nepřišli na to, čím to je,“ krčí rameny David Tuček, jednatel koronerské firmy, která funguje v sedmi krajích.
Dodává, že roli hraje i současná vytíženost lékařů. „Spousta z nich navíc nechce pracovat s mrtvolami, ale věnovat se léčbě živých. V prosinci se nám ozvala jedna lékařka. Potřebovali bychom jich víc, ale jsme rádi za každého,“ říká Tuček.
V kraji teď působí 14 koronerů. Jedna posádka funguje v Jindřichově Hradci, další lékař je v Písku, zbytek pokrývají externisté z Českých Budějovic. Průměrně koroneři najedou k jednomu ohledání těla tam i zpět dohromady 80 kilometrů. Jen za leden vyjeli v kraji k 280 případům. To je o sto více, než tomu bylo vloni. Důvodem je pandemie covidu.
„Neměla by to být práce záchranky“
„Jsme vděční za to, že nám pomohou, řekněme, s dvěma třetinami ohledání. Zbytek nějakým způsobem zvládne záchranná služba. Jinak si to neumím představit,“ potvrzuje Marek Slabý, ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje s tím, že pokud by tu koronerská služba nefungovala, problém by spadl právě na záchranku.
„Jejím úkolem ale není věnovat se zemřelým, tyto prohlídky by měli provést praktičtí lékaři a další. Jenže k tomu nedochází, protože mají plné ordinace, služby a podobně. Proto jsem vždy 1. koronerskou velmi podporoval,“ vysvětluje Slabý.
Zdravotnická záchranná služba provádí prohlídku zemřelého v případě, kdy vyjíždí k žijícímu pacientovi, který během zásahu lékaře z jakékoliv příčiny zemře. V ostatních případech přijíždí koroner.
„Dokud tato služba nebyla, vyjížděli jsme i k nalezení těla v rozkladu či kosterních pozůstatků. Když jsem ale dostal nahlášený další akutní výjezd k pacientovi ohroženém na životě, od prohlídky zemřelého jsem odjel. To není komfortní pro mě ani pro pozůstalé,“ podotýká Slabý.
Práce koronera je dobrovolná, lékaři ji vykonávají ve volném čase. „Někdy se nám podaří odhalit i násilnou smrt. Nechci v žádném případě snižovat kvality jiných lékařů, ale my máme skutečně víc času a můžeme případ zkoumat víc do hloubky. Netlačí nás plná čekárna ani další případy,“ ví Tuček.
Výjezdy koronera tvoří z 30 procent úmrtí v rodině, stejný počet výjezdů je do domovů důchodců a sociálních ústavů, ve 40 procentech spolupracuje s policií – při otevírání bytů, nálezu těl, sebevraždách, případně i vraždách.
„Výborně se nám osvědčili jako koroneři psychiatři. Práce je baví, což je základ, navíc mohou poskytnout i první psychologickou pomoc pozůstalým. Ale máme skvělou spolupráci i s dalšími,“ srovnává Tuček.
Kraj v minulém roce firmě zaplatil 3,5 milionu
Firmě 1. koronerská končí smlouva s Jihočeským krajem k 30. červnu. Vypsal proto nové výběrové řízení na zajištění prohlídek těl zemřelých na území kraje mimo zdravotnické zařízení. „Spolupráce s dosavadním poskytovatelem je bezproblémová. Její zajištění ale musí být kontinuální, proto je nutné udělat veřejnou zakázku tak, aby další smlouva navazovala na končící,“ informuje mluvčí Jihočeského kraje Radek Šíma.
Kritériem hodnocení veřejné zakázky je maximální částka za jednu prohlídku. Nyní kraj platí firmě 1 385 korun za jedno ohledání těla. Výše roční odměny se odvíjí od počtu provedených prohlídek. Loni se jednalo o 3,5 milionu korun.
„Prohlídka těla zemřelého je součástí veřejného zdravotního pojištění a jako taková by z něj měla být náležitě hrazena. Bohužel se tak neděje, proto kraj na uvedenou službu přispívá,“ upozorňuje Šíma. Pojišťovna koronerské firmě hradí paušál 536 korun za výjezd.
„Když musí koroner vyjet třeba z Jindřichova Hradce do Prachatic, je to zoufalé. Dnes stojí jen vybavení posádky ochrannými pomůckami 800 korun, rizikový výjezd je přitom každý třetí,“ vypočítává Tuček.
Šéf firmy si současně uvědomuje, že ani kraje nejsou v lehké situaci. „Nechceme, aby nám to platily, mají ze zákona povinnost službu zajistit, ale ne hradit. To má být placené ze zdravotního pojištění. Chceme dál tlačit na pojišťovnu,“ ujišťuje Tuček, jehož společnost se do výběrového řízení přihlásí znovu.
