Na sezonu v extralize se hokejisté Mountfieldu připravují tradičně i v Železné Rudě. Jezdí tu týden na kolech. To je hlavní náplň soustředění. Mají i improvizovanou posilovnu v šumavské přírodě.
Na hotel Samoty dorazili v neděli a v pondělí ráno začali s přípravou. Dopoledne měli etapu, jak říkají. Jezdí různé okruhy. Odpoledne výjezdy. "Některý kopec se nahoru jede i dvacet minut. Není to jen tak," poznamenal kouč týmu František Výborný.
Trasy jsou pro řadu hráčů známé. Mountfield jezdí do Železné Rudy několik let. "Etapy jsou mezi čtyřiceti a padesáti kilometry," upřesnil kouč. V kopcovitém terénu. "Chvilku se svezeš, ale pak to zase musíš vyšlápnout." Po dojezdu odpoledne se hráči jen trochu srovnají a pak mají hodinu posilování. Kruhový trénink se zátěžemi.
"Zvládají to a jezdí dobře. Ale abychom si tady hráli na Honzu Smolíka, to ne." Smolík vyhrál i Závod míru. Asistent Milan Kupka má stopky a časy měří. Čtyři skupiny vyjíždějí ve tříminutových intervalech. Nejlepší mají na startu handicap devět minut. V porovnání s loňskem jsou časy lepší. "To nikoho nenaučí hrát hokej, ale je to dobré zjištění," konstatoval kouč. "I ti, co se více trápili, se zlepšili."
Poslední se po dovolené do kádru vrátil Jakub Kovář. Byl s reprezentací na mistrovství světa a teď oprášil zvyky z letní přípravy. "Trošku ho to zatím zmáhá. Ale na Šimonu Hrubcovi nebo Kantorovi není vidět, že to jsou gólmani. Jezdí na špici,makají v posilovně." Hráči na soustředění vstávají po sedmé. Tři čtvrtě hodiny mají rozcvičku, pak snídani. V 9.30 hodin je první výjezd a v poledne oběd.
Po odpočinku začíná další fáze v 15.30. Pak zmíněná posilovna. Končí před sedmou večer. Mají večeři a volno. "Usínají u televize," ujistil kouč. Večerka je sice stanovená, ale většina hráčů se jí ani nedočká. Na pokojích jsou dříve a hned spí. Chybí Michal Mikeska.
Po operaci ramene došlo i na operaci menisku a je v rekonvalescenci. Junior Jakub Marek si poranil kotník. "To mě hodně mrzí. Líbí se mi, jak pracuje naplno, a je to i slušný hokejista," řekl o mladíkovi trenér Výborný. "Hrozně bych mu přál, aby se do týmu dostal."
Prostředí mají hokejisté rodinné. Hotel má ubytovací kapacitu akorát pro jeden tým, nikdo další tu není. Jen v restauraci jsou štamgasti a další hosté hlavně na jídlo. Příprava Mountfieldu vychází.
Klub dál posiluje řady. V noci na včerejšek se kapitán týmu František Ptáček sebral a odjel za manželkou. Ráno po sedmé hodině se jim narodil kluk. Další František v rodě splnil přání. Ptáčkovi mají zatím dvě dcery.
Masér Vlašic se v cyklistice vyzná. Kdysi býval vrchařem Masér Pavel Vlašic občerstvuje Jana Nováka. Jako bývalý cyklista ví, co je třeba. Masér Pavel Vlašic je bývalý cyklista. Když je nyní na soustředění hokejistů Mountfieldu, má o to více práce. Jako znalý řeší defekty, centruje kola, pumpuje je každou chvíli na správnou dávku atmosfér. Také dobře ví, kdo je cyklisticky silný a kdo by raději místo kola jezdil třeba na in-linech. Ale rozdíly mezi hráči nejsou tak dramatické. Zabrat dostanou všichni. "Proto jsme sem jeli," odtušil. "Jsou tady kopce, dobré trasy. Musím říct, že když hráče vidím, jak jezdí ty etapy, že před nimi smekám." I když jsou hráči zvyklí na jiný pohyb, v horském terénu se na kolech pohybují dobře. Sám sice pochází z jižní Moravy, kde kopce jako na Šumavě nejsou, ale byl vrchařem. Jezdil v Dukle a Favoritu Brno, dvou nejlepších klubech v druhém největším městě. A končil v další tehdejší baště kol Bohumíně, takže Beskydy zná dobře. Zvládají hokejisté základní pravidla cyklistiky? "Samozřejmě. Jsou tu Lukáš Květoň, Franta Ptáček, Milan Gulaš, Rosťa Martynek. Ti mají lepší silniční kola a umí na nich," uvedl. "Dokážou střídat a pohybují se jako cyklisté. Pomůžou si i v kopcích." Kdo by byl nejlepší spurtér? "Zrovna jsme se o tom bavili," pousmál se. "Když jsem viděl Lanýže (Jakub Langhammer), tak ten má ideální postavu stíhače na dráhu. I podle nohou." A spurtér? "Těžko říct. Tady se na to nejezdí. Trenéři pouštějí hráče v skupinách. Nejlepší jedou nakonec a stejně se pak nějak sjedou. Ale nespurtuje se." Kdo by byl vrchař nebo tempař? "Do kopců jezdí dobře i Jirka Šimánek. Nebo Martynek a Lukáš Květoň. Ti to umí," přemítal. Tempo by udržel Rudolf Červený. "Ten je takový vytrvalostní typ." Že by cyklistika vyloženě někomu neseděla, to se nedá říct. Jakub Kovář trénuje druhý týden a ještě se nezatáhl, jak se říká. Trénink ho bolí více. "Možná někdo z mladých. Ale rozdíly nejsou velké." Defektů je dost. Silnice nejsou tak skvělé, aby galusky nebo duše vydržely všechno. Hráči s sebou většinou mají rezervní duše. Akorát jeden si ji letos nevzal. Říkal, že ještě na soustředěních v Železné Rudě nepíchl, tak že ji nebude tahat. A hned v úterý měl defekt. Za smolaře je ale junior Semerád. Do včerejška píchl třikrát. Ranní budíček mají maséři v 6.30 a končí večer. Druhým je Petr Bezpalec. Nenudí se ani jeden. Připravují pití, oblečení, nachystají vše, co je třeba na trasu. Pavel Vlašic dofukuje kola, a když někdo z hráčů něco potřebuje, je po ruce. Na trase jim vymění kola nebo je seřídí. O polední přestávce před další přípravou je také mechanikem. A večer znovu. Nemá úplně všechno, co mechanik potřebuje. "Když je třeba, je tu servis a zajedeme tam." Zalepit kolo, přehodit duši, vycentrovat kolo, seřídit brzdy, přehazovačky, přesmykače, to zvládá sám. |
Šéf zavzpomínal na Dvořáka a Pouzara. Hrával proti nim
Jaroslav Lučan je Plzeňák. Hrával tam hokej a jako junior se utkával i s Jaroslavem Pouzarem či Miroslavem Dvořákem. Rád na ně zavzpomínal. Později hrával na vojně v Příbrami a pak 10 sezon za Sokolov. Nyní vede hotel v Železné Rudě, kde jsou hokejisté Mountfieldu na soustředění.
Jihočeši nejsou jediní z extraligy, o koho pečuje. "Pravidelně sem ještě jezdí Karlovy Vary, dvakrát tu byla Sparta, pak Znojmo a Venerův Zlín," vypočítával hokejové kluby. Josef Jandač se Spartou byl předvojem Mountfieldu. Měl tu se Spartou soustředění na kolech minulý týden. Jde právě o přelom května a června, kdy mají trenéři největší chuť hráčům v letní přípravě naložit. "Jde o tři týdny. Ale ty týmy se k nám vrací," těší Lučana.
Aby ne. Mluví se o rodinném prostředí a skvělé kuchyni. "Vaříme sportovní menu," řekl šéf o tom, co hokejistům chystá. "Musíme vařit tak, aby mohli dobře trénovat. Žádná těžká jídla." Hodně zeleniny, kuřecí a krůtí maso. Z příloh rýže, těstoviny, brambory. "Děláme jim domácí buchtičky," říkal. Paní Lučanová každý den něco upeče. Koláčky, povidlové buchty.
Včera byl štrúdl. Z polévek bramborová nebo kuřecí vývar se zeleninou. Dále pečené kuře, brambor, rýže, těstoviny. Salát je každý den i k večeři, ke které se podávaly boloňské špagety nebo kuřecí rizoto. Připravené jsou i pomazánky.
Dnes je na poslední večer pobytu grilování. Opět to bude lehčí maso, a kdo bude chtít, může si objednat rybu, pstruha. Sedí se venku a sem tam nechybí kytara. "Okysličí si tu krev a jezdí v minimu aut," připomněl Jaroslav Lučan prostředí kolem. Soustředění je ve výšce tisíc metrů nad mořem.
