Odmala tíhla ke sportu. V Sezimově Ústí, kde Lenka Hrušková žila s rodiči a sestrou, hrála tenis a dělala atletiku. A snila o kariéře tenisové trenérky nebo aspoň učitelky tělocviku.
„Ale v sedmnácti letech jsem musela na operaci tenisového lokte a ve čtvrťáku na střední pedagogické škole mi lékař nepodepsal ze zdravotních důvodů studium na sportovní fakultě. Zhroutil se mi svět a nakonec jsem si jako náhradu zvolila studium ruštiny a výtvarné výchovy na pedagogické fakultě,“ říká Lenka Hrušková.
V posledním, pátém ročníku vysokoškolského studia v Českých Budějovicích si našla praxi na gymnáziu na pražském Proseku. Učila tam ruštinu a mezi žáky v prvním ročníku i mladšího syna tehdejšího ministra financí Václava Klause.
Se svými žáky prožila v Praze i celou sametovou revoluci. A právě v té době zažila i osudové setkání se svým budoucím manželem. Jezdila tehdy z Prahy domů a krátce před Mikulášem se na diskotéce seznámila s fotbalistou Petrem Hruškou.
Lenka Hrušková (51 let)Rodačka z Tábora je absolventkou Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, vystudovala obory ruština, výtvarná výchova, němčina. Postupně získala tituly PhDr. a Ph. D. Habilitační řízení ukončila v roce 2015 v oboru Pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2007 působila jako odborný asistent na VŠTE v Českých Budějovicích. Katedru cizích jazyků řídila jako vedoucí mezi lety 2008-2009. Od roku 2009 do roku 2016 působila na VŠTE jako prorektorka pro studium a pedagogickou činnost a poté tam vedla katedru oborových didaktik. V akademickém roce 2017-2018 byla prorektorkou pro kvalitu a rozvoj na Metropolitní univerzitě v Praze. Od srpna 2018 je ředitelkou Střední odborné školy a COP Sezimovo Ústí. Je vdaná, jejím manželem je bývalý fotbalista, záložník Petr Hruška. Mají spolu tři děti - dvě dcery ve věku 27 a 23 let a 12letého syna. Ve volném čase se věnuje sportu, hraje tenis, běhá a lyžuje. |
„A od té doby jsme byli spolu. Tenkrát hrál za Tábor a dostal nabídku jít do Bohemky. Odmítl ji, protože do Prahy nechtěl, a vybíral mezi Plzní a Dynamem. Dynamo v roce 1990 vybojovalo ligu a Plzeň z ní sestoupila. Petr chtěl hrát ligu, takže jsme se stěhovali do Budějovic. To už jsem čekala naši první dceru,“ vzpomíná Hrušková, která se za fotbalistu provdala a během pár měsíců přestoupila z intenzivního studentského rychlíku do domácí lokálky s miminem.
Na manželovu pomoc při výchově dcerky přitom spoléhat nemohla, s mančaftem Dynama trávil fotbalem celé dny. „Byla to tenkrát silná sestava s Karlem Poborským, Karlem Váchou, Jirkou Lerchem. Trénoval je Jiří Kotrba, který měl asistenta Pavla Tobiáše. Mladí trenéři měli na starosti mladé kluky a po postupu Dynama do ligy jim dávali zabrat. Měli takový režim, že manžel ráno odjel a viděla jsem ho až večer. I přes poledne museli spát na Dynamu, aby si odpočinuli,“ popisuje energická žena začátky svého manželství po boku profesionálního fotbalisty.
Po dvou letech jí manžel řekl, že dostal nabídku jít hrát ligu do moravské vesničky Drnovice. Mladá učitelka a matka dcerky v jeslích, která se chystala jít po prázdninách druhý rok učit němčinu na budějovické střední hotelové škole, jen zalapala po dechu.
„Představila jsem si, že jdu do nějaké vesnice, nasadím holínky a vezmu vidle, protože jsem nic takového neznala. A paradoxně musím říct, že v Drnovicích to byla nejkrásnější léta našeho života. Nehrál tam ani jeden místní hráč, byli tam sebraní top fotbalisté z celé republiky. Drželi jsme pospolu, protože se nevyplatilo jezdit domů každý týden, a slavili spolu Vánoce i narozeniny,“ líčí Hrušková.
Pečovala o rodinu a studovala
Tehdy už začínala tušit, že ji po boku profesionálního fotbalisty čeká kočovný život. Ve Vyškově přivedla na svět druhou dceru a stěhovali se z malého bytu do většího. A když už to vypadalo, že tam nastoupí do práce, odjel manžel někam na soustředění a po návratu své ženě řekl, že se stěhuje zpátky do Českých Budějovic.
„A fakt odjel, protože už musel jít trénovat a já vozila s dvěma malými dětmi peřiny do Budějovic. Pak manžel dostal kontrakt do Teplic a poté do Jablonce. Spočítala jsem, že jsme se stěhovali nejméně sedmnáctkrát. A pak už jsme měli zázemí v Budějovicích a s dcerami jsme za ním jezdily na víkend,“ líčí Hrušková.
Při péči o rodinu, do níž přibyl před dvanácti lety ještě syn, stihla i studovat, což ji bavilo. Začínala němčinou v Budějovicích, doktorát si dodělávala na Masarykově univerzitě v Brně, docenturu zase na Univerzitě Palackého v Olomouci.
„A když se manžel vrátil z Jablonce, dostal s Láďou Fujdiarem nabídku hrát v Rakousku a já jim tam jezdila dělat manažerku. Oni se němčinu učit nechtěli, vyhovovalo jim, že jsem za ně všechno zařídila. S aktivním fotbalem skončil, když bylo Péťovi pět let, to zase není tak dlouho,“ připomíná Hrušková.
Přitom uvítala, že manžel, který zpracovává pro stavební firmy návrhy a rozpočtuje stavby, může pracovat z domova a dovézt syna na tréninky. Odmala ho vede k fotbalu, jako hlavní sport si ale Petr Hruška junior vybral tenis. Ostatně tenisu holduje celá rodina, proto bral i její nejmladší člen raketu do ruky jako běžnou věc.
„Když s Péťou jedu na turnaj, jsem ta máma, která chválí, i když se mu nedaří. Ale netoužím mít z dítěte šampiona. Je dobře, že sportuje, výdrž ze sportu se mu v životě hodí. Uvítala bych, kdyby se živil hlavou. Je to matematik a logik, příklady počítá bez papíru a babička, která vystudovala matfyz, je ráda, že se po dvou dcerách a čtyřech vnučkách konečně dočkala nadaného vnuka,“ vypráví Hrušková.
Sama je jazykově nadaná, léta učí především němčinu. Nejdéle profesně zakotvila na budějovické VŠTE, kde začínala v roce 2007 jako odborná asistentka, pak vedla katedru cizích jazyků, mezi lety 2009 až 2016 tam byla prorektorkou pro studium a pedagogickou činnost a nakonec vedoucí katedry oborových didaktik.
Po desetiletém působení na Technice však dostala lukrativní nabídku z Metropolitní univerzity v Praze, kde působila rok jako prorektorka pro kvalitu a rozvoj. Denní dojíždění do Prahy jí ale nevyhovovalo, a proto se přihlásila do konkurzu na ředitele Střední školy a Centra odborné přípravy Sezimovo Ústí.
„Byli jsme tam tři uchazeči. Myslím, že mi hodně pomohla zkušenost z VŠTE, protože na ní jsou strojírenské obory, logistické obory a stavařina. Chtěla bych na sezimovoústecké škole víc podpořit mechatroniku na VOŠ, protože nic takového na jihu Čech není a vysoké školy se nevyrovnají našemu vybavení,“ plánuje nová šéfka prestižní krajské školy.
Jako zapálená němčinářka, která z vlastní zkušenosti ví, jak důležitá je tato řeč v regionu sousedícím s Rakouskem a Německem, už začíná hledat cestu, jak přidat němčinu studentům technických oborů. Ti mají nyní jen angličtinu, na rozdíl od budoucích ekonomů, kteří se učí oba tyto cizí jazyky.
Zároveň chystá i dva nové maturitní obory, a to chytré řešení v energetice a řízení sportu.
„Moc mě baví chodit do práce. Možná je to tím, že v terciárním vzdělávání jsem dlouhou dobu neviděla žádné výsledky. Spousta studentů si vysokoškolského studia vůbec neváží. Proto bych uvítala, aby byly tyto školy placené tak, jak to funguje ve světě. Kdežto tady vidím tým pedagogů a žáků, kteří táhnou za jeden provaz. Děti jsou bystré, a když jim látku dobře předkládáte, baví je to a jdou za tím,“ libuje si ředitelka Lenka Hrušková.
