Leopold Hilsner byl v roce 1900 v Písku odsouzen za vraždu Anežky Hrůzové v Polné na Jihlavsku k trestu smrti.
Soud v Písku podle Müllera před 120 lety jednal pod silným protižidovským tlakem. Tvrdí, že židovský mladík Hilsner, jemuž byl následně trest změněn na doživotí, měl právo na spravedlivý proces a případnou rehabilitaci. Hilsner strávil ve vězení 19 let, v roce 1918 mu udělil poslední rakousko-uherský císař Karel I. milost.
„Dospěli jsme k závěru, že nenastaly nové skutečnosti, které by vedly k obnovení řízení,“ uvedl státní zástupce Josef Český.
Rozhodnutí o zamítnutí přezkoumání případu s Hilsnerem advokáta Müllera překvapilo svou rychlostí od podání podnětu. S rozhodnutím soudu se ale nespokojil a téměř obratem zaslal žádost o přezkoumání rozhodnutí.
„Rozhodnutí od českobudějovického krajského zastupitelství jsem dostal do mailové schránky už v pátek. Do neděle jsem pracoval na textu žádosti o přezkum tohoto rozhodnutí a podal ji v neděli vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze,“ řekl iDNES.cz advokát Lubomír Müller.
Aféra známá jako hilsneriáda se začala odvíjet od vraždy Anežky Hrůzové koncem března 1899. Zatčen byl dvaadvacetiletý Hilsner, který se živil potulkou a žebrotou. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy.
V této atmosféře se konal v září 1899 v Kutné Hoře proces, při němž by Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti. Rozsudek byl poté zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové a navíc na vraždě Marie Klímové, která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.
Proti vlně antisemitismu bojoval tehdy i pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který pomohl ke zmírnění Hilsnerova trestu. Hilsner ani přes obdrženou císařskou milost nikdy nebyl rehabilitován.
Již v prosinci 1995 podal Petr Vašíček z Vídně u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně stížnost pro porušení zákona v Hilsnerově kauze. Dostal odpověď, že „nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo závěr, že se Leopold Hilsner nedopustil zločinu“. Tak se obrátil na ministerstvo spravedlnosti a tehdejší ministryně Vlasta Parkanová podle Vašíčkova sdělení de facto anulovala rozsudky soudů v Kutné Hoře a v Písku.
Její rozhodnutí potvrdil 12. října 1999 dopisem ministr Otakar Motejl. Oba se shodli v tom, že definitivní rehabilitace je nyní věcí rakouských orgánů, neboť Nejvyšší kasační soud, který tehdy potvrdil odsouzení k trestu smrti, sídlil ve Vídni. V roce 2009 ale rakouské ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že rozsudek nad Hilsnerem zrušit nelze.
Podle advokáta Müllera by měl mít Hilsner podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. Poukazuje také na to, že rozsudek se stále osobně dotýká ještě dnes žijících lidí.
