"Prvního psa mi otrávili loni. Dlouho byl špatný, už to vypadalo, že se z toho dostane. Pak mu ale selhaly ledviny a byl konec. Měli jsme ho šest let," popisuje Marie Kyznarová. Pak si pořídila štěně slovenského čuvače. Malou fenku měla na zahradě, ven ji nepouštěla. Dožila se pěti měsíců. I ji někdo otrávil.
"Byla krásná, vychovaná, neštěkala, nikomu nemohla vadit. Bylo to ještě štěně. Někdo ji musel dát něco přes plot," vypráví smutně.
Ještě odpoledne si s malou fenkou hrála vnoučata Kyznarové. "Večer najednou měla pěnu u huby. Hned jsme ji vezli do Vimperka a paní doktorka nám řekla, že je to silná otrava," dodává.
Veterinářka dala otrávenému štěněti protijed, už bylo ale pozdě. Pes v noci zemřel. Plíce měl plné krve. Paní Kyznarová si nyní pořídila nového pejska. Fenku Amy stejné rasy. Jsou jí dva měsíce. Výběh s boudou má nyní za domem.
Špatná byla prý i kočka, dva dny polehávala, nechtěla nic žrát. Nakonec se z toho ale dostala a dnes si hraje s malou Amy. Takové štěstí neměly kočky jen o pár domů dál.
"Otrávili mi dvě. Našel jsem je na půdě na seně. Už jim nebylo pomoci. Nechápu, co je to za člověka," kroutí rázně hlavou Jaroslav Krtouš. "Sousedka měla otrávené dokonce tři kočky. Ty se ale podařilo zachránit. Dva týdny bojovaly na veterině o život," dokládá.
Podle veterinářky Šárky Janáskové měly stejné příznaky jako fenka paní Kyznarové. Jejich majitelka je ale přivezla včas. "Kočky jsou navíc odolnější," dodává Janásková.
O tom, že problém je v obci opravdu rozšířený, svědčí i fakt, že MF DNES náhodně oslovila mladou ženu venčící psa a i ona s otravami měla osobní zkušenost. Zatím není jasné, jaká látka zvířata zabila. "Vypadá to na nějaký jed, který způsobuje poruchu srážlivosti krve," předpokládá veterinářka Janásková.
