Marie Verboon Filipová s manželem Janem projekt vnitřního hřiště odkoukali v Anglii a Nizozemsku a jako prvním v Česku se jim ho podařilo na podzim roku 2008 otevřít.
O nápady nemají nouzi. Před čtyřmi lety poprvé nechali bloudit v létě návštěvníky Labyrintem v kukuřičném poli v Rudolfově. A letos 9. června vyplují na vodu už podruhé žluté plastové kachničky. Výtěžek netradičního benefičního závodu si rovným dílem rozdělí občanská sdružení APLA a IMY, která pomáhají dětem s autismem a rodinám s dětmi s mentálním nebo kombinovaným postižením.
"Naučila jsem se v životě postarat se o sebe, nebála si v cizině vydělávat mytím nádobí. Když mohu někomu pomáhat, ráda to udělám," říká k projektu Grand Prix Kachničky. Původně zmíněná sdružení využívala Hřiště BezBot k setkávání, ale Mariina manžela napadlo, že dají příležitost zájemcům, aby přispěli, a ještě u toho byla legrace.
"Stačí dát padesátikorunu a my dárci vystavíme kartičku s číslem kachničky. Dostane od nás jako dárek slevu na vstupné a perníkovou kachničku z jedné firmy z Plané, která zase benefici podporuje tímto způsobem. Loni plavalo 1 073 káčátek, uvidíme, kolik jich vypustíme ve vodáckém areálu v Českém Vrbném letos," těší se.
Považuje za logické, že se úplně všechny vybrané peníze rozdělí. Sama se rozhodla už jako studentka, že pojede pomáhat do Afriky. Našla si inzerát, který hledal dobrovolníky pro projekt prevence HIV/AIDS v Zambii.
Přítel opustil práci manažera v anglickém hotelu
"Půl roku jsme se připravovali v Dánsku a pak další půlrok působili ve městě Ndola, jen kousek od hranic s Kongem," vypráví. Mluví v množném čísle, protože její přítel Jan Verboon opustil práci manažera v anglickém hotelu a jel také.
Marie Verboon FilipováZ Hlincové Hory u Českých Budějovic zamířila nejprve do Brna, kde vystudovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity angličtinu a pedagogiku. Poté se postupně vydávala do USA, Velké Británie a Zambie. V současné době žije s holandským manželem Janem a třemi dětmi Maiou (9), Orlandem (6) a Ninou (4) už sedmým rokem opět v jejím rodném domě. Od roku 2008 provozují Hřiště BezBot na budějovickém sídlišti Máj a tři roky v létě Labyrint v kukuřičném poli v Rudolfově. |
"A v den mých narozenin mě tam romanticky se čtrnácti rudými růžemi požádal o ruku," zasní se Marie Verboon Filipová.
"Radostných chvilek jsme ale moc nezažili. Snad každému, s kým jsme se potkali, někdo zemřel na AIDS. Země je epidemií docela zdecimovaná. Přitom velký vliv církví způsobil, že slovo kondom je tam téměř zakázané, takže bylo někdy dost těžké informovat o prevenci přenosu HIV. Překvapilo mě, že i vzdělaní lidé, kteří chodí v obleku a jsou třeba účetními, věří, že žena neotěhotní, když si při milování přiváže na břicho mrkev," vzpomíná.
V zemi, kde byla osmdesátiprocentní nezaměstnanost, není sociální systém. Je běžné, že babička se stará o deset vnoučat, jejichž rodiče zemřeli na AIDS, ale žádný příspěvek na ně nedostane.
"Víme, že nelze pomoci všem. Děti jsou na ulici, je rozšířená dětská prostituce, ale říkali jsme si, že kdybychom tou osvětou zachránili alespoň jednoho člověka, nejeli jsme tam zbytečně."
Na celou cestu i pobyt museli předtím vydělat v přepočtu přibližně 100 tisíc korun. "Můj Jan prodal auto, pronajal dům, já stlala v hotelu postele a myla nádobí, ale nelitujeme naší africké zkušenost," popisuje žena, která teď pomáhá i v Čechách.
