„Začátky byly krásné, hlad byl úplně po všem. Lidi začínali podnikat, potřebovali se prezentovat, dělat vizitky. Ale nic nebylo. Tenkrát jste mohl na vizitku s odpuštěním nakálet a lidi to kupovali jak zběsilí. Já jsem začínal s inkoustovou tiskárnou a ruční řezačkou,“ vzpomíná Martin Hájek.
Vaším maskotem je pomalovaný obličej Kelta. Slyšel jsem, že jste to prý vy. Je to pravda?
Nejsem to já, ačkoli si to spousta lidí myslí. Dokonce mě někteří oslovují pane Kelte. My jsme měli logo, ale chtěli jsme dát firmě nějakou tvář. Tak mě napadlo, že uděláme „kelťáka“. Trh byl na konci 90. let docela rozdělený, potřebovali jsme na sebe upozornit. A povedlo se to. Dneska značku Kelt zná v Budějovicích hrozně moc lidí, každý řekne: Kelt, jo, to je ten ošklivej chlap. To je pro nás důležité. Musíte upoutat, třeba kravinou, která je možná nevkusná, ale zaujme.
Martin Hájek (41 let)Narodil se 11. března 1974 v Kolíně. Je vyučeným prodavačem smíšeného zboží. Tomu se i chvilku věnoval, posléze nastoupil do laboratoře v MAPE Mydlovary. Již v té době se však věnoval reklamě. „Měl jsem dvě zaměstnání a souběžně jsem to táhnul deset let,“ popisuje Hájek. Dnes má reklamní agentura Kelt pět zaměstnanců, dělá zakázky pro významné české společnosti i do zahraničí. |
Proč zrovna jméno Kelt? Co mají společného Keltové s reklamou?
Nic. Tehdy jsem bydlel ve Zlivi, kde bylo keltské hradiště. Přišlo mi to jako pěkný, jednoduchý název, který se liší od všeho, co mají ostatní. Tím, že máme divné jméno a divného maskota, lidé si nás víc pamatují. Mnohdy si myslí, že jsme několikanásobně větší než ve skutečnosti. S maskotem jde dobře pracovat, teď jsme ho udělali na motivy Warhola. Minulý rok jsme totiž spolupracovali na Warholově výstavě v Hluboké, což byla docela náročná zakázka. Tiskli jsme obrovské tapety, vyráběli obří plátna. Bylo to významné i kvůli tomu, že jsem byl hodně nemocný a byl jsem hrozně šťastný, že to můžu dělat.
Co vám bylo?
Zkolaboval jsem, měl jsem totální nervový kolaps. Bylo to vyvrcholení enormního vypětí a dorazila mě velká krize v osobním životě. Býval jsem 18 hodin v práci a prostě jsem to nevydržel. Najednou mi přestalo fungovat tělo, podlomily se mi nohy a byl jsem na zemi. Firmu zachránili zaměstnanci, protože já jsem byl pak rok mimo. Vždycky jsem sem přijel po třech dnech, udělal tady zmatek, oni si pak oddychli, že jsem odjel, a dělali si věci, jak uznali za vhodné, a napravovali mé boty. Za to jim patří ohromný dík, stejně jako kamarádům, kteří mě podporovali.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se z toho vyhrabal?
Rok a půl. Změnilo se mi v životě hodně věcí. Uvědomil jsem si, že je musím dělat jinak. Když jste takhle přetažený, děláte hodinu věc, kterou odpočatý zvládnete třeba za pět minut. Teď pracuji s mnohem větší lehkostí, bez stresu, jsem ve větší pohodě. Odcházím třeba v pět hodin. I zaměstnancům zdůrazňuji, že nejdůležitější je zdraví, a pokud jim není třeba dobře, ať to nelámou přes koleno a zůstanou doma. Nevím, jestli mám teď víc, nebo míň peněz, každopádně je můj život lepší a hodnotnější. A mám pocit, že zase můžu lámat skály.
Martin Hájek řídí reklamní agenturu Kelt, která dělá kampaně významným firmám v kraji.
Reklamě se věnujete více než dvacet let. Jak se za tu dobu tento obor změnil?
Podle mě se ve většině případů situace nezměnila. Firmy si nakoupí auta, postaví si sídlo, vytuní si svůj prostor a až nakonec přichází reklama. Jejich prezentace by měla být pro ně nejdůležitější, jenže na tu už nemají dost peněz. To bohužel platí pořád a do jisté míry se to zhoršilo, protože teď se jde hlavně po ceně, a ne po kvalitě. Pak jsou firmy, které chápou, že je důležité, jak se prezentují. Teď jsme se dostali do Koh-i-nooru. Ale nebylo to jednoduché, bylo výběrové řízení na polepy jejich vozového parku. Byli jsme jedni z nejdražších. Nechali si udělat jedno auto od nejlevnějšího a pak to srovnávali s dalšími. A výsledek je, že pro ně budeme dělat všechny. Člověk musí být trpělivý.
Děláte i kompletní reklamní kampaně. Jak to vypadá?
Takovou kampaň jsme dělali třeba pro Beneš nábytek. Bylo to od letáků, přes polepy auta a výloh či autobusů. Děláme vše od grafického návrhu až po výrobu tiskovin, bannerů a polepů aut. Naší předností v tomto ohledu je to, že umíme zákazníkovi říct, co v jeho případě bude fungovat. Do čeho má cenu vložit peníze, a do čeho ne. Jsem hrdý na to, že spolupracujeme s firmami, jako je Madeta, Oknotherm, Samson, ale i s partnery v zahraničí - třeba s jednou z největších společností poskytující pečovatelské služby v Německu. Dělali jsme i na kampaních během voleb, spolupracujeme s Občanskou demokratickou stranou.
Jaké jsou nyní trendy v reklamě?
Velkým trendem je samozřejmě internet. Perfektně funguje Facebook. Ale já ho nenávidím, tak ho neděláme. Jinak firmy poslední dobou poptávají celistvé kampaně, kdy chtějí znát směr, kterým se vydat, jakým způsobem a kde se prezentovat. To vyhledáváme a baví nás to. Ale musí tam být důvěra, protože počáteční investice je celkem veliká, ale efekt není okamžitý. Je to běh na dlouhou trať.
Podle čeho odhadujete, co bude fungovat, a co ne?
Důležité je uvědomit si, že každá reklama má jinou cílovou skupinu či konzumenta. Upřímně, billboardová plocha podle mě obecně nefunguje, protože jich tu máte milion na kilometru čtverečním. Lidi už to v podstatě nevnímají. Jsou ale určité druhy produktů, které tam mají smysl. Takže my měsíčně tiskneme 50 billboardů. Letáky jsou také jen pro velmi úzkou skupinu lidí. Osobně mám rád reklamy na autobusech a trolejbusech. Za relativně málo peněz dostanete sdělení k obrovskému množství lidí.
Co je podle vás na reklamě nejdůležitější?
Jednoznačně musí upoutat. A to něčím jiným než ostatní. Prostě nesmí být tuctová. Je to samozřejmě stále těžší. Mám rád reklamy, které mají vtip a šmrnc. Naopak nemám rád ty sexistické nebo hrubé. Ale ani něžné. Ale jsou výjimky - třeba reklamy na jednu pilu. Ty jsou sexistické hodně. Ale docela zábavně a rozhodně to upoutá. Jak se říká, je to tak blbý, až je to dobrý.
