Někdy i v budově justičního paláce může být příjemně. V kanceláři předsedkyně českobudějovického krajského soudu Martiny Flanderové sedíme pod dohledem bronzové sošky archanděla Michaela s rozepjatými křídly a mečem postavené na knihovně. Podle legendy dává sílu vyjádřit vlastní pravdu a je symbolem obrany křesťanství.
„Je to můj anděl strážný. Dostala jsem ho od rodinného přítele, sochaře Václava Česáka,“ vysvětluje sympatická žena, která od června řídí jihočeské soudy.
Pokud vím, s vedením soudů už máte zkušenosti.
Mým domovským soudem byly Strakonice, kde jsem dlouhou dobu dělala předsedkyni. Odtud jsem po výběrovém řízení odešla na stejnou funkci do Tábora, kde jsem byla šest let, a potom v roce 2018 přešla opět jako předsedkyně do Písku.
Věkem patříte mezi takzvanou generaci Husákových dětí. Na krajském soudu teď nahrazujete řadu předchůdců, kteří zažili normalizaci a politické procesy. Jak jste sama prožívala listopad 1989?
Ráda na ty události vzpomínám. Byla jsem studentka právnické fakulty. Napadá mě hlavně strhující doba plná euforie a očekávání změn. Ještě teď si vybavuji, jak jsem v centru na fakultě přepisovala na psacím stroji texty o tom, kdo je Václav Havel, a kolegové studenti je množili. Prostě byla to skvělá doba.
Nedávno jsme si připomněli smutné výročí popravy Milady Horákové, rovněž absolventky Právnické fakulty UK. Měli jste jako studenti povědomí o politických procesech?
Upřímně řečeno, právnická fakulta k těmto informacích za nás přístupná nebyla. Co jsme si nenastudovali sami, jako by nebylo. Na druhé straně jsme měli takové obory jako sovětské právo, které jsme po roce 1990 s radostí opustili. Konec fakulty už byl lepší.
Promovala jste v roce 1991. Co přišlo potom?
Začala jsem jako justiční čekatelka na státním notářství ve Strakonicích. Jelikož po roce státní notářství zrušili, dostala jsem od krajského soudu nabídku stát se justiční čekatelkou, což jsem přijala. Od té doby jsem justici věrná. V devadesátých letech jsem se vdala a narodil se mi syn. Z manželství, které vzešlo ze studentské známosti.
Martina Flanderová (51 let)Narodila se 6. dubna 1969 ve Strakonicích. Po promoci na Právnické fakultě UK Praha v roce 1991 působila na několika okresních soudech v Jihočeském kraji. Je 32 let vdaná, má dospělého syna. Mezi její zájmy patří příroda, jóga, cyklistika, chov pasteveckého psa. Žije v Pacelicích u Blatné. Tvrdí o sobě, že je životním stylem venkovanka. |
Ve vašem profilu jsem zjistil, že se zabýváte civilním právem, zejména kauzami kolem rodiny a dětí.
To není úplně přesné. Zabývala jsem se spory kolem řešení svéprávností, dá se říci, že je to dodnes můj koníček.
Do Senátu nyní odešla novela trestního řádu. Je potřebná?
Prvotní bude procesní předpis, na který už je několik let ustanovená komise. Všichni čekáme, jak to dopadne, protože stávající předpisy působí mnohdy kontraproduktivně k tomu, aby šel proces rychle a bez obstrukcí. Pokud se teď důsledně využije vše, co nám současný trestní řád nabízí, není to vždy ku prospěchu věci.
Teď vás čeká hodně práce v oblasti organizační. Váš předchůdce Milan Tripes v lednu mluvil o úkolu zajistit novou soudní budovu v krajském městě. Jak to vidíte?
Je to jeden ze stěžejních úkolů, které máme před sebou. Velká část okresního soudu je v justiční budově krajského soudu na Zátkově nábřeží. Málo prostoru mají oba soudy. Letos budeme řešit projekt na stavbu nové budovy v bývalých Žižkových kasárnách a počítám, že příští rok vysoutěžíme zhotovitele. Příslib peněz zatím máme. Doufám, že koronavirová krize tento důležitý projekt nezhatí.
Pak bude víc prostoru v budově na Zátkově nábřeží...
Ano, v okamžiku, kdy se vystěhuje okresní soud, bude příležitost k lepšímu využívání stávající budovy, která už nevyhovuje. Například tu nemáme prostory, kde bychom mohli dělat porady, musíme k tomu využívat jednací síň. Situace je napjatá i pro personál, v kancelářích sedí víc zaměstnanců, než by správně mělo. K tomu dokončujeme akci rozvodu požárního rozhlasu, budova je totiž rozlehlá a budeme rekonstruovat sociální zařízení pro veřejnost v prvním patře.
Mluvíme o technických změnách, jaké chystáte změny v organizaci krajského soudu a jaká je vaše idea?
Mám za to, že soudy jsou zde především pro to, aby – jak se říká – práva šla. Aby konaly rozhodovací činnost. Statisticky je Krajský soud v Českých Budějovicích na tom velice dobře, patří mezi nejrychlejší krajské soudy v zemi, podobně i okresní soudy patřící do jeho obvodu. Ale rezervy můžeme hledat vždycky. Jsme poměrně dobře personálně obsazeni, byť bude odcházet několik kolegů s ohledem na důchodový věk, ale je to obměna přirozená. Kvalita soudů není jen o rychlosti rozhodování případů, je to o nadstavbě, o etice. Spravedlivě rozhodnout podle zákona je minimum. Důležité je dát této práci něco navíc. Je třeba být čitelnější pro veřejnost, vydávat srozumitelná rozhodnutí bez ohledu na všechny vlivy, které na soudce působí.
Jaké další změny nastanou s vaším příchodem?
Je to budování nového týmu celého vedení krajského soudu. Doktor Jiří Šťastný byl pouze pověřený funkcí místopředsedy pro úsek trestní, další místopředseda civilního úseku, doktor Bohuslav Petr na funkci rezignoval. Po doporučení poradního sboru, který jsem pro výběr místopředsedů jmenovala, navrhuji jako místopředsedu trestního úseku doktora Ondřeje Círka a civilního doktorku Zuzanu Völflovou.
Jak se na vaší práci podepsal nouzový stav?
V té době jsem byla ještě v Písku. Připadala jsem si jako kapitán na můstku lodi v nouzové situaci, denně jsme organizovali chod. Práce soudu totiž není jen jednání v soudní síni. Stěžejní je příprava pro jednání, takže chod se prakticky nezastavil. Nakonec se ukázalo, že není až tak prudký nárůst nedodělků, jak se předpokládalo. Využívali jsme možnosti neveřejných jednání se souhlasem účastníků, videokonferencí, práce z domova a dalších možností. Bylo to nouzové řešení, protože jinak já – ostatně jako všichni soudci – upřednostňuji osobní kontakt.
