Před půl pátou ráno procházel tehdy 72letý Karel Michálek s baterkou v ruce po hrázi Metelského rybníka. Dole pod rybníkem měl svůj dům. Jenže najednou mu začala hlína doslova ujíždět pod nohama. Hráz se protrhla a šestimetrová vlna smetla vše, co jí stálo v cestě. Včetně 13 domů uprostřed vesnice. Ač to zní takřka neuvěřitelně, senior tehdy stačil utéct do bezpečí.
Po deseti letech od ničivých záplav se Metly na Strakonicku zcela změnily. Michálkův dům, který jako zázrakem zůstal stát, i když se jím prohnalo přes dva a půl metru vody, je toho jasným důkazem.
Už z dálky je mi jasné, že s vitálním seniorem Michálkem si o povodních v roce 2002 nepromluvím. V oknech jeho domu pod hrází visí záclony, na oknech jsou truhlíky s barevnými květy, dřevěná okna jsou čerstvě natřená nahnědo, zahrada uklizená. To prostě ke Karlovi Michálkovi, který mi před 10 lety bez jakéhokoliv náznaku hrdinství vyprávěl strhující příběh, jak unikl o vlásek smrti na hrázi, kde se díval, zda ještě voda v Metelském rybníce stoupá, nesedí. Bohužel, zemřel.
Za 100 milionů korun se ve vsi proměnilo mnohé - vyrostly nové domy, silnice, hasičárna, klubovna i třeba kaplička nebo odvodňovací koryto rybníka. Avšak na domu Karla Michálka zůstalo metelské memento - jemný písek z protržené hráze rybníka v průhledném světle na rohu stavení nad zápražím. Když ještě několik měsíců po povodni spal Michálek na seně na půdě svého vytopeného domu, vysvětloval, jak písek v lucerně záměrně nechá, aby byla vidět ryska, kolik vody tehdy obcí proteklo.
"Vůbec nevím, že tam je ten písek záměrně. Moc jsme o tom, co se tu stalo, nepřemýšleli, prostě jsme se na stáří chtěli přestěhovat a dům byl ke koupi," vysvětluje Miloslava Staňková, která Michálkův dům koupila, když jej pozůstalí nabídli k prodeji. S manželem se z Berouna přestěhovali před několika týdny.
Jsou však jediní, kdo si osudovou noc z 12. na 13. srpna 2002 v obci nepamatuje. Tedy téměř jediní - nepamatuje si ji ani desetiletá Liduška Karlíková, dívka, která se narodila pouhých 17 dnů po povodni. "Vím, co se tu stalo od taťky a mamky. Vím, že jsem byla první dítě, které se v obci narodilo," říká dnes školačka.
Dnes desetiletá Liduška Karlíková zná příběh o ničivé povodni v Metlích v roce 2002 jen z vyprávění. Narodila 17 dní poté, co se obcí přehnala velká voda.
Spousta lidí v Metlích jí právě to, že si katastrofu nepamatuje, závidí. Zejména starším obyvatelům se o vodě dodnes v noci zdá. "Léta přibývají, ale na to, co se stalo, člověk nikdy nezapomene," vypráví dvaaosmdesátiletá Marta Sloupová, místní rodačka, která se roky starala o kroniku. Dobře ví, že taková tragédie vesničku pod hrází nepostihla poprvé. Už v roce 1895 po vydatných deštích byly Metelský rybník a nedaleký Melín tak plné, že se chasníci rozhodli hráz raději prokopat.
"Tatínek mi vyprávěl, jak s krumpáčem a lopatou prokopávali hráz na západní straně. Obcí se prohnala voda, ale ačkoliv to byly staré domy s doškovými střechami, zůstaly všechny stát. A to jsme ryby měli až za pecí, vždy říkal tatínek," vzpomíná Sloupová.
Dnes bydlí v novém bytě v obecní řadovce, protože její dům smetla v roce 2002 povodeň. Ovšem kdyby mohla, neváhala by ani vteřinu a vrátila by se do svého původního. "Vždy, když přijíždím do Metel na náves a nevidím náš dům, tak ve mně divně bodne," dodá Sloupová a v očích se jí zalesknou slzy. Z domu jí zbyla jen plastika Panny Marie, která visela nade dveřmi. Lidé ji našli na poli za obcí směrem na Lnáře.
Tehdejší starosta obce Karel Palivec dnes bez váhání říká, že měsíce a roky po povodni byly pro něj ty nejhorší, jaké zažil. Starostí bylo na jednoho až příliš. Z vesnice nezbylo nic, nefungovala elektřina, netekla voda a všude byly jen trosky, suť a věci vyplavené z domů. Odkud vlastně s úklidem začít?
"Ukázalo to, že v lidech je 99 procent dobra. Solidarita z celé země byla obrovská a ve vsi nebyl z nevyplavených lidí nikdo, kdo by nepřispěl do sbírky," říká Palivec, který od posledních voleb už není starostou.
Avšak i on stále žije s nezodpovězenou myšlenkou, zda by prokopání hráze, ke kterému se Metelští chystali, pomohlo. Než se tehdy rozhodli, bylo pozdě a už nemohli pustit bagr na hráz, přes niž přetékala voda. Náhle se protrhl rybník Melín, voda vlétla do Metelského rybníka a hráz prudký nápor neudržela. "Kdybychom to prokopali a nedejbože, stejně spadly některé domy, tak by se pak zase řešilo, jestli by hráz nevydržela, kdyby se nechala být," dodává Palivec.
Jedno však ani ničivá povodeň před 10 lety neodnesla - metelská vstřícnost a pohostinnost, která se vidí málokde. A jakmile řádí velká voda jinde v Česku, neváhají ani vteřinu a posílají okamžitě peníze do zatopených obcí. nad na oplátku. Sami si však přejí, aby jim podobnou pomoc už nikdy nikdo nemusel vracet.
