Spisovatel Miroslav Hule oslavil sedmdesátiny.

Spisovatel Miroslav Hule oslavil sedmdesátiny. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Hule oslavil sedmdesátiny. Narodil jsem se s prutem v ruce, říká spisovatel

  • 0
Ryby ho provázejí celým životem. Píše o nich básně, povídky, zpracovává dějiny rybníkářství a šupináče od dětství chytá. Třeboňský spisovatel Miroslav Hule oslavil před pár dny 70. narozeniny. K jubileu si nadělil vydání souboru pěti svých básnických sbírek.

„Čtyři svazky jsou mé starší knížky, které už dnes nejdou nikde sehnat. Přátele mě přesvědčili, ať je znovu vydám, a pomohli mi i finančně. A když už mám to výročí, tak jsem k nim přidal pátý prst - sbírku Ještě pět prstů,“ líčí Hule.

Jeho básně jsou plné milostných veršů a přírodní lyriky inspirované obdivem k jihočeské krajině.

Naposledy vydal před třemi lety Povídky o rybách a lidech, ve kterých je 13 příběhů. „Ryby jsou záminkou k tomu, abychom více poznali sebe i přírodu. Málokteré prostředí a povolání je tak autentické jako rybařina,“ popisuje rodák ze Zlivi u Budějovic. Dnes žije v Třeboni.

Říká, že jeho pomyslnými literárními sudičkami byli Jan Skácel a Jaromír Tomeček. Ten ho dokonce označil za svého pokračovatele s tím, že Hule má skácelovskou poetiku. Navíc je velkým znalcem přírody.

Vedle básní a povídek se Hule věnuje fenoménu rybníkářství. Vedle životopisu Jakuba Krčína zpracoval historii rybníkářství na Třeboňsku a Jindřichohradecku.

„Teď dodělávám knížku Novohradské rybníkářství. Je to ale hodně obtížné. Pohybuji se na buquoyském panství po třicetileté válce. A materiály v třeboňském archivu nejsou zpracované. Mají tam 17 metrů buquoyského archivu. Proto musím kompilovat i z různých tisků a německých dokumentů,“ líčí.

Angažoval se při studentských bouřích na Strahově v roce 1967

Hule tvrdí, že se ve Zlivi na břehu rybníka Bezdrev narodil s udicí v ruce. Netají se tím, že pytlákem zůstal dodnes. „Naposledy jsem chytil pětikilového kapra na krátký prut. Kde to bylo? V kalných vodách, víc rybář nesmí prozradit,“ usmívá se.

Na budějovické průmyslovce vystudoval vodní stavitelství, pokračoval na ČVUT v Praze. Angažoval se při studentských bouřích na Strahově v roce 1967 a vymezoval se vůči komunistickému režimu. Inženýrský titul proto získal až v roce 1972.

Začínal jako projektant a vodohospodář u třeboňských rybářů. Později působil v CHKO Třeboňsko, v roce 1990 se stal ředitelem jihočeského nakladatelství Růže. O rok později si založil nakladatelství vlastní s názvem Carpio, kde vydal většinu ze svých více než 20 knih.