Motocykloví závodníci Jakub a Matěj Smržovi z Českých Budějovic vypadají jako dvojčata. Devatenáctiměsíční věkový rozdíl mladší Matěj sice nikdy nedožene, zase je ale v rodinné firmě Smrž Moto, která se věnuje prodeji a servisu motocyklů a aut, šéfem.
"My si na ředitele a podřízené moc nehrajeme, oba máme v pracovních smlouvách zkratku DPV, což je krycí heslo pro význam Dělník pracující velmi aneb holka pro všechno," smějí se. Při rozhovoru se rovněž vzájemně doplňují a mně pak při následném přepisu z diktafonu dělá trochu problém rozeznat je i podle hlasu.
Jakub Smrž (31 let)Jezdí profesionálně druhou sezonu na mistrovství Velké Británie superbiků, teď na motocyklu Ducati 1199 Panigale. Jeho magickým číslem je zřejmě šestka. Přesně tolik let totiž strávil v mistrovství světa silničních motocyklů, stejně jako ve WSBK. Tady stál dokonce šestkrát na stupních vítězů. Pokud nezávodí a netestuje, pracuje v rodinné firmě v Českých Budějovicích. Tady také vystudoval gymnázium v Jírovcově ulici. S přítelkyní Kateřinou mají 18měsíční dceru Jasmínku. Baví ho i jiné sporty, letos v zimě například propadl badmintonu. |
Ačkoliv jsou oba profesionálními jezdci, každý reprezentuje jiný tým a na závodech se nemají šanci potkat. Zatímco Jakub o víkendu testoval svůj stroj Ducati v Maďarsku, Matěj bojoval na Yamaze o co nejlepší umístění na okruhu v belgickém Zolderu. Po loňském předčasném ukončení sezony kvůli operaci zápěstí se zatím letos prodral v mistrovství Německa superbiků na průběžné páté místo.
Oba ale jezdí se stejně pomalovanou přilbou v barvách jednoho ze svých sponzorů - Budějovického Budvaru. Před několika lety zase zdobily Jakubovu přilbu podpisy 55 lidí, kteří významně finančně podpořili šumperské dětské centrum Pavučinka. Tenkrát se vybralo 33 tisíc korun.
"Dlouhodobě pomáháme českobudějovickému centru Bazalka. Jeden z členů našeho fanklubu tam pracuje, tak nás upozornil na jejich nelehkou finanční situaci. Dali jsme proto do dražby některé naše věci ze závodní výstroje, občas tam i sami zajdeme, máme i další plány," vysvětluje Jakub systém podpory.
Matěj hned doplňuje, že jako tátové sami chápou potřebu pomáhat. "Nejde o to, že jim koupíme nové postele, ale i fakt, že přijdeme osobně na některé jejich akce, pomůže oslovit další sponzory. Myslíme si, že každý, kdo je trochu víc známý a na očích, by se měl v tomto smyslu nějak angažovat," dodává.
Správné závodní návyky získáte v dětství
Oba se také aktivně zapojují do Smrž Academy, která vznikla loni v Českých Budějovicích. "Na svět jí pomohli hlavně František Špale a náš táta, my jsme spíš takovými tvářemi. Ale pokud jsme doma, snažíme se vždycky na závodní dráhu naproti Budvaru za dětmi na tréninky zajít," poznamenává Matěj.
Matěj Smrž (29 let)Je ředitelem rodinné firmy Smrž Moto. S bratrem jako kluci začínali jezdit motokrosové závody, rychle ale propadli silničním motorkám. V německém týmu Yamaha Deutschland letos vyjel do své páté profesionální sezony superbiků. Loni předčasně skončil kvůli operaci zápěstí. Před deseti lety upadl na maďarském Hungaroringu a těžké zranění ho na dva roky vyřadilo ze závodění. Na českobudějovické chirurgii ale potkal sestřičku Lenku a před pěti lety se s ní oženil. Mají téměř čtyřletého syna Matěje. |
Oba totiž dobře vědí, že správné závodní návyky lze získávat už v dětském věku. "Začínali jsme asi s deseti dětmi od 6 do 11 let, máme 11 minimotorek a na tréninky každé úterý od 16 hodin mohou přijít i noví zájemci," říká Jakub.
Můj strach z toho, že malé děti jezdí na motorkách, vzápětí mírní tvrzením, že dráha má potřebné parametry a bezpečnost je tady na prvním místě. Navíc jsou oba přesvědčeni, že zatímco fotbalistů a hokejistů jsou na profesionální úrovni v Česku desítky, dobrých závodníků na silničních motorkách zas tolik není.
Když oponuji tvrzením, že "závodníků" na českých silnicích je někdy na můj vkus až příliš mnoho, souhlasí. "Já na cestovní motorku na silnici třeba vůbec nesednu. V závodech jsem zvyklý jezdit totiž v plném nasazení. Člověk tady má nacvičené reakce při obrovských rychlostech. Zjistil jsem už dávno, že na normální silnici při rychlosti podstatně nižší pozornost trochu vypínám, takže nechci přivolávat nějaký malér," přiznává Jakub důvod, proč sedlá jen závodní stroj.
Motocykloví závodníci Jakub (vlevo) a Matěj Smržovi při rozhovoru ve známé českobudějovické restauraci Masné krámy.
A Matěj doplňuje, že fandí všem motorkářům, kteří si jízdu užívají a stačí se kochat krajinou. "Neuznávám, když si někdo léčí na silnici komplexy přidáváním plynu."
Jeden jezdí v Německu a druhý v Anglii
Oběma je jasné, že právě plný plyn nestačí ani při závodech, důležitý je i styl jízdy. Proto pořádají každým rokem tréninkový kemp pro závodníky, kam jezdí třeba i Jakub Kornfeil nebo Karel Hanka, podle nich jeden z našich největších současných talentů. "Dělám taky instruktora závodní jízdy nejen tady, ale i po Evropě. Všude jsou kluci, kteří se chtějí díky motorce dostat taky na bednu," konstatuje Jakub.
Sám na ní stál mnohokrát, stejně jako Matěj. "Vyhrál jsem třeba jako první Čech v historii Světový pohár Superstock v juniorské třídě, teď se to podařilo Ondrovi Ježkovi. Už desetkrát jsem taky vyhrál závod na mistrovství Německa, což se taky nikomu z Čechů dosud nepovedlo. A za to, že kroutím plynem, mi ještě platí," poznamenává Matěj.
Ve stejné pozici profesionála je i Jakub, který hned vysvětluje systém financování. "Mnoho kluků, kteří jezdí stejně jako Matěj v Německu nebo já v Anglii, musí do týmu přinést sami peníze od sponzorů. Je to stejné, jako kdyby prvoligový fotbalista u nás musel zaplatit za to, aby si zahrál zápas."
Matěj srovnává, že pokud by se pohlíželo na jejich zařazení fotbalovou optikou, on hraje Bundesligu a Jakub v Anglii Premier League. "Finanční ohodnocení je ale nesrovnatelně jiné. My si vyděláme za rok asi takové peníze jako fotbalista za týden," dodává.
Jakub i Matěj Smržovi naopak na vlastní kůži poznali, že sami platí často tím nejcennějším. Zdravím. "Kdybychom měli vypočítávat konkrétně jednotlivá zranění, tak nám asi noviny nestačí," přiznává se smíchem Jakub.
Matěj vzápětí doplňuje, že jeho velmi těžká havárie v roce 2004 na Hungaroringu mu naopak přivedla do života zdravotní sestru Lenku z českobudějovické nemocnice, s níž se oženil.
Oba shodně nedají dopustit na svůj velký vzor, tátu Martina, který je k závodění přivedl. "Všechny peníze, které ve své firmě vydělal, do nás vlastně tehdy investoval. Pak nám ji předal a pořád s námi maká dál," přiznávají s netajeným obdivem bratři Smržovi.
