Mučili ho estébáci, ale díky odvážným lidem přežil. Teď mu bude 85 let

  18:33
Pětaosmdesáté narozeniny oslaví koncem března známý českobudějovický architekt Jiří Kraus. Jako odpůrce totality zažil věznění, mučení i vyčerpávající fyzickou práci.

Jako odpůrce totality zažil Jiří Kraus věznění, mučení i vyčerpávající fyzickou práci. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Čáry života vyprávějí. Ty, které skrývá v neposedných rukou českobudějovický architekt Jiří Kraus, mohou být klidně námětem na román. V padesátých letech si prožil mučení od estébáků, skoro tajně vystudoval architekturu. Projektoval sídliště, školy, začátkem 90. let se stal přísedícím krajského soudu.

Koncem března se dožívá 85 let. Přes složitý osud z jeho očí svítí radost. K narozeninám před deseti lety si nadělil tandemový seskok padákem.

Pokud vím, tak Budějovice jsou vaším třetím bydlištěm.
Čtvrtým. Část dětství jsem prožil v Žamberku, v Hradci Králové jsem studoval reálné gymnázium. Přes Pelhřimov jsem skončil v Budějovicích.

Co bylo po střední škole?
Hlásil jsem se na vysokou, ale neměl jsem správný kádrový posudek. Otec byl úředník na dráze, národní socialista a sokol, maminka učitelka. Jenom pro pobavení - do posudku napsala domovní důvěrnice, že jsme rodina buržoasního zaměření, protože máme předplatné do divadla. Nastoupil jsem do kurzu pro tepelnou techniku. Po třech měsících mě zatkli a zavřeli.

Proč?
S kamarády skauty jsme vytvořili ilegální skupinu. Rozšiřovali jsme letáky proti nástupu bolševismu. Vzpomínám na jeden, který přinesl otec. Byl to Leninův výnos psaný v azbuce. Stálo tam, že pro nepřátele lidu i pro těhotné ženy platí trest smrti, pakliže se postaví proti sovětskému zřízení. Další byl koláží z letáku bratří Čapků nazvaný Proč nemohu být komunistou. Časem jsme přišli na to, že nás sleduje StB. Část se rozhodla pro útěk do Anglie. Rozdělili jsme se a za hranice vyrazili první tři. Bylo domluvené, že až budou na místě, pošlou přes vysílání Volá Londýn vzkaz Fučíkovi. Fučík bylo moje krycí jméno.

A skončil jste v Jáchymově...
První skupinu dostal za hranice převaděč. Později jsem se dověděl, že kluci se nejdřív skrývali tři dny v lese. Když měli už na dohled Vídeň, usnuli v křoví vyčerpáním. Probudili je rudoarmějci se samopaly.

Vídeň byla přece v sovětské zóně.
Bohužel. Přesně jsme je neznali. Domů přišlo tajné echo, že se útěk nezdařil. Než zastavilo před našimi domy černé auto, stihli jsme zlikvidovat kompromitující materiály. Následovaly strašné výslechy. Přivázali nás vkleče na židli, pásku přes oči. Do cely mě odnášeli v bezvědomí, chodidla rozbitá do krve. U každého výslechu byl ruský poradce. Nakonec mi dali podepsat prohlášení, že se mnou zacházeli dobře, a výpověď, kterou si upravili. Já byl tak psychicky i fyzicky zdecimovaný, že jsem plánoval sebevraždu. Později jsem pochopil, proč vedl třeba Rudolf Slánský před soudem naučenou řeč. Ze samotného procesu si moc nepamatuji.

Soudili vás za protistátní činnost. Čím si vysvětlujete, že jste nedostali doživotí?
Tresty smrti a doživotí začaly až po nás. Byli jsme poslední skupinou, která dopadla relativně dobře. Nejvyšší tresty 18 měsíců. I díky tomu, že mezi porotci a obhájci ještě seděli skuteční staří právníci a sokolové. Vím jen, že můj obhájce pořád poukazoval na naše mládí. Bylo nám devatenáct.

Následovaly práce v kamenolomu u Litic a v dolech v Jáchymově.
Po osmi měsících jsem skončil v závalu. Vytáhli mě potlučeného, jednu stranu těla jsem měl dočasně ochrnutou. Pak mě propustili. Když jsem zazvonil doma u dveří, otevřela maminka a omdlela. Vážil jsem osmačtyřicet kilo. Nějaký čas jsem se léčil, nakonec mi nabídli obráběče kovů ve Škodovce. Když ale zjistili, že mám soudem udělenou ztrátu občanských práv, sesadili mě na místo pomocného dělníka do skladu. Mimo jiné, ve výrobě a expedici letáků jsem stále pokračoval.

Zajímá mě, jak jste se po tom všem stal architektem?
Několikrát jsem se marně hlásil na vysokou školu. Ke studiu architektury mě navedli příbuzní v Brně, u kterých jsem pak bydlel. Poslal jsem přihlášku a udělal zkoušky. I když mi nepotvrdili přijetí, začal jsem chodit na přednášky. Po prvním semestru ale zjistili, že na fakultu oficiálně nepatřím. Zachránil mě přes příbuzné profesor architektury Bohuslav Fuchs. Řekl mi, že mě bude na škole tajně držet, dokud si nevyřídím vymazání trestu z rejstříku.

Což se vám podařilo až po pěti semestrech.
Profesor Fuchs pak zařídil můj zpětně datovaný zápis. Naneštěstí ho v roce 1958 spolu s dalšími profesory vyhodili a postavili také před politický soud. Já promoval v roce 1960 a nastoupil do královéhradeckého Stavoprojektu, do ateliéru Rekonstrukce památkových objektů. Odešel jsem kvůli konfliktům s místními politiky, kteří chtěli stavět tam, kde to územní plán zakazoval.

Srpen 1968 už vás zastihl v Budějovicích?
Ano. Zpráva ze stanice Vltava, že nás osvobodila vojska Varšavské smlouvy, mě šokovala. Pracoval jsem tehdy v budějovickém Stavoprojektu, ale dojížděl do Pelhřimova za rodinou. Chtěl jsem v první chvíli emigrovat.

Díky tomu, že jste zůstal, vznikly stovky projektů.
Hlavně škol a sídlišť. Například základní škola a sídliště v Pelhřimově, škola Emy Destinnové v Budějovicích, gymnázium v Krumlově, škola v Horní Stropnici.

Měl jste jako projektant problémy s prosazením návrhů?
Měli jsme dané přísné mantinely. Profesor Fuchs nám vždycky říkal: Co nakreslíte ve škole, to je váš poslední svobodný projekt. Museli jsme stavět z panelů, rozpočet kontroloval architekt na federálním ministerstvu. Příklad: navrhoval jsem do Vimperka ve svahu terasovité domy. Neprošly ani náhodou. Pokyn byl stavět co nejvíc jednoduchých paneláků.

Se Stavoprojektem jste se rozloučil začátkem devadesátých let.
Nějaký čas jsem ještě projektoval v soukromém ateliéru. V roce 1994 mě nominovala Konfederace politických vězňů do senátu krajského soudu, mimoto jsem si udělal zkoušky na znalce v oboru stavitelství.

Kruh se uzavírá. Jako mladíka vás senát soudil, dnes v něm zasedáte. Co říkáte hlasům některých politiků, že jsou pronásledovaní jako v padesátých letech?
Měli by tehdejší soudy a výslechy zažít.

Napadá mě, že přes všechny peripetie jste měl štěstí. Spočívalo ve správných známostech?
Spíš v odvážných lidech. Pomohli mi, i když riskovali ztrátu zaměstnání, kariéry a možná i něco mnohem víc. Mimo profesora Fuchse to byl třeba Jan Ptáčník, bývalý majitel známé likérky, který mi pomáhal a dodával víru v kriminále.

  • Nejčtenější

Monokl pod okem i zlomené kosti. Početná skupina napadla v Písku youtubera

18. března 2024  17:42

Tmavě fialová modřina pod okem, výrazný otok tváře a zlomené kosti v obličeji. Takový je stav jedné...

Třinec opět vymazal Budějovice, Litvínov uštědřil debakl nedůrazné Kometě

18. března 2024  16:50,  aktualizováno  20:22

Po vzoru předchozích let vstoupili do play off hokejové extraligy obhájci titulu z Třince, po...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dlouhé nájezdy a jen beton, zní kritika na podobu nové lávky přes nádraží

17. března 2024  10:33

Oblíbenou lávku vedoucí přes seřaďovací nádraží v Českých Budějovicích, která chodcům a cyklistům...

Zemřel pediatr Miloš Velemínský. Staral se o tisíce předčasně narozených dětí

17. března 2024  21:41

Ve věku 87 let zemřel Miloš Velemínský, jeden z nejvýznamnějších lékařů Jihočeského kraje....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zemřela recidivistka Máňa, známá díky filmu. Ve vězení strávila přes 30 let

18. března 2024  13:40

Ve věku 56 let zemřela v Českých Budějovicích patrně nejznámější česká recidivistka Marie Lávičková...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Ukončit sérii s Karlovarskem? Bylo by to krásné, sní budějovický Sedláček

19. března 2024  10:11

Volejbalisté českobudějovického Jihostroje jsou už jen jeden krok od extraligového semifinále....

V Ševětíně obnovili tradici vynášení Morany. Smrtku hodili do rybníka

19. března 2024  9:03

V Ševětíně na Českobudějovicku před třemi lety obnovili tradici vynášení Morany. Se smrtkou se k...

Ještě se porveme, slibuje Pfeffer. Karlovarsko se ve čtvrtfinále trápí

19. března 2024  8:49

Odvracet mečbol Českých Budějovic ve čtvrtfinále play off a následný konec extraligové sezony budou...

Neproduktivní a bez dorážek. Ale doma na ně vlítneme, slíbil Pech

18. března 2024  21:08

Se dvěma porážkami a bez vstřeleného gólu odjížděli hokejisté Motoru České Budějovice z Třince po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...