„Všechny loutky jsou naše, je to rodinné muzeum. Sbíráme je hlavně od jihočeských řezbářů, ale i na internetu se dá občas sehnat nějaká zajímavost,“ říká 67letý Jan Vondrouš, který Pohádkový dům provozuje se svým synem.
Většina loutek ve dvoupatrovém historickém domě je posazená do tematických obrazů. V prvním patře je i pět marionet šlechticů z tvůrčí dílny řezbáře Romana Balouna.
„Je to Vítek z Prčice, pán všeho panství jižních a části středních Čech, se svými syny. Máme je tu zachycené i na obraze, a když přijdou děti ze školy, posadí se tu, já jim ten příběh vyprávím a docela je to baví. Zvlášť, když řeknu, to je Vítek z Prčic,“ líčí Vondrouš, který byl prvním porevolučním českokrumlovským starostou a mezi návštěvníky vždycky ožije.
Pozornost dětí přitahuje i příběhy o bílé paní a medvědech v příkopu krumlovského zámku, již jsou také součástí expozice. Příchozí se mohou seznámit i s loutkami z dobových rodinných divadel, která byla populární v době, kdy ještě neexistovala televize ani počítače.
„Vydávaly se i sešitky s hrami pro rodinné divadlo, které kultivovalo mluvený projev. A traduje se, že loutkáři, kteří jezdili po venkově, ať už Matěj Kopecký, nebo další, udrželi češtinu živou proti němčině. Zajímavé je, že nehráli jen pohádky, ale klidně na těch loutkách střihli Shakespeara,“ popisuje Vondrouš.
V dalším obraze se mohou příchozí pokochat obyvateli perníkové chaloupky. Ježibaba od místní loutkářky Jitky Davídkové vypadá docela sympaticky, zato s dědkem by si troufl pustit se do sporu jen málokdo. V jejich sousedství jsou štíhlé a zdobné asijské loutky, javajky.
V Pohádkovém domě najdete také zámecké otáčivé hlediště s výjevy z Lucerny, Rusalky i s mušketýry. A také maškarní sál z krumlovského zámku, který v originálu řada školáků ani neuvidí, protože na zámek nejdou.
A když máte pocit, že si už všechny ty loutky a příběhy ani nemůžete zapamatovat, vystoupáte do patra a čekají na vás další pohádkové bytosti. U Čertovy stěny stojí za mříží strašlivý loupežník Sarka Farka, v sousedství mu dělá společnost rytíř Brtník z Brtníku s taseným mečem. Na klíně má alpu, která mu chutnala ve filmu Ať žijí duchové!
Vodníci a strašidelní hejkalové mají u dětí respekt, stejně jako peklo s čerty a čarodějnicemi. Je tu i velká truhla se všemi poklady světa, jak je nastřádali loupeživí rytíři, jichž se tu potulovala spousta.
Pro děti už je nepochopitelná, ale jejich doprovod pobaví připomínka socialismu s veksláky, bony, milicionářem, pionýry i hlavami Lenina a Gottwalda.
Mezi nejkouzelnější exponáty patří vyřezaný velbloud jezdící na kolečkách, ve výstavbě je nová expozice z her Járy Cimrmana. „Takhle si tu hrajeme. Na zbohatnutí to není, v Krumlově je expozic tolik, že je to boj o život,“ říká Vondrouš v jednom z prvních domů, který byl v Krumlově ve středověku postaven. Nyní patří městu a rodina ho má v nájmu.
V přízemí za kasou má jednu z nejstarších fresek ve městě, jež je přezděná barokními oblouky. Je na ní svatý Kryštof s dalšími čtyřmi svatými. Historici dovozují, že dům vznikl jako součást brodu, který musel pod hradem fungovat.
„Historicky se zde vystřídala různá řemesla, fungoval tu i pivovar. Za socialismu tady byl obchod U Vrážků, a když jsem pracoval na náměstí v bance, stával jsem v něm frontu na dva rohlíky s vlašákem,“ dodává Vondrouš.
