Pod námi se rozkládá několik vesniček a v dálce jsou vidět České Budějovice. Široko daleko není žádný kopec. „Tyto objekty stavěli na nejvyšších místech,“ líčí Lukáš Zitterbart, zatímco odemyká těžké černé dveře vražené do kusu skály nedaleko obce Homole.
O chvíli později už stojí v úzké místnosti. „Tento úkryt byl součástí teritoriální radiační hlásné sítě. Obývalo ho sedm vojáků. Jezdili po okolí v nenápadném vozidle. Kontrolovali zamoření ovzduší a odebírali vzorky vody a půdy. Ty potom vyhodnocovali, aby zjistili, jestli nedošlo ke kontaminaci bojovými látkami,“ vypráví 31letý nadšenec.
Rodák z jižní Moravy už jako malý kluk s kamarády objevoval různé opuštěné objekty, kde si hráli na vojáky. Vášeň pro vojenské objekty ho neopustila ani později, a tak si před lety pořídil vlastní úkryt.
„Dostal jsem tip od kamaráda mého otce. Ptal jsem se místních, ale ti o objektu nevěděli. Tak jsem se podíval do historických map. Tam najdete místa, kterým se zemědělci vyhýbali,“ vypráví Zitterbart.
K dokončení mu chybí 160 tisíc
Tak se mu podařilo najít úkryt z roku 1986, který později získal přes českobudějovické krajské vojenské velitelství a místní magistrát. Zpětně přiznává, že kdyby věděl víc o tom, v jakém stavu místo je, asi by se do náročné investice nepustil.
Kromě jiného byl totiž celý prostor, který tvoří tři místnosti, plný vody. I proto tady Lukáš Zitterbart se svými kamarády strávil spoustu času.
„Dělali jsme novou izolaci, obnovili zákop a prováděli spoustu technických úprav. Náročné bylo i sehnat vybavení,“ líčí v největší místnosti, kde vojáci testovali vzorky, které v okolí posbírali.
„V případě bojové pohotovosti sloužil úkryt k ochraně osob před účinky zbraní hromadného ničení, především před jadernými,“ vysvětluje Zitterbart.
Pro žádný výjimečný stav nakonec armáda objekt využít nemusela. Fungoval zhruba čtyři roky a poté hlavně chátral. I proto se tam shromažďovali lidé bez domova.
To se rozhodl Lukáš Zitterbart změnit. Pětileté úsilí směřuje k tomu, aby mohl prostory ukázat veřejnosti. Před nedávnem schválili budějovičtí zastupitelé prodej přilehlého pozemku, kde bude udržovat původní zákop. Kromě samotného bunkru chce vystavovat věci, které se mu podařilo nashromáždit.
„Budou tam postele, stoly, detekční přístroje, autentická zbraň, protichemické oděvy či vzorkovnice některých látek. Kromě toho máme také dobové cigarety či toaletní papír,“ vypráví Zitterbart, který žije nedaleko Českých Budějovic.
Za prací ale dojíždí do Německa, kde pracuje v nemocnici jako zdravotní bratr u postižených dětí na jednotce intenzivní péče. I díky práci v cizině mohl do úkrytu investovat přes 600 tisíc korun. V minulosti si vypomáhal také několika brigádami či půjčkou.
„I kvůli tomu se snažíme sehnat nějakého investora, který by přispěl. K úplnému dokončení teď chybí asi 160 tisíc korun. Až peníze budou, můžeme úkryt ukázat lidem,“ těší se, když se vyhoupne z temných prostor ven a železné dveře opět zamyká hned čtyřmi zámky.
„Chtěl bych vytvořit něco nového a zároveň lidem ukázat místo, o němž vůbec nevědí. Koneckonců jsou to prostory, do kterých se jen tak nepodíváte. Navíc snad všichni jsme chtěli jako děti mít vlastní velký bunkr. Mohlo by to přilákat školy, mladé lidi i nadšence,“ dodává Zitterbart.
