Mnohé louky na jihu Čech po zimě vypadají, jako by je zemědělci špatně zorali. Není to však práce hospodářů, ale divokých prasat, která letos kvůli teplému počasí častěji vyrážejí hledat potravu i na zemědělské plochy. Ale myslivci uklidňují, zvířata se v žádném případě nepřemnožila.
Může za to především povolení celoročního odstřelu divokých prasat, které v Česku platí už čtvrtým rokem. Jen pro ilustraci, od dubna 2018 do března 2019 myslivci v regionu ulovili přes 16 tisíc kusů, o rok později už to byl více než dvojnásobek.
„Pak přišel pokles na 22,3 tisíce, loni už to ale bylo 27,5 tisíce. Z toho je jasně vidět, že myslivci dokážou reagovat na aktuální situaci,“ vysvětluje náměstek hejtmana František Talíř.
Stát současně zavedl odměnu za odstřel černé zvěře ve výši dva tisíce korun za kus. I to motivovalo mnohé myslivce k odlovu divokých prasat. „K žádnému plošnému přemnožení u nás na Jindřichohradecku zřejmě nedochází. Nevšímáme si ani toho, že by bylo více kusů jiné zvěře, snad jen daňků je o něco víc a dostávají se do míst, kde dříve nebývali,“ popisuje situaci jednatel Okresního mysliveckého spolku Jindřichův Hradec Miloš Bučina.
Naopak úbytku prasat si všímá jeho kolegyně ze strakonického okresního spolku Hana Hejduková, podle níž je patrný pokles jejich aktivity. „V lesích po nich nejsou pomalu ani stopy, více jich vidíme snad jen u obory nedaleko Sedlice, kde byl ale delší dobu nehonební pozemek a prasata se tam mohla přemnožit. Myslím si, že za jejich úbytkem může být i odměna za zastřelený kus,“ říká Hejduková.
Pokud ale budou přetrvávat teplé zimy a myslivci nebudou regulaci stavu zvěře zvládat, mohly by se problémy s přemožením opakovat. „Zimu totiž často přežívají i jinak slabé kusy, které by za normálních podmínek uhynuly. Při regulaci se ale na druhou stranu střílely i bachyně, což se běžně nedělá a není to časté řešení. Ty také zvládnou více vrhů za rok,“ dodává Hejduková.
Průměrný věk je i 65 let
Sama se navíc obává, že v následujících dekádách už to možná nebude mít kdo dělat. Myslivců totiž setrvale ubývá a spolkům se nedaří nalákat téměř žádné mladé zájemce. „Základna nám výrazně stárne, máme i spolky, kde je průměrný věk 65 let. V takovém případě je pro ně problém udržovat běžnou aktivitu, kterou mají plnit,“ připouští Hejduková.
Stejný trend potvrzují také na Jindřichohradecku, kde se k myslivcům hlásí stále méně lidí. Podle Bučiny je to ale problém u všech podobných spolků. „Není to ani tak o tom, že by u nás mladí nevydrželi, oni se zkrátka vůbec nehlásí, což vidíme na kurzech, které pro ně pořádáme. Pokud bude myslivců dále ubývat, budou problémy s lesními pracemi i regulací stavu zvěře. Tohle by ale měl primárně řešit stát,“ myslí si Bučina.
Nižší stavy divokých prasat odhadují také na území celého Třeboňska. V roce 2021 zde odstřelili přibližně 2 900 kusů, loni jich bylo jen lehce přes dva tisíce. „Letos jich máme zatím jen asi 350, přičemž leden bývá na tyto počty silným měsícem. Kvůli současnému charakteru počasí se ale může trend rychle obrátit. V takovém případě nebudou mít radost zemědělci ani lesníci,“ připomíná hospodář mysliveckého spolku v Břilicích na Jindřichohradecku Zdeněk Mráz.
Pachové ohradníky už ignorují
Právě lesníci jsou po kůrovcové kalamitě jednou ze skupin, která se nejen s prasaty a následky jejich řádění často setkává. Podle jednatele Lesů města Písek Václava Zámečníka je jejich přítomnost vidět hlavně v nových výsadbách, kde dokážou v malých počtech udělat velkou spoušť.
„Prasata cítí, že se s půdou hýbalo, a dokážou zasazené stromky vyrýpat. To se ale děje většinou na volných plochách. Pokud je dobře udělaná oplocenka, tak se tam nedostanou. Snažíme se používat i pachové odpuzovače, jenže prase je natolik chytré, že si toho všimne a naučí se to ignorovat. V některých případech už to snad zvířata dokonce přitahuje, protože vědí, že za tímto pachem je čeká něco dobrého,“ říká s nadsázkou Zámečník.
Lesníci v takovém případě mohou řešit situaci i s myslivci. Zámečník však upozorňuje, že je v zájmu obou stran se domluvit. „Je to hlavně otázka pronajatých lesů, kde mohou konflikty vznikat. Pokud ale přejdou do otevřené války, odnese to vždy jen příroda. My máme v tomto případě výhodu, že máme honitbu převážně na svých pozemcích, takže náš personál může v lesích přímo zasahovat, protože má právo myslivosti,“ upřesňuje Zámečník.
Občas divoká prasata také zamíří z lesů i přímo do obcí mezi domy. Nezvané návštěvníky pozorovali lidé například v Boršově nad Vltavou, kde se s nimi vypořádali svéráznou metodou.
„Aplikovali jsme na ploty u domů umělou tygří moč, což okamžitě zabralo. Prasata se u nás od té doby nikdy neobjevila. Stále se ale pohybují poblíž řeky, kde tráví čas v kalištích. Umístili jsme k ní nedávno nové cedule, které mají varovat hlavně pejskaře,“ upozorňuje starosta Boršova Jan Zeman.
