V samotné Kvildě panuje čilý ruch. Sjezdovky brázdí lyžaři, a hlavně odsud vyrážejí stovky běžkařů.
"Střídáme se po půlhodině," popsal dvaadvacetiletý Petr Štecha, obsluhující vlek na sjezdovce. "Jsme tu tři. Kdybychom se měli střídat jen dva, tak asi chcípneme, ale takhle se to dá přežít," vysvětlil mladík a usrkával horký čaj ve vyhřáté budce, kde se zároveň prodávají lístky.
Přiznal, že se pokaždé dovnitř dost těší. Hlavně ráno, když bývá největší sibérie a teploměr ukazuje klidně minus 26 stupňů. Na sobě má několik vrstev oblečení, tuhé mrazy mu pomáhají překonat tři mikiny.
"Na tělo zas taková zima není. Děcka to na pomě naštěstí tolik neumějí, takže s nimi často běháme až do půlky sjezdovky, aby nespadly. To se člověk zahřeje. Nejhorší je ale mráz na obličej," poznamenal. Denně stráví u lyžařského vleku kolem čtyř hodin.
Kvilda je rájem hlavně běžkařů, ani v třeskutých mrazech tu o ně není nouze.
"Když dole není sníh, tak sem lidi na běžky jedou v podstatě za jakéhokoli mrazu," dodal starosta Kvildy Václav Vostradovský a jeho slova potvrzují k prasknutí zaplněná parkoviště všude v obci.
Rekord těsně utekl
Na meteorologickou stanici Perla jsou místní patřičně hrdí. Je zapsána v České knize rekordů jako nejstudenější místo v Česku. Pravidelně tu mrzne i v létě.
Před 25 lety zde naměřili minus 41,6 stupně Celsia, jen šest desetin tehdy chybělo k absolutnímu českému rekordu z Litvínovic u Českých Budějovic, který platí už od roku 1929.
Kvilda je zajímavá i teplotními výkyvy. V noci bývá v únoru třeba minus 25 stupňů, přes den zde pak pálí slunce a teploměr ukazuje i 20 stupňů nad nulou.
"Ženské tu chodí v negližé a obsluha vleku bývá opálená jak od moře," přidal vesele Vostradovský.
Řidiči dieselových vozů už tak nadšení z mrazů nejsou. Velká část musí svůj boj o nastartování vzdát. Po obci tak ráno pobíhají lidé se startovacími kabely a nabíječkami. "Byl jsem ve Vimperku na pumpě a aditiva do nafty jim prý došla během hodiny," popsal Roman Peterka z Kladna, který na Kvildě trávil víkend.
Mráz nesvědčí ani technice. Rolby a velké stroje cestářů se ráno často nerozjedou. Naštěstí při takto silných mrazech nepadá sníh, takže příliš vyjíždět nemusejí.
To potvrdil i rolbař Bohumil Černý, který za volant rolby sedl až jako důchodce. Dělání běžeckých stop má jako hobby. "Největším problémem je zamrzání hydraulického oleje. Motorový olej předehříváme elektrikou," popsal šestašedesátiletý Černý.
Někdy se lyžuje i v dubnu
Rolba stojí venku na mrazu, v plánu je však vytvořit garáž, kde bude nad nulou. "Přes noc by z toho alespoň opadal led a sníh," dodal rolbař, který si před lety vyzkoušel, jaké je to spát v zimě venku.
"Spal jsem s kamarádem na vrcholu Boubína někdy v polovině 80. let. Nebyl tak strašný mráz jako nyní, ale bylo hodně sněhu. Takže jsme si udělali záhraby. Hůlkou jsme pak probourali tunel a koukali jsme na sebe. Zajímavé bylo, že i když jsme křičeli, tak jsme se neslyšeli. Jen takový vzdálený hlas," zavzpomínal důchodce, který dříve působil jako dobrovolník u Horské služby.
"Ráno jsme vstali. Bylo jasno, oblačnost klesla i na 900 metrů, takže mraky pod námi byly jako moře. Byl to neskutečný pohled, stáli jsme tam asi dvě hodiny," vyprávěl.
Bílé nadílky je letos požehnaně. Kolem silnice jsou velké mantinely, které se musí rozhrnovat, protože by se tu jinak nevešla ani dvě auta vedle sebe.
Sníh pak na Kvildě pravidelně vydrží do druhé poloviny dubna. V některých údolích se může skrývat dokonce až do léta. Někteří nadšenci proto ještě na konci dubna sjíždějí kopec u Kvildy, kam se sluneční paprsky nevydávají.
