Sběratel a cestovatel Petr Hošťálek se vrátil z 8 000 km dlouhé cesty do

Sběratel a cestovatel Petr Hošťálek se vrátil z 8 000 km dlouhé cesty do Volgogradu a Oděsy. Projel ji na motocyklu BMW R12 vyrobeném v roce 1940 pro německou armádu. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Dobrodruzi z jihu Čech dorazili na motorkách wehrmachtu k Matce Rusi

  • 27
Z dobrodružné výpravy do Volgogradu na motorkách z druhé světové války se vrátili dva budějovičtí motocykloví nadšenci Petr Hošťálek a Miloň Dvořák. Za necelý měsíc urazili 8 000 kilometrů.

Zrestaurování dvou těžkých dvouválcových motocyklů BMW R12 z let 1940 a 1941 trvalo čtyři roky.

"Největší zásluhu na tom měl Miloň. Když jsme je zrenovovali, zeptal se mě, kam s nimi pojedeme. A ze mě automaticky vypadlo, že ke Stalingradu, dnešnímu Volgogradu, protože tam už jednou byly s německými vojáky," vysvětluje Hošťálek.

Na výpravu do Ruska se jezdci skutečně vypravili, a to 8. srpna, tedy přesně v den Hošťálkových 69. narozenin.

"Žádný normální veteránista, který pracně zrenovuje svůj historický motocykl, se s ním nevydá na cestu osm tisíc kilometrů dlouhou po těch nejhorších silnicích v Evropě. Ty motorky teď vypadají, jako by se vrátily z druhé světové války, ale ta patina jim sluší," směje se Hošťálek.

Zpočátku denně ujeli i přes 400 kilometrů, čím dál na východ se ale s horšími silnicemi snižovalo tempo na 250, nejvýš 350 kilometrů za den.

Přes Rakousko, Slovensko, Zakarpatskou Ukrajinu a Ukrajinu se dostali dobrodruzi až do cíle - ruského Volgogradu.

"Tam jsme se šli podívat na Památník bitvy o Stalingrad a sochu Matky Rusi. To je nepředstavitelný monument. Dodnes je tam věčně planoucí pochodeň, u které se drží čestná stráž," líčí Hošťálek.

Cestou zpátky navštívili ukrajinské přístavní město Oděsa u Černého moře.

"Zavítali jsme také do města Taganrog, kde bývala kdysi ruská motocyklová továrna. Pak jsme pokračovali do Moldávie a dále do nejkrásnější části Zakarpatské Ukrajiny, kde jsme projeli Jaselským průsmykem, a odtud zpátky," popisuje jezdec. Jako vášniví vodomilové se cestou také koupali v řekách, rybnících, jezerech i mořích.

Nejkrásnější zážitky však pro ně představovala setkání s místními lidmi. "Obden jsme dostávali pozvání posedět a popovídat si s nimi. Pohostili nás a někdy i nechali u sebe přespat. Proto rád jezdím na východ do rusky mluvících zemí. I ti nejchudší lidé jsou tu ochotní se s vámi rozdělit o to poslední, co mají," vypráví Hošťálek.

Na oběd se vždy stavovali v bistrech u cesty, kde si dávali typická jídla, jako soljanku, boršč či placky s masem a k pití kvas. "Spali jsme ve stanu. Tam jste pořád ještě svobodný člověk a můžete si stanovat, kde chcete," ocenil Hošťálek.