„Na celé Šumavě je přibližně šest tisíc hektarů rašelinišť a téměř dvě třetiny z nich byly v minulosti odvodněny. S vysoušením se začalo už v 19. století, ale nejsilnější zásahy byly provedeny v 70. a 80. letech minulého století. Hlavním důvodem odvodňování bylo především zvýšení produkce dřeva z lesa nebo údržba zemědělské půdy,“ vysvětlila botanička Iva Bufková.
Takové plochy jsou přitom velmi důležité. Působí například jako přirozená zásobárna vody hlavně v obdobích sucha. K obnově je vhodných zhruba dva tisíce hektarů rašelinišť a mokřadů, z nichž více než čtvrtina je již hotova. K tomu ještě správa parku upravuje kilometry napřímených potoků.
„Letošní revitalizace by měla být dokončena v listopadu. Rozpočet je dohromady 10,7 milionu korun,“ upřesnil Jan Dvořák, mluvčí Správy Národního parku Šumava.
V močálech pracují i bahenní bagry
Většina prací je ručních, ale občas je nutné využít i techniku, například odlehčené „bahenní“ bagry s širokými pásy, které běžně pracují v bahnitých dnech při čištění rybníků. Tato technika byla použita například při obnově Černohorského močálu v loňském roce.
„Nejen, že zachraňujeme jedinečný biotop, který se ve střední Evropě vyskytuje vzácně a pro Šumavu je jedním z nejvýraznějších fenoménů, ale vrátíme rašeliništím a mokřadům i jejich schopnost retence čili zadržení vody hlavně v obdobích sucha. Revitalizacemi potoků zase vracíme k normálu odtokové poměry a podporujeme zmírnění odtoků hlavně při extrémních deštích,“ zdůraznila Iva Bufková.
Pro nadcházející roky jsou připravené další práce například v oblasti Filipohuťského polesí, na Ptačí slati nebo Uhlíkovský potok ve Vltavském luhu.
