Firma Velimpex je výhradním výrobcem unikátního systému Easy-box. S ním vyhrála kategorii v soutěži Obal roku a získala i absolutní třetí místo mezi všemi.
„Třetinu produkce stále tvoří průmyslová dřevovýroba, tedy pořez kulatiny na stavební nebo paletové řezivo. Dalším významným segmentem je výroba palet,“ popisuje ředitel a spolumajitel Vít Opekar, který firmu zakládal ve 20 letech.
Laik si představí bednu jako šest desek dohromady. Vy ji máte ale patentovanou. Čím je jiná?
Patentované to má firma našeho rakouského společníka, my jsme výhradní výrobce. Je to unikátní skládačka. Když bednu vezeme k zákazníkovi, je složená do velmi malé velikosti. Už to je značná úspora místa. Potom není potřeba jediný hřebík, je to jako lego, kompletace je mnohem rychlejší. Bedny jsou samonosné, mohou se skládat na sebe. A jsou opakovatelně použitelné. Nezanedbatelnou výhodou je bezpečnost. Při sestavování běžných beden vzniká obrovské množství pracovních úrazů. Ty naše může dělat i někdo nešikovný a nic se mu nestane.
Manažeři v krajiV seriálu MF DNES představujeme úspěšné podnikatele a manažery v Jihočeském kraji. |
K čemu se Easy-boxy používají?
Naše bedny cestují hlavně letecky po celém světě. Dnes je tendence balit do kartonového papíru, což má své limity. Právě například při letecké dopravě. Při přistání vzniká velké dynamické zatížení, a pokud je v kartonové bedně něco těžšího, tak dochází k poškození. Karton byl sice výhodnější kvůli hmotnosti, ale „náraz“ při přistání je tak velký, že jediná možnost je udělat karton hodně tlustý. Jenže to zase zabírá hodně místa. Právě proto se v letadlech v drtivé většině používají dřevěné bedny.
Je rozdíl v tom, jestli bedny cestují po moři, ve vzduchu, nebo třeba vlakem?
Když jede po moři, musíme počítat s tím, že se to houpe, jsou tam náklony, takže se to musí nějakým způsobem fixovat. Kvůli vlhkosti se tam dávají vysoušeče, balí se do fólie. I proto bedny navrhujeme na míru podle toho, co se tam poveze a jakým způsobem. Easy-box může mít různé rozměry, děláme od malých po opravdu velké. Nosnost je až několik tun. Vozí se v nich rozmanité zboží – strojní výroba, součástky do automobilového průmyslu, zdravotnická zařízení, velké stroje.
Kolik jich vyrábíte?
Nedávno jsme oslavili stotisící Easy-box za pět let výroby. Nyní od nás odjíždí jeden kamion týdně, což je asi sto kusů.
Jak jste přišli na to, že budete dělat boxy pro dálkový transport?
Začínali jsme jako klasická pila. Když přišla krize, stavebnictví se hodně utlumilo. Začali jsme proto přemýšlet, jak dál. Rozhodli jsme se, že bychom mohli začít vyrábět palety, takže jsme na měli několik firem, kterým jsme je dodávali. Pak se stalo, že nám jedna přestala platit, a my jsme shodou okolností zjistili, že naše výrobky přeprodávali do zahraničí. Díky tomu jsme se seznámili s jedním rakouským podnikatelem, s nímž jsme navázali velmi úzkou spolupráci. Právě on nás přivedl k výrobě Easy-boxů.
Vít OpekarNarodil se 9. ledna 1980 v Českém Krumlově. Základní školu i gymnázium absolvoval ve Velešíně. Jeden rok pracoval ve firmě svého otce a pak spolu s ním založil společnost Velimpex, kterou vede. Je svobodný, s dlouholetou partnerkou má sedmiletého syna. Jeho koníčkem jsou auta, zvláště pak rallye. Vedoucí výroby Velimpexu je shodou okolností bývalý mistr Evropy v rallye závodech veteránů. Opekarovým dalším velkým koníčkem je chovatelství, doma má více než stovku králíků, koně, slepice a kachny. |
Co by se s firmou stalo, kdybyste se nepřeorientovali na tento segment?
Pravděpodobně bychom se ubírali asi jiným směrem. Je jasné, že pokud bychom zůstali jen u obyčejného zpracovávání dřeva, skončili bychom jako většina pil v regionu. Během krize nám klesl obrat o polovinu na 12 milionů korun. Dnes máme asi 36 milionů, takže se nám daří lépe než dříve. Dosud nás každá negativní situace posílila. Učíme se.
Bedny prodáváte do Česka a Rakouska. Co ostatní trhy?
Příští rok bychom se rádi dostali do Německa. Je to trh s obrovskou konkurencí. Máme na příští roky v plánu i hodně investovat, chceme postavit novou halu do 30 milionů korun. Rádi bychom to stihli během pěti let.
Jste také jedním z největších zpracovatelů dřeva na Krumlovsku.
Se dřevem je obecně problém. Na trhu je ho dost, je ovšem otázka, kde končí. Velká část se totiž vyváží do Rakouska. Jeden čas jsme z kulatiny, která byla dovezená do Rakouska a zpracována, nakoupili dříví, vyrobili z něj palety, ty se odvezly do Rakouska, tam se na ně zabalilo zboží a jelo do Česka. Pak se člověk diví, že jsou silnice plné kamionů.
Jak tohle může fungovat?
Celé je to o ceně vstupního materiálu. České pily jsou schopné platit méně než rakouské. Jeden z důvodů je to, že tam je lepší technologická vybavenost, takže výroba je mnohem produktivnější. Abychom mohli v tomto prostředí přežít, musíme být schopni zaplatit cenu jako rakouský podnik. To s sebou nese úskalí, že musíme zdražit i výrobky a pak je složité je uplatnit na českém trhu.
Pokryje vaše vlastní dřevo to, co spotřebujete?
Ani náhodou. Ročně zpracujeme asi deset tisíc kubíků dřeva. To, co vytěžíme v našich lesích, je jen nepatrné procento. Máme 50 hektarů vlastních lesů v jižních Čechách a další vykupujeme. Přírůstek je mezi čtyřmi a sedmi kubíky z hektaru za rok. Dalo by se tam samozřejmě vyrubat víc, ale naší politikou je udržitelný rozvoj. Celá řada firem to dělá tak, že koupí, vykácí, vytěží a prodá. To je běžná a smutná praxe. Spousta našich zákazníků jsou dceřiné společnosti třeba německých firem a ty mají podmínku odpovědného chování k přírodě. Ve velkém sázíme i dřeviny, které nejsou hospodářsky tak zajímavé, ale pro přírodu jsou přínosné.
