Když byl před dvaceti lety Oldřich Petrášek původním povoláním hodinář v Netolicích zvolen zastupitelem za Občanské fórum, vlastně ani netoužil být starostou.
„Nikdo jiný to ale dělat nechtěl a hrozilo, že se vrátí ti, proti kterým jsme tenkrát cinkali klíči. Ti lidé z doby před revolucí totiž nikam nezmizeli a pořád čekali na svoji příležitost. Řekl jsem, že kdyby k tomu mělo dojít, spáchám tu sebevraždu a funkci starosty přijmu,“ vzpomíná 56letý Petrášek.
Starostu dělal 20 let až do letošních voleb. V nich mu už voliči ve městě na Prachaticku důvěru nedali. Přestože byl lídrem ODS, která získala tři mandáty, do zastupitelstva se nedostal. S radnicí se tak loučí.
Lidé už nechtěli stejnou tvář
V prvních letech přitom získával s ODS při volbách okolo 40 procent hlasů. V těch letošních to bylo o polovinu méně. Má pro to své vysvětlení. „Za dvacet let už se lidé nechtějí dívat na stejnou tvář, a když jim někdo nabídne změnu, je jasné, že ho vyslyší. Objevily se nové subjekty, které existenci postavily na kritice. Atmosféra je stejná v celé republice. Další věc je, že strany obecně a ODS na prvním místě jsou vnímány jako handicap,“ myslí si Petrášek.
Vyučený hodinář tvrdí, že nikdy nestál o to, aby někoho řídil nebo se s lidmi hádal. Ani platově si před 20 lety nepolepšil, v civilním zaměstnání vydělával tenkrát víc než jako starosta. Přesto ve funkci vydržel pět volebních období. „Teď si chci hlavně odpočinout. K opravě hodin už se vracet nebudu, už na to nevidím,“ říká s úsměvem.
Když město začínal vést, vypadalo jinak než dnes. Většina památek byla v žalostném stavu, na náměstí byly obchody zavřené. Když lidé začali topit, ležela nad městem clona kouře.
„Byl tady parovod, který byl tak ztrátový, že nám energetická komise poradila, abychom ho hned zavřeli. Postupně se nám podařilo plynofikovat město a zrušit ty hrozné komíny. Podařilo se nám vytvořit to samé tepelné hospodářství, které se teď ruší, protože už je zase neefektivní,“ pokračuje Petrášek.
Svému nástupci popřál, aby se dokázal vyrovnat s tím, že slova mu už nebudou stačit. „Můj táta vždycky říkal, že některý typ lidí, když zavře hubu, má složený vercajk. Teď je třeba, aby se práce z úst přenesla do rukou,“ glosoval muž, který za své největší úspěchy v Netolicích považuje odbahnění rybníka Mnich, postavení Domova seniorů Pohoda nebo vznik archeoparku, který prý město nestál ani korunu.
A co považuje za svůj největší neúspěch? „Není to ani tak moje zásluha, ale věc, která mi vadí. A to, že částka, kterou město získává v rámci rozpočtového určení daní, je pro Netolice nízká. Město má málo peněz na to všechno, co tady je. Máme tři školní budovy, muzeum, sportovní areál a další majetek, o který se musíme starat. Prakticky se tady pořád jen něco napravuje.“
