Letní školu slovanských studií už počtyřiadvacáté pořádá Jihočeská univerzita pro studenty z celé Evropy.
„Letos se na školu sjelo 42 studentů z devíti zemí - z Velké Británie, Německa, Rakouska, Itálie, Bulharska, Chorvatska, Slovinska, Rumunska a Ruska. Tři týdny se věnují intenzivnímu studiu českého jazyka a poznávají české reálie a kulturu,“ vysvětlila Dagmar Dvořáková z Jihočeské univerzity.
Clemens Uhlig se narodil v malém městečku nedaleko Plavna, které leží poblíž českých hranic. Občasné výlety do Česka ho bavily a místní kultura se mu líbila.
Po studiu archivnictví a krátké práci ve státním archivu v Darmstadtu se společně s kamarádem vypravil na velkou cestu, při které projel téměř celé Česko. S batohem na zádech navštívili Plzeň, České Budějovice, Český Krumlov, Šumavu, Olomouc, Prahu, Krkonoše či Liberec.
„Na cestě jsme viděli krásná místa a potkali milé a hodné lidi. Tehdy jsem se rozhodl, že se chci začít učit česky a více poznat místní kulturu. Od té doby sem jezdím co nejčastěji. Je to pro mě skvělá příležitost, jak si naposlouchat obecnou češtinu. Výuka na univerzitě je také důležitá, ale není nad povídání na ulici nebo v hospodě s rodilými mluvčími,“ říká student letní školy. Dodal, že o jeho cestě vyjde příští rok v Německu i kniha.
V Heildelbergu začal studovat bohemistiku
Po návratu do Německa se tedy rozhodl pro další studium. V roce 2011 nastoupil na univerzitu v Heidelbergu, kde si jako studijní obor zvolil bohemistiku. Po úspěšném ukončení studia pokračoval v dalším vzdělávání a poznávání české kultury. V současné době studuje historii a politiku 20. století na univerzitě v Jeně.
„Ještě při práci v Darmstadtu se mi podařilo zrealizovat projekt spolu s českým partnerem, neziskovou organizací Antikomplex z Prahy. Celá akce byla zaměřená na přeshraniční spolupráci. V Darmstadtu tak na několik dní vznikl český mikrokosmos, kde se četly české knihy nebo promítaly české filmy,“ popisuje Uhlig.
Knihy jsou jednou z jeho vášní. Nejraději má Jaroslava Rudiše, od něhož nyní čte román Nebe pod Berlínem. S procvičováním jazyka mu pomáhá i čtení zpráv či poslech jeho oblíbené kapely Mig 21.
Ve svých budoucích plánech nevylučuje, že by jednou mohl pracovat v Česku nebo zde být alespoň na praxi či stáži. Ale rychle dodává, že by musel češtinu, kterou už teď má velmi dobrou, ještě vypilovat.
„Paní učitelka říká, že mám dobrou výslovnost, ale prostor ke zlepšení ještě určitě je,“ hodnotí Uhlig. Nejtěžší mu kromě gramatiky přijdou souhlásky „ch“ nebo „ř“ a rozlišování mezi dokonavým a nedokonavým videm u sloves.
Oproti němčině se mu čeština zdá veselejší a živější. S oblibou vyhledává například přejatá slova. „Vždycky našpicuji uši a čekám, jaké slovo uslyším. Mám radost, když ve filmu zaslechnu například slovo kšeft, které má základ v německém geschäft. Tato slova jsou znakem našich společných dějin a společného vývoje. Byl bych moc rád, kdyby lidé dokázali vidět dále než za hranice své země, a vystoupili tak z ranců, které si vytvářejí ve svých hlavách,“ zamýšlí se.
Doplnil, že právě v tomhle je skvělá Letní škola slovanských studií nebo nezisková organizace Antikomplex, jež se zaměřuje na propojování české a německé historie v příhraničních oblastech.
