Marie Černochová je už třetím rokem závislá na pravidelném čištění krve ve strakonické nemocnici. Nové světlé prostory hemodialyzačního střediska na místě bývalých porodních sálů v pavilonu Nord se podle ní nedají srovnat se suterénem interny, kde sídlila dialýza dřív.
„Pro mě jsou ale nejdůležitější sestřičky a na dialýze je opravdu bezvadná parta,“ chválí 71letá Černochová z Dolního Poříčí na Strakonicku, mistrová mlékárny v penzi.
Nové dialyzační středisko má 14 lůžek ve čtyřech sálech.
Pacienti i personál si na nové podmínky teprve zvykají a často automaticky míří k interně, kde sídlila hemodialýza od roku 2002. Nejdřív měla osm lůžek a později 10 ve třech dialyzačních sálech. Jenže se zvyšujícím se počtem pacientů postižených chronickým selháním ledvin přestávaly původní prostory stačit.
„Před deseti lety jsme měli na umělé ledvině 42 pacientů, letos už je jich 62, a proto jsme byli donuceni se přestěhovat a rozšířit dialyzační středisko na 14 lůžek ve čtyřech sálech,“ uvedl šéf dialýzy Josef Moltaš.
Díky rozšíření kapacity mohli Strakoničtí zrušit část nočních směn, které jsou pro spoustu pacientů s řadou chronických chorob nepříjemné. Podle statistiky hemodialyzačního střediska je polovina jejich pacientů diabetiků a častěji tu pečují o muže než ženy. Na každé dva muže s nemocnými ledvinami tu připadá jedna žena.
Kromě toho se strakoničtí lékaři starají o 25 pacientů, kteří už jsou, obrazně řečeno, jednou nohou na dialýze, ale stále se ještě bez ní obejdou. Další skupinu nemocných ošetřují v nefrologické ambulanci - to jsou třeba ti, které sledují kvůli přítomnosti krve v moči nebo lidé s narušenou funkcí ledvin při vysokém tlaku či cukrovce. A také společně s kolegy z pražského IKEM zajišťují péči o pacienty po transplantaci ledviny.
„Transplantovaní pacienti mají nejlepší prognózu. Nejdéle přežívají, mají nejmíň komplikací. Samozřejmě jsou to pořád nemocní lidé, berou spoustu léků, mají různá zdravotní rizika. Ale pořád jsou na tom líp než ti na dialýze. Proto se snažíme pacienty zařadit na čekací listinu transplantace a dneska už tam dáváme i ty, co se k dialýze teprve blíží. A pátráme, jestli nemají dárce ve svém okolí, především ve své rodině. Transplantace z žijícího dárce má daleko lepší výsledky než z dárce mrtvého,“ vysvětluje Moltaš.
Bohužel vhodných dárců z okolí pacienta je poměrně málo, i když loni se povedlo transplantovat dvěma pacientkám strakonické dialýzy ledvinu od žijícího dárce. V obou případech to byly manželské páry, kdy manžel dal ledvinu své ženě. I letos už se učí žít s transplantovanou ledvinou dva další pacienti strakonické hemodialýzy.
Dialýzu zvětší i v Táboře
Už v příštím týdnu začnou se stěhováním stejného oddělení i v táborské nemocnici. Její pacienti a personál to budou mít se zvykáním na cestu do nových prostor jednodušší. Zatímco dnes sídlí dialýza v přízemí interny, nově se přemístí do jejího suterénu. „Do přízemí poté přesuneme ambulance a urgentní interní příjem,“ upřesnil ředitel nemocnice Ivo Houška.
Táborská nemocnice má druhou nejstarší hemodialýzu v kraji po Českých Budějovicích. Otevřeli ji v červnu 1987 a nyní ji přemístí do větších zmodernizovaných prostor.
„Začínali jsme s pěti lůžky, pak jsme jich měli 12 a před třemi lety přidali další dvě. Ani to už nestačí, takže teď budeme mít 18 dialyzačních lůžek pro 60 pacientů. Převládají senioři s dalšími chronickými nemocemi i s nádory,“ popsala primářka dialýzy Jiřina Suchanová.
I její tým nejvíc potěší, když se jim vrátí pacient z IKEM s transplantovanou ledvinou. „Pro nás je to satisfakce, že to má smysl. Tito lidé pak mají kvalitnější život,“ říká Suchanová s tím, že letos už se dočkali nové ledviny tři jejich pacienti.
