„K divadlu mám vřelý, úzký vztah, hodně mi na něm záleží. Vždyť na pozici dramaturga pracuji už čtrnáctý rok. Teď budu mít prostor nenásilnou formou tuto scénu dál rozvíjet. Nestanou se tu zásadní změny, instituce funguje dobře, diváci chodí, máme zajímavý program,“ líčí 39letá Rybáková.
Podle ní má divadlo díky dlouhé tradici stabilní a silnou předplatitelskou základnu. Většinu tvoří především starší ročníky.
„Všechna divadla řeší, jak mladého diváka získat. Samozřejmě děláme dopolední představení pro školy. Je důležité, aby si děti vytvořily vztah k divadlu. Dále pořádáme konkrétní programy pro mladé diváky, ale oni si často tu cestu nenajdou. Mám pocit, že k tomu musí dozrát s věkem,“ přemýšlí.
Velký vliv na to má také fakt, že v Táboře není vysoká škola. Chybí tak jedna zásadní věková skupina diváků. Nové a především mladší návštěvníky chce Rybáková získat také zlepšením propagace a marketingovou kampaní.
„Propagace je asi naše nejslabší stránka. Nemáme sjednocenou grafiku. Plakáty, web, všechno vypadá jinak. Chtěla bych to sjednotit. Jednotný vizuální styl už je dnes nutný,“ říká.
Příští léto ji čeká velká rekonstrukce obou jevišť. „Ráda bych také zpříjemnila foyer - šatny, bufet, toalety. To se naposledy rekonstruovalo před 20 lety. Mělo by to získat atraktivnější vzhled,“ plánuje Linda Rybáková.
Táborské divadlo tvoří novorenesanční divadelní budova z roku 1887 a sousedící empírový dům přestavěný v roce 1965. Divadlo má dvě hlediště pro 350 a 650 diváků. Funguje bez vlastního souboru, ale se svou dramaturgickou koncepcí.
Zřizovatelem je Jihočeský kraj, ročně podporuje provoz divadla částkou přesahující deset milionů korun. Loni navštívilo představení okolo 55 tisíc diváků. Pracuje zde 20 stálých zaměstnanců.
