Do lesů a luk v Přídolí míří dvacítka myslivců. Honci, kteří budou procházet remízky a nahánět zvěř, se pečlivě rozdělí. Proti nim na opačný konec louky se postaví šest sokolníků s dravci na rukou.
"Musí být absolutní ticho, honci vyženou zvěř a pak vždy pouze jeden sokolník vypustí dravce," vysvětluje myslivec Zdeněk Macek.
Když je ale hustá mlha mají sokolníci obavu o svá zvířata. Bojí se, že když orly pustí do bílé tmy, mohou narazit například do drátů. Každý z ptáků přitom stál od 70 do 150 tisíc korun.
"Dráty jsou největší riziko, ale stejně jako myslivec musí vědět, kam střílí, tak sokolník musí vědět, kam pták letí," říká 35letý sokolník Radek Staněk z Českých Budějovic.
Orel letí těsně za prchající srnou.
Na louce se objevuje první srnčí a jeden ze sokolníků vypouští dravce. Ten se ladným máváním křídel bleskurychle dostává přímo za srnu a stejně jako ona kličkuje, sviští orel nad ní. Ve vteřině jí zasekává drápy do krku.
Zvěř padá k zemi. Černé zahnuté drápy orla a ostrý zobák trhají kusy masa. K místu přibíhá sokolník, aby srnu vyvrhnul a nechal ptáka chvíli nažrat.
"Je třeba orla odměnit. Sice mají lov v genech, ale kdybyste mu jeho kořist hned sebrali, tak se na lovení příště vykašle," říká Staněk a s kolegy z Chebu, Prahy nebo Poličky míří k dalším remízkům.
Po celodenním lovu skončí na valníku za traktorem čtyři ulovené srny a tři neúspěšné zásahy, kdy už orel měl drápy zaseknuté v srně, ale ta se mu vysmekla. "Rány se jim rychle zahojí. To je, jako když proběhne trnkovým keřem, kde ale v ráně zůstanou trny a může se zanítit," dodal Macek.
