A byl nadšený, že díky tomu začali na jeho vystoupení chodit více mladí lidé. Své modré housle, které mu postavil houslař Jan Špidlen, si s sebou přinesl i na posezení do Masných krámů. Ostatně, bere si je všude, protože jsou příliš cenné.
Ačkoliv v dubnu oslaví čtyřicáté narozeniny, působí dojmem pohodového kluka, který si plní své sny. Rozesměje ho, když mu cituji z Wikipedie, že je v současné době nejznámějším českým houslistou.
"Když to tam píšou, tak to asi bude pravda. Pro mě je důležité, že se co nejvíc lidí i díky mně může dozvědět, že existují housle a také člověk, který na ně rád hraje. Tak mohu předávat všechny lidské emoce dál," vzpomíná na své první plechové housličky, které dostal v necelých čtyřech letech.
Od učitele dostával bonbony
"Dokonce existuje fotka, kde jako mrňous stojím nahatý v dětském nafukovacím bazénku na chalupě a hraju na ně. Pocházím z učitelské rodiny z maminčiny i tatínkovy strany. Všichni uměli hrát na nějaký nástroj, takže jsem k tomu směřoval i já. Často se mě lidé ptají, jestli jsem jako dítě hrál rád. Říkám, že jsem byl poslušný syn a maminka dohlížela, abych opravdu denně alespoň chvíli cvičil. Jinak jsem byl docela normální kluk. Můj první učitel v lidušce Ladislav Havel mě za hraní odměňoval navíc bonbony, takže to mě taky docela motivovalo," dodává držitel zlatých a platinové desky Supraphonu za prodaná CD svých nahrávek a nositel mnoha světových cen.
Pavel ŠporclTrvalé bydliště má stále v Českých Budějovicích, ale s rodinou bydlí v Praze a v létě na mlýně v Posázaví. S herečkou Bárou Kodetovou má Violetu (5,5) a Sophii (3,5) a vychovává i její dceru Lily(12). Hru na housle studoval nejen na pražské konzervatoři, ale i v USA. Patří k nejvýraznějším osobnostem současné mladé generace houslistů. Nejoblíbenějším autorem je J. S. Bach. V roce 1999 se poprvé objevil na pódiu v pirátském šátku na hlavě, aby ukázal posluchačům, že vážná hudba nevylučuje neformální oblečení. Nyní hraje na unikátní modré housle pro 21. století od nejlepšího současného tuzemského houslaře Jana Špidlena |
Možná, že kdyby jako kluk neměl z hudby radost, dávno by s houslemi skončil. Proto je podle něj důležité u dětí začít s hraním nejpozději v šesti letech a nezošklivit jim to.
Tím se řídí i ve vlastní rodině. Bářina dcera Lily si vyzkoušela hru na klavír, ale teď dala přednost gymnastice. Jeho dvě dcery ale zřejmě talent k hudbě podědily po něm. Violetka už hraje na housle, klavír a zpívá, nejmladší Sophie má dokonce své opravdové maličké housle, které přivezl z Japonska.
On své první skutečné dostal až v pěti letech. V současné době má troje koncertní, mezi nimi ty modré od houslaře Špidlena, dvoje elektrické a jedny docela obyčejné, které si bere na dovolené, aby na nich mohl cvičit. "Pamatuju si, že u nás doma se žilo hodně kulturně. V jednom pokoji já hrál na housle, v druhém starší bratr Petr na violoncello, hodně jsme chodili do divadla, protože tatínek je herec. Myslím, že jsem nějaké geny podědil i po něm, protože si koncerty uvádím sám a už nejsem stydlín jako kdysi," konstatuje.
Velkou školou života pro něj rozhodně bylo pětileté studium v Americe. Na univerzitu v Dallasu sice vyrazil s bratrem, ale pak na festivalu v Aspenu potkal pedagogickou legendu Dorothy DeLay a ta mu nabídla šanci jít studovat na nejslavnější hudební školu Julliard School v New Yorku. Osud mu přihrál šanci učit se i u svého velkého vzoru, Itzhaka Perlmana na Brooklyn College.
V New Yorku hrával v metru
Jenže mladý hudebník se musel více starat o finance, protože měl hrazenou jen část školného. Klidně proto hrál i v metru na 52. avenue. "Za hodinu jsem si tam vydělal 60 dolarů. Člověk alespoň poznal, že bez práce nejsou koláče. Jsem zvyklý jít do všeho naplno a udělat maximum, aby se věc podařila. Ne všechno vždycky klapne, ale jsem ve znamení býka a jdu si vždycky za svým," poznamenává Šporcl s tím, že si postupně plní své sny.
A co stíhá v době, kdy právě necestuje s houslemi po celém světě? "Baví mě tenis, alespoň dvakrát za zimu vyrážíme lyžovat. Rád vařím, což jsem se naučil při svém kočovném staromládeneckém období. Holčičky vodím do houslí a čtu jim večer pohádky. Z jídel miluju suši, naučil jsem ho jíst i Báru," říká virtuos.
Přiznává, že trochu zanedbává tělesnou kondici, ale nedá dopustit na kryoterapii. "Tříminutové podchlazení na minus 130 stupňů a následné rychlé prokrvení dodá člověku obrovskou energii. A jak relaxuju? Housle jsou ze dřeva, takže při hraní jsem neustále v kontaktu s přírodou," dodává se smíchem Pavel Šporcl.
