Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová (ČSSD) by byla ráda, aby na místě bývalého pracovního tábora v Letech na Písecku nestál vepřín. Uvedla, že ve své funkci udělá maximum pro to, aby se tato situace změnila.
Tominová to řekla ve středu v Letech na pietním aktu uctění památky obětí pracovního tábora.
“Všichni tady dobře cítíme, že se zde nachází vepřín. A já bych byla velmi ráda, kdybych se ve vládní funkci dožila toho, aby tomu tak nebylo,“ řekla Tominová.
Není však jasné, jaké řešení by mělo následovat. Premiéři v posledních letech řekli, že vláda na likvidaci vepřína nemá peníze. V tomto duchu se například vyjádřili bývalí premiéři Petr Nečas, Jiří Rusnok a naposledy i loni současný vedoucí kabinetu Bohuslav Sobotka.
Pro Romy je místo symbolem jejich utrpení za války. Jenže po ní se na tragédii zapomnělo a v 70. letech 20. století zde vyrostl vepřín, dnes patřící společnosti Agpi Písek. Po revoluci se začalo mezi Romy diskutovat, že na místě takového utrpení by měl stát památník.
Ten odhalil 13. května 1995 tehdejší prezident Václav Havel. A dalších 20 let se dál řeší, jak se vepřína a zápachu z něj zbavit.
Členové Výboru pro odškodnění romského holokaustu přivítali, že byl památník za téměř deset milionů korun v roce 2010 rozšířen. V okolí jsou nové cesty, parkoviště, infotabule nebo dřevěné ubikace podle původní technické dokumentace. Vepřín ale stále vadí.
A nejen Romům. V červenci 2013 vyzval výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby vepřín uzavřela. .
„Každý ministr, premiér i prezident za dvacet let říká, že se mu prasečák na takovém místě nelíbí. Ale nikdo nic nedělá. Nikde jinde v Evropě taková zrůdnost není a přitom tady to nikdo nechce řešit. Češi nám tam postavili prasečák a Češi ho tam udržují. Tak se ptám, kde to vlastně žiji,“ rozčiloval se předseda Výboru pro odškodnění romského holokaustu Čeněk Růžička, největší bojovník za odstranění vepřína.
Kocáb chtěl založit nadaci
Za dvacet let už slyšel různé sliby. Například v roce 2009 od ministra pro lidská práva Michaela Kocába přímo v Letech, že založí nadaci či sbírku na vykoupení vepřína. Plánoval, že peníze do ní budou posílat bohaté firmy a do několika let se problém vyřeší. Nevyřešil.
A nic nebylo ani ze slibů premiéra Jiřího Paroubka už o tři roky dříve, že jeho tehdejší vláda vytvoří rezervu z úspor a vepřín od soukromé firmy vykoupí.
V roce 2012 už další premiér Petr Nečas přiznal, že na vykoupení výkrmny vepřů nemá vláda potřebné stovky milionů korun, a poslední premiér Bohuslav Sobotka navrhuje, aby se peníze raději použily na vzdělávání romských dětí nebo zlepšení sociálních podmínek ve vyloučených lokalitách.
S firmou nikdo nikdy nejednal, říká šéf
Místopředseda představenstva společnosti Agpi Písek Jan Čech už roky tvrdí, že o konkrétních podmínkách odkupu, ceně a podobně s firmou nikdy nikdo nejednal, a ona tak jen dál využívá svůj majetek - vepřín se 13 halami a 13 tisíci prasaty.
Tím ale spory okolo vepřína nekončí, naopak se dají očekávat další protesty, blokády či demonstrace. Nebo činy, jako ten z ledna letošního roku. Muž vydávající se za Péráka - legendárního fiktivního hrdinu z doby 2. světové války - pokreslil vepřín siluetami postav a stříkanci červené barvy, které mají připomínat prolitou krev (více o jeho činu zde).
„Prasečák v Letech je ostudnou připomínkou Osvětimi po Česku. Vracím se, abych zjednal nápravu,“ ozval se tehdy „Pérák“.
Obyvatelé malé vesničky Lety na pomezí Jihočeského a Středočeského kraje jsou ze sporů unavení a jen nad nimi mávají rukou.
„Přemýšlí někdo z nich, kde budou dělat ti lidé, kteří dnes pracují ve vepříně? A z čeho budou živi? Památník je důstojný. To, že vepřín stojí zčásti na místě bývalého tábora, není šťastné, ale rozumné není ani vyhodit stovky milionů za jeho zbourání,“ myslí si například jeden z obyvatel Letů, který nechce zveřejnit jméno.
Přímo v areálu zemřelo 326 lidí
Sběrný tábor vznikl za druhé světové války mezi loukami a políčky statkářů . Od srpna 1942 začal sloužit pro shromažďování Romů a z pracovního tábora se stal internační, odkud část vězňů putovala do Osvětimi.
Od srpna 1942 do května 1943 prošlo táborem v Letech 1 309 lidí, většinou Romů nebo osob „žijících po cikánském způsobu“, tedy kočovných trhovců, prostitutek nebo dalších z okraje společnosti.
Přímo v areálu zemřelo 326 osob. A to hlavně na tyfus a kvůli zanedbané lékařské péči, podvýživě, špatným hygienickým podmínkám či svrabu. Stovky dalších pak skončily v plynových komorách v polské Osvětimi. Z Letů utekla, nebo byla propuštěna jen čtvrtina vězňů.
