„Jsem tu od září. V Praze jsme přišli o střechu nad hlavou. To místo tam začali předělávat na domov důchodců. Tady v Budějovicích jsme pak byli v azylovém domě a zapojili se do projektu Housing First (Bydlení především),“ vypráví paní Věra. „Vím, že to bydlení není moje, ale jsem šťastná, že jsme se sem dostali. Lidé, kteří nám pomáhají, jsou skvělí,“ dodává.
Věra je původem Jihočeška a pochází ze Zlivi nedaleko Budějovic. Teď žije na sídlišti Vltava a má tak blíže i ke svým přátelům a známým.
Je jednou z těch, kteří se zapojili do projektu města s názvem Bydlení jako první krok k sociálnímu začleňování. Může to znít odborně, ale ve výsledku to znamená pomoc, jakou získala právě paní Věra.
„Cílem je, abychom poskytli standardní bydlení těm, kteří ho nejvíce potřebují, jsou zranitelní a v životní nouzi,“ vysvětluje Tomáš Chovanec, radní Českých Budějovic, který se zabývá sociálními věcmi.
Projekt funguje přes rok a město do něj připravilo 12 bytů a s dalšími se přidali také soukromí vlastníci. „Když máte kde žít, máte to základní zázemí, které vám pomůže k dalšímu odrazu vpřed ve vašem životě. Tak to vnímáme, a zatím to funguje velmi dobře,“ uznává Chovanec.
A paní Věra souhlasí. Chodí do práce a přestěhování do bytu, který má sice asi jen 15 metrů čtverečních, pomohlo i jejímu synovi.
„Je to velmi solidní. Tohle se málokde vidí. Byli jsme v nouzi a tohle nám ohromně pomohlo. Synovi je osm let a také potřebuje svůj klid a nějaké zázemí. Ve škole s ním byly potíže, ale když jsme se nastěhovali, tak se to změnilo a dělá mi zase radost,“ potvrzuje.
S žádostí o práci prý tak dlouho otravovala, až ji nakonec dostala. „Dělám v azylovém domě pod charitou. Sehnat zaměstnání s dítětem je dnes hodně těžké. Ještě si hledám nějakou brigádu,“ doplňuje.
Jen jednou to zatím nevyšlo
Projekt je pilotní a spadá pod ministerstvo práce a sociálních věcí. Města ho mohou přijmout za svůj a začít takto bydlení nabízet. „Chtěli jsme si to vyzkoušet. Nic takového jsme tu neměli. Ano, sociální služba tady funguje a snaží se, ale tohle je něco jiného,“ podotýká radní Chovanec.
Účastníci projektu plní povinnosti a jako klasický nájemník za bydlení musí platit. Zároveň mají k dispozici asistenty, kteří pomáhají třeba s oddlužením. Právě dluhy jsou u těchto lidí časté.
„Jenže když nemají ani bydlení, tak se z nich jen těžko mohou vyhrabat. Tohle je prostě nastartuje, získají nějakou jistotu. Pak mohou řešit zaměstnání, rodinu a tak dále,“ uvádí Chovanec.
Za více než rok se nepovedlo pomoci jen jednomu člověku. „Ten muž byl velmi dlouho bez domova, a tak už se hodně sžil s touto skupinou lidí. On i začal pracovat. Jenže jak to chodí, kamarádi z ulice se o tom dozvěděli a hned se na něj nabalili. Pak už to bylo neúnosné,“ zmínil s tím, že jinak jsou prozatím výsledky projektu více než dobré.
Paní Zdena je pro Jessicu babička i maminka zároveň
Životní příběhy takto ubytovávaných lidí jsou různé, společnou mají strastiplnou cestu. To je i případ šestapadesátileté paní Zdeny, která do 18 let žila v dětském domově. S bývalým manželem má čtyři dnes už dospělé děti. Celý život se stěhovala po ubytovnách a bytech. Po rozvodu střídala azylové domy a různá zařízení.
Od narození, tedy sedm let, má v pěstounské péči vnučku Jessicu, jejíž rodiče měli problémy s drogami a o dceru nejeví žádný zájem. Jessica říká své babičce mami.
Před několika lety si Zdena našla nového přítele, u kterého ale postupně propukla závislost na automatech a alkoholu. Ještě na jaře roku 2020 bydleli společně, ale už netvořili pár. Na začátku léta 2020 se Zdena s vnučkou přestěhovala k přítelkyni svého syna, kde jim chybělo soukromí, které by bylo potřeba pro zdravý rozvoj dítěte.
Jessica navíc v září 2020 nastoupila do 1. třídy základní školy. Paní Zdena pro ni chtěla zázemí, aby se do školy dobře vyspala a měla klid na učení. Proto s ní odešla bydlet na kolej pro vysokoškoláky. Tam našla relativně dobré podmínky, protože ještě nezačal akademický rok a budova byla poloprázdná. Zdena ale byla stále ve stresu, protože nevěděla, jak to bude s bydlením dál, a chtěla pro svoji vnučku zdravé a stálé prostředí.
„Díky Housing First nyní bydlí v bytě 1+1 v činžovním domě, kde platí nájem, elektřinu, plyn a vodu. Byt byl vybavený, což nové nájemnice ocenily, protože stejně neměly nic vlastního. Vzhledem k tomu, že je Jessica už v tak mladém věku psychiatrickou pacientkou, je pro ni největším přínosem stabilní prostředí. A její babička-maminka konečně cítí po letech obrovskou úlevu,“ popisuje Chovanec.
