V pěti letech ho v televizi nadchl varhanní koncert. Přišel za rodiči, že by chtěl umět hrát jako ten pán z obrazovky. Když viděli jeho nadšení, přihlásili ho do hudební školy.
Tak začala muzikantská cesta Jakuba Šafra, která ho dovedla až do Národního divadla v Praze nebo vídeňského Hofburgu. Čtyřicetiletý rodák z Českých Budějovic je dnes už ikonou na poli českého swingu.
Jakub ŠafrNarodil se 7. listopadu 1975 v Českých Budějovicích. Ve dvaceti letech se stal klavíristou orchestru Melody Makers Ondřeje Havelky a po dvou letech kapelníkem. Tuto životní etapu uzavřel v roce 2001 odjezdem na dobrodružnou čtyřměsíční expedici do Afriky. Procestoval také Norsko, Island, Kanadu nebo celé Japonsko. Za celý život odehrál tisíce koncertů s různými uskupeními. Účinkuje v několika inscenacích v divadle v Mladé Boleslavi. Je autorem aranžmá a hudebního nastudování představení V rytmu swingu buší srdce mé v Národním divadle v Praze. Učí na Pražské konzervatoři. Je ženatý. S manželkou Olgou mají patnáctiměsíční dceru Alžbětu. Žijí na statku v malé vsi u Sedlčan. |
„Swing prožívá obrovský boom. Vyrojila se spousta tanečníků, soutěží a kurzů a díky tomu po dlouhé době nacházejí cestu k tomuto stylu mladí lidé. Swing je nesmírně pozitivní, energická a zábavná muzika. Když se podíváte do publika, vidíte, že se všichni usmívají. Navíc je velice náročná na hraní, což zase zaručuje kvalitu,“ líčí Šafr.
Jazz ho provází od dětství. Jako kluk poslouchal, když si doma rodiče pouštěli desky Ježka, Voskovce a Wericha. Jednou našel album not s jejich písněmi a odnesl je učitelce do hudební školy. Ta mu místo cvičení nudných stupnic přehrála titulní skladbu Tři strážníci. A o osudu malého Jakuba bylo rozhodnuto.
Dalším zlom přišel ve dvaceti letech během studií na pražské konzervatoři. Jeho profesor na jazzové piano Jiří Růžička byl tehdejším klavíristou v Melody Makers Ondřeje Havelky.
„Natáčeli videoklip a on nemohl. Tak tam za sebe poslal mě. S muzikanty jsme se seznámili, uviděli, že umím jejich styl. Po roce mě pak oslovili, jestli s nimi nechci spolupracovat,“ říká Šafr. Po dvouletém působení v tomto nejslavnějším českém swingovém orchestru se stal dokonce jeho kapelníkem.
Mezitím hrál už s vlastním budějovickým souborem Swing Trio Avalon, se kterým vystupuje dodnes. Díky jejich živelnému projevu si tuto nadšenou trojici pamatují snad všichni jihočeští návštěvníci plesů, vernisáží i běžných koncertů.
„S Avalonem do toho dáváme kromě srdce i fyzický výkon. Je to velký živelný výdej. Měníme program podle nálady publika, prodlužujeme sóla, někdy exhibujeme více, než je slušné. Když vidíme, že je publikum vlažnější, tak zvolíme pomalejší věc, nebo je naopak vyburcujeme pořádnou rošťárnou.“
Vedle srdcového Swing Tria Avalon působí v mnoha dalších uskupeních a orchestrech. V posledních letech je jeho kariéra silně svázaná s Městským divadlem v Mladé Boleslavi. Účinkuje tam v inscenacích Zločin v Posázavském Pacifiku, Muži v offsidu, strhujícím příběhu klavíristy, který prožil celý život na lodi s názvem Novecento, i muzikálu Kabaret.
Jednu z hudebních met zdolal Šafr loni na podzim, kdy byla v Národním divadle v Praze premiéra kusu V rytmu swingu buší srdce mé. Swingový muzikál připravil Ondřej Havelka podle pamětí českého významného jazzmana Jiřího Traxlera a Šafr se postaral o aranžmá a celé hudební nastudování.
Radu pro mladé muzikanty má jasnou. „Dělejte muziku naplno, nejlépe, jak můžete. Když ze sebe během koncertu vydáte všechno, tak to diváci ocení a vrátí vám to. Mladí v tom často mají zábrany, stejně jsem na tom byl já. Dnes se občas přistihnu, že během dobrého vystoupení prožívám úplnou euforii a oblouznění. Po takovém koncertu bývám úplně zchvácený,“ popisuje nadšeně.
Až tři týdny je mimo civilizaci
Málokdo však ví, že vedle hudebníka Jakuba Šafra existuje ještě jeho druhé já - cestovatel a dobrodruh. „Je to důležitá součást mého života. Extrémní cestování mě naplňuje, nedokážu si představit, že bych některé prázdniny nevěnoval nějaké náročné cestě často mimo civilizaci,“ vypráví.
Jeho největší výpravou zatím byla čtyřměsíční expedice po Africe v roce 2001. „S kamarádem jsme jeli autem od severu až na jih. Vyžadovalo to velkou přípravu, jinak by to skončilo jistou smrtí. Občas nám život visel na vlásku. Projeli jsme dvanáct států, poušť i tropické oblasti,“ říká Šafr.
Lákají ho hlavně velice náročné výpravy do hor mimo signál a civilizaci. „Moje úchylka uplynulých let je Norsko. Zvlášť jejich divoké severské hory. Jezdím většinou sám. Dopravím se na úpatí hor, během dvou dní se dostanu mimo civilizaci a následuje až třítýdenní přechod. V horách odhalím své fyzické i psychické možnosti. Žiju si svým vlastním životem obklopený přírodou. Vše mám ve své 23kilové krosně. Jen vodu si neberu, tam teče průzračná z ledovců,“ líčí.
Lásku k přírodě stejně jako k umění v něm vypěstovali rodiče. Jeho otec Pavel Šafr byl dlouholetým ředitelem Jihočeského muzea. Kvůli své vášni chtěl Jakub Šafr dokonce žít v lese ve srubu. Nakonec zvolil kompromis - s rodinou bydlí na statku z roku 1750 v malé vísce u Sedlčan.
S manželkou Olgou rád podniká výlety spíše kulturního rázu. „Důležitý je pro mě New York. Jen tam uvidíte originály broadwayských muzikálů. Nikde jinde nic lepšího neuslyšíte. A pak samozřejmě jazzové kluby. S manželkou jsme také sami bez cestovky projeli všechny čtyři největší japonské ostrovy. Zkrátka, povídání o cestování, to by vydalo na další velký rozhovor,“ usmívá se Jakub Šafr.
