Pět hráčů do nemocnice doprovázel i internacionál Karel Poborský. S Radimem Šupkou a Kateřinou Lundákovou z klubu přinesli společenské hry a kartičky, plakáty, odznaky klubu. Předali šek. Částku 11 000 korun mezi sebou vybrali fotbalisté v kabině.
Všichni pak společně prošli dvě patra dětské nemocnice a navštívili i děti, které nemohly z lůžek do společných místností přejít.
"Přijel jsem včera v deset hodin," vysvětloval asi sedmiletý marod David. Karla Poborského nepoznal. "Kdo to je, to nevím. Ale co ty hry? Zůstanou tady?" poptával se.
Hráči museli ukázat, že také umějí malovat. Dostali za úkol nakreslit rybu pro štěstí. Jeden po druhém pak kreslili k obveselení přihlížejících nejspíš štiky, kapry a cejny nebo okouny. Na žraloka ani jedna kresba nevypadala.
Bavili se i kluci, kteří obklopili fotbalisty. Bylo vidět, že rošťárny malinko znají. "Kdo hraje fotbal?" zněla otázka. Nikdo se nehlásil. "Zato u počítačů jste všichni, že?" prohodil jeden z hráčů a kluci hned živě pokyvovali hlavami.
"Taky toho pána neznám," ujišťoval jedenáctiletý Robin. Ani on slavného hráče neodhalil. "Fotbal jsem zkoušel, ale moc mi to nešlo," přiznal.
Když padla otázka, jak vypadá trénink, dostal za úkol od starších hráčů odpovídat jeden z mladších. Přitáhl si židli a posadil se na to. Hned se všichni smáli. "To nemá být tak dlouhá přednáška," žertovali. Nebyla dlouhá.
"Proč nehraješ fotbal?" ptal se další z fotbalistů jednoho z kluků. "Protože v brance je brankář a ten ty hráče před sebou pořád napomíná," dostal vysvětlení. "Třeba fotbal v sobě máš. Měl bys to zkusit," poradil mu fotbalista. "To víš, u počítače je všechno trochu jednodušší," dodal.
Zřejmě nejstarší pacient Jakub byl jedním z těch, co nesměli z lůžka. I když měl zalité oko a neviděl dobře, hráče bezpečně poznal. Je fotbalista. "Určitě budeme fandit," ujišťovali kluci z celého patra, kteří pak hráče vyprovázeli.
Na dalším podlaží se hosté dočkali překvapení. Děti jim namalovaly a nalepily obrázky. Vytvořily povedené slepované květiny. I tam byli marodi, kteří nesměli opustit lůžko. Hráči je navštívili na pokojích.
"Pro děti je každé takové setkání rozptýlením a pomáhá jim," řekl také Pavel Timr. Určitě nebylo od věci, že fotbalisté na dětské oddělení českobudějovické nemocnice zašli.
