Na pravidelném setkání řezbářů ve Vimperku nesměl chybět ani jeho duchovní otec Tomáš Indra, který spokojeně natíral barvou svůj výtvor - lavičku ve tvaru kapra. Indra je rodákem z Vimperka, ale žije v Plzni. Přesto se do svého rodného města vrací vždy nejméně jednou za rok - na tradiční setkání dřevosochařů ve Vimperku.
"Objekty se vždy rozmístí po městě a kamarádka mi říkala, že by potřebovala lavičku. Letos bylo vypsané téma Rožmberský rok, tak mě napadlo udělat sedátko ve tvaru kapra," objasňuje Indra.
Nápad na akci vznikl před 11 lety.
"Dělal jsem pro tehdejší učňovské lesácké středisko ve Vimperku znak do školy a bývalému řediteli školy jsem vyprávěl, že jezdím na setkání řezbářů na Křivoklát. A jeho napadlo, že bychom to ve Vimperku mohli také udělat a spojit s mistrovstvím republiky v těžařských soutěžích ve zpracování dřeva," vypráví Indra. Dřevosochař následně oslovil své kamarády a uspořádal první ročník.
Od té doby se řezbářské sympozium na zámku koná pravidelně. Umělci tvoří vždy buď na nádvoří zámku nebo na jeho arkádách.
Při práci si hraje
Indra vystudoval vysokou zemědělskou školu a řezbářství bral původně jen jako koníček. "Bavilo mě to a když jsem v roce 1990 zjistil, že mě to uživí, začal jsem se tomu věnovat naplno a pracovat na volné noze," líčí řezbář.
Nejprve Indra vytvářel loutky, protože o ně byl největší zájem. Postupně se ale poptávka rozšířila a Indra nyní vyrábí ze dřeva vše od figurek, šachů, betlémů přes objekty do zahrad a kříže až po sruby. "První dřevostavba byl dřevěný dům, který jsem si s kamarádem postavil pro sebe," popisuje.
Jeho tvorbu mohou lidé vidět například v Národním parku Šumava. "S kamarádem jsme spolupracovali na projektu Archa na zeleném moři Evropy, který putoval po Šumavě. Podílel jsem se také na Hauswaldské kapli a korytech u Srní," jmenuje Indra. Na jihu Čech lidé najdou také jeho kříže: na hřbitově ve Vimperku, v Černém kříži či na Novém světě.
Ačkoliv se jeho práce v průběhu let proměnila, jedno zůstává stejné: stále ji bere jako koníček, a když začíná s natíráním svého nejnovějšího výtvoru na nádvoří zámku ve Vimperku, radostně zvolá: "Teď si budu celý den už jen hrát."
