Část hranic v Jihočeském kraji "zaopatřovala" 7. brigáda. Zde například sloužil krajský zastupitel za KSČM Luboš Dvořák, který ve svém životopise uvádí, že jeho osudem v roli pohraničníka se stala na několik let, jak sám píše, Kvilda - známá z Krále Šumavy.
Ve svém profilu dále popisuje, že poté byl přeložen na rotu Mnichovice u Vyššího Brodu. "Pylová alergie znamenala v roce 1987 převelení "z čáry" na velitelství brigády, kde mě zastihl "samet". Vzhledem k tomu, že jsem odmítl složit "novou přísahu", se ze mě na konci roku 1990 stal civilista," píše.
U Pohraniční stráže působil přes 20 let i šéf jihočeských komunistů a poslanec Petr Braný.
U Pohraniční stráže působil přes 20 let i šéf jihočeských komunistů a poslanec Petr Braný. I on byl podezřelý ze spolupráce s StB, protože se jeho jméno objevuje v Cibulkových seznamech. Braný to ale odmítl.
"Pracoval jsem pro ministerstvo vnitra a takový člověk nebyl vhodný pro úzkou vazbu na StB. Tehdejší režim nechtěl, abychom práskali sami na sebe. Tak jsem se s bezpečností nikdy nesmočil," uvedl dříve Braný. V ostatních archivech se jeho jméno již nevyskytuje.
Neprošlo až 97 procent "narušitelů", stovky jich zemřely
Mezi léty 1948 a 1989 zahynulo při přechodu československých hranic s Rakouskem a Německem asi 300 lidí (některé zdroje uvádí až 450). Většina jich byla zastřelena, řada ale zemřela v "elektrickém zařízení k ochraně hranic", několik se například utopilo v řekách. Sedmnáct osob dokonce podle záznamů spáchalo sebevraždu v bezvýchodné situaci, kdy jim hrozilo zatčení.
15. brigáda Pohraniční stráže, kde řadu let sloužil současný jihočeský krajský radní Václav Kučera (KSČM), zaznamenávala v 80. letech každoročně několik desítek pokusů o nelegální přechod státních hranic. Podle interních statistik byla úspěšnost dopadení narušitelů, jak byli režimem nazýváni, až 97 procent.
Rota Šejby, kde Kučera působil, nebyla mezi hlavními směry postupu uprchlíků. Ještě na začátku 80. let se však v jejím prostoru zpevňoval systém ochrany státních hranic.
Jako hlavní směry postupu narušitelů byly označeny Horní a Dolní Dvořiště, České Velenice a Halámky. Mezi takzvané "nebezpečné směry" byly zařazeny také Nové Hrady, Nová Bystřice, Slavonice a Černé Údolí.
Rota Šejby tak neměla zcela exponovaný úsek z hlediska pokusů o přechod hranice, těmi byly především prostory poblíž hraničních přechodů, ať už železničních nebo silničních. Na druhé straně její úsek přímo sousedil s rotami, které mohly být prohlášeny za exponované - konkrétně Nové Hrady a Černé Údolí. Proto museli být příslušníci roty "bdělí", s čímž souvisí i apelování na kontroly hraničního režimu v blízkých obcích.
"Sousední roty si také zcela běžně při pokusech o proryv pomáhaly. Prováděly takzvané zakrytí prostoru, kdy jedna sousední rota šla zleva, druhá zprava," vysvětluje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda.
Celkem spadalo pod 15. brigádu 203 kilometrů od Horního Dvořiště na Krumlovsku po Rancířov na Jindřichohradecku. Byl to vůbec nejdelší úsek. "15. brigáda měla nejdelší hranici a ta byla navíc dost komplikovaná. Od Slavonic, Nové Bystřice jsou velké lesy a močály a pak už jsou v podstatě jen hory. Terén tam byl velmi těžký," dodává historik.
