Když 7. srpna večer 2002 Pražané sledovali v televizi zápas Jihočechů s velkou vodou, ještě netušili, že už za týden bude protékat rozvoděná Vltava i metrem.
Plav, malá obec u Malše na Českobudějovicku, čelila před 15 lety jako jedna z prvních jihočeských vesnic ničivé povodni valící se z Novohradských hor. Na první hodiny katastrofy vzpomíná bývalý starosta Jaroslav Hlach s nostalgií. To hlavní, co se mu vybavuje, je obětavost.
„Některé detaily mi po patnácti letech splývají a nerad bych byl nepřesný. Ale to, na co nikdy nezapomenu, je chování lidí, místních i dobrovolníků z jiných konců republiky. Všichni si pomáhali. Mladí starým, sousedé, hasiči, záchranáři i lidé z různých spolků,“ popisuje osmašedesátiletý Hlach, který byl starostou Plava až do roku 2014, celkem jedenáct let.
„Řeka stoupala strašně rychle. Před očima.“
Obec Plav se 400 obyvateli stála na ráně přelivu a později i mohutnému vypouštění Římovské přehrady, kterou zásobuje Malše. Už po půlnoci 8. srpna rozhodl krizový štáb o evakuaci obce. Na místo vypravil záchranáře s auty a čluny. Místní přitom měli na sbalení věcí a útěk jen hodinu a půl. Voda stoupala bleskově. Za světel reflektorů pomáhali hasiči ohroženým dostat se do bezpečí.
Jak šel čas při povodních v roce 2002Co se také stalo: 7. srpna Voda zaplavila řadu obcí a chatových osad. Policisté uzavřeli několik zaplavených silnic, hasiči evakuovali desítky lidí. Vodohospodáři začali upouštět nádrže Lipno, Římov a Husinec. Nejvíc hrozily přítoky řek Černá, Stropnice a Malše. 8. srpna Přehrada v Římově na Malši nedaleko Budějovic byla plná až po okraj, o půlnoci ji vodohospodáři začali vypouštět. O půl čtvrté ráno vtrhla voda do Budějovic. V Havlíčkově kolonii lidé z domů odjížděli na člunech. Záplavová vlna odřízla spojení mezi centrem a sídlišti Vltava, Máj a Šumava. Stoletá voda napáchala v jižních Čechách velké škody. Nejhůře dopadli lidé a firmy sídlící při povodí Malše, rozvodnila se ale i Vltava, Lužnice a Blanice. Zemřeli dva lidé. 9. srpna Voda z rozvodněné řeky Malše opadává, obce pod Římovskou přehradou na Českobudějovicku zjišťují, co všechno jim povodeň zničila. Nejhůř dopadl Plav. Voda klesala také na všech tocích na Strakonicku, a povodňová komise proto zrušila stav ohrožení a vyhlásila druhý stupeň povodňové aktivity. Lidé, kteří byli evakuováni, se začali vracet do svých domovů. Zatímco řeky se v pátek odpoledne pomalu vracely do svých koryt, v Třeboni povodňová vlna kulminovala. Největší starosti dělaly povodňovému štábu rybníky Svět a Rožmberk. 11. srpna Odpoledne začíná na jihu Čech opravdu silně pršet. Kvůli obavám z dalších povodní nechalo město České Budějovice na nábřeží Vltavy položit dva kilometry dlouhou hráz z pytlů naplněných pískem. Kvůli obavám z přívalových dešťů vypustili v noci na neděli více vody z přehrad vltavské kaskády. Lipno vypouštělo zhruba 60 metrů krychlových vody za vteřinu, což je desetkrát víc než obvykle. Nejvážnější byla situace na rybníku Rožmberk, který byl plný a přetékal. 13. srpna Voda v Malši stoupá a po 14. hodině zaplavuje centrum Budějovic. Na náměstí Přemysla Otakara II. je půl metru vody. V podvečer Vltava i Malše začínají klesat. V Blatné voda strhla dva mosty. Strakonice rozhodují o evakuaci čtyř tisíc obyvatel z centra. 14. srpna Mostek vedoucí přes Tismenické údolí v Táboře zničil prudký odtok vody z přeplněné údolní nádrže Jordán. Voda v rozbouřené Lužnici pozvolna klesá. Z Bechyně hlásí pokles 20 centimetrů, lidé přesto musí zůstat evakuováni. Naopak další tři tisíce lidí ve Veselí nad Lužnicí, Plané, Soběslavi či Táboře evakuace právě čeká. Neprůjezdné je Veselí nad Lužnicí, silnice ze Čkyně do Vimperka nebo z Vodňan do Bavorova. Statici a odborníci zkoumají první poničené stavby v kraji. V Českých Budějovicích a dalších zejména velkých městech začíná první úklid po povodni. Do Metel, jedné z nejzničenějších obcí v celé zemi, přijíždí na pomoc armáda a těžká technika, hlídkují i policisté kvůli případnému rabování. Na polích za vsí leží spousta věcí. Do obcí míří první humanitární pomoc. 15. srpna Rozvodněná Lužnice ještě stále stoupala. Nejdůležitější informace pro celé Táborsko ale zněla, že hladina rybníka Rožmberk u Třeboně se stabilizovala a přestala se zvedat. Na jiných místech kraje už lidé začali s vysoušením domů a bytů. |
„Starší lidi jsme převáželi na člunech. Vzpomínám si na jednu babičku z chaty u jezu. Měla u sebe na prázdniny vnoučata a tvrdošíjně odmítala chatu opustit. Jenomže řeka stoupala strašně rychle. Před očima. Brzy ráno už byla stavení u řeky pod vodou,“ vybavuje si Hlach.
Bývalý starosta bydlí při silnici na Římov, která je od vody výš. Ve čtvrtek 8. srpna ráno, když se po krátkém odpočinku vypravil na úřad, se rozlévalo uprostřed obce veliké jezero. Do centra se nikdo nedostal. Pod vodou byl nejen obecní úřad, ale všechny okolní domy i hospoda na ostrově. Všude plavaly věci, mrazáky, nábytek. Do toho pořád pršelo. Nefungovalo zásobování. Lidé se z vytopených domů přestěhovali ke známým a příbuzným. Pod vodou zmizel most spojující střed obce s hlavní silnicí na Budějovice.
Nebylo pití ani chleba
„S hejtmanem Janem Zahradníkem jsme dopoledne procházeli vesnici v rybářských holinách. Mysleli jsme, že už nás nic horšího nečeká. Ale další rána přišla 12. srpna. Dva dni po tom, co konečně přestalo pršet a voda opadávala. Co už se lidi zase stěhovali zpátky, hlásili škody, sháněli pojišťováky, začali s úklidem. Ta druhá vlna byla ještě ničivější. Dole u ostrova po ní stálo 1,8 metru vody,“ vzpomíná Hlach.
Podobně jako další lidé z Plava Hlach několik nocí nespal. Přes den objížděl kritická místa na mopedu. Komunikoval přes mobil s okresním i krajským krizovým štábem, záchranáři, s povodňovými komisemi. Také s novináři. Ačkoliv pro Plav, který má připomínku vody i v názvu, nejsou časté záplavy žádným překvapením, tahle potopa obyvatele dostala do kolen. Mluvilo se o pětisetleté až tisícileté povodni.
„Obecní úřad byl zatopený. Scházel jsem se s lidmi před místním obchodem. Nebylo pití, nebyl chleba. Jeho majitel sháněl základní potraviny jinde. Muselo se objíždět okolí přes Heřmaň k Nové Vsi. Tam povodeň nebyla. Podél Malše projet nešlo. Pořád jsme sledovali předpovědi počasí, večer zprávy v televizi. Báli jsme se, že to nikdy neskončí. Lidi tehdy nadávali na přehradu, spekulovali o tom, že meteorologové a hrázný zaspali, že je mohli varovat dřív. Chtěli sepisovat petice, podávat trestní oznámení. Postupem času emoce opadly. Podle mě se valila povodeň tak rychle, že víc udělat nešlo. Bylo nebezpečí, že přehradní hráz nevydrží, proto museli nádrž masivně odpouštět,“ míní Hlach.
Škody byly kolem 30 milionů
Povodeň v Plavu zatopila 34 domů a 21 rekreačních objektů. Mimo jiné i desítky garáží a skladů. Obec vzdálená osm kilometrů od krajského města byla na několik dní odříznutá od zbytku světa. Škody zde přesáhly 30 milionů korun. Jen na 14 milionů přišla oprava největšího mostu, pod kterým je dnes díky zvětšení koryta dvojnásobný průtok. Opravovat se musela i poničená čistírna vod, která slouží pro celé Českobudějovicko.
Po pěti letech od povodní se připojila obec k celostátnímu cvičení Vltava-Labe 2007. Prověřovaly se nejen protipovodňová opatření, ale i systém varování. Plav zlepšil dosah hlášení místním rozhlasem, aby ho slyšeli i chataři až v osadě Rechle.
„Když vzpomínám na tehdejší události, byl to týden, který už bych zažít nechtěl. Někdy mi je připomene větší voda, když se po deštích Malše zbarví do žluta a plavou po ní větve. Také si vzpomínám, že nejhorší byl pro mě pohled na zdevastovanou vesnici. Když začalo všechno osychat. Říkal jsem si, že tu spoušť nikdy nedáme dohromady. Ale nakonec jsme všechno opravili. Pomáhali nám dobrovolníci až z druhého konce republiky, někteří tady zůstávali ještě týdny a měsíce potom. Lidi na nás pořádali sbírky. Byli tu hasiči až z Plané u Mariánských Lázní, ze Spojil u Pardubic i dobrovolníci, které svolávala ADRA. S některými hasiči nebo obecními úřady jsme se pak vzájemně navštěvovali. Po 15 letech se styky přerušily. To víte, vyměnili se politici, původní pomocníci a pamětníci zestárli. Ale dobrý pocit z tehdejší solidarity, ten mi zůstal dodnes,“ říká pamětník povodní Jaroslav Hlach.
