Martin Lazarovič s výbavou, s níž se vydává do lesa pozorovat ptáky....

Martin Lazarovič s výbavou, s níž se vydává do lesa pozorovat ptáky. Nejdůležitější je kvalitní dalekohled. | foto: Radek Štěpánek, 5plus2.cz

Pozorovatel ptáků: Nejvzácnější „úlovek“ jsem vyfotil při bloudění lesem

  • 2
Martin Lazarovič ze Záhvozdí u Želnavy na Prachaticku pozoruje a fotografuje ptáky už od základní školy. Šumava je podle něj pro podobný koníček ideálním prostředím.

Už nějakou dobu předtím, než dorazil ke smrku se zavěšenou budkou, si našel suchou větev. Přišel s ní ke kmeni a jemně ho „poškrábal“. V tu ránu z dutiny v budce vykoukla kulatá hlava se dvěma terči žlutě rámovaných očí a my ze vzdálenosti několika metrů zírali ve volné přírodě a za bílého dne do tváře samice sýce rousného.

„U nás na Šumavě budky příliš úspěšné nejsou, protože sovy mají dost příležitostí k hnízdění v přirozených dutinách. Ale ten fígl s větví platí vždycky. Je to prostě jejich instinkt, musí vykouknout, aby se podívali, jestli třeba po kmeni k hnízdu nešplhá kuna,“ vysvětlil Martin Lazarovič, jehož zálibou je pozorování a fotografování ptáků.

Také v přírodě rozvěšuje budky, aby měli ptáci kde hnízdit. A v jedné z nich se letos „ubytoval“ vzácný sýc rousný.

V Anglii, kolébce „birdwatchingu“, se podobným koníčkem zabývá tisíce lidí, a i když je jich u nás mnohem méně, v posledních letech přibývají. Nebo se díky internetu dostávají více do povědomí ostatních.

Martin Lazarovič se k pozorování ptáků dostal na základní škole. „Předtím jsem vystřídal všechny možné kroužky, i ty sportovní. Na druhém stupni jsem potom začal chodit do zoologického kroužku, který vedl pan Lumír Vozábal. Druhý rok se ten kroužek přejmenoval na ornitologický, a tak jsem začal objevovat svět ptáků, u kterého jsem zatím zůstal,“ vzpomíná 24letý ptáčkař, jak si někdy mezi sebou pozorovatelé ptáků česky říkají.

Svět ptáků začal navštěvovat častěji, a protože si chtěl také uchovávat vzpomínky na své zážitky, začal své „úlovky“ fotografovat. Snímky zveřejňuje už několik let i na svých internetových stránkách laziphoto.com, i přesto se ale považuje především za pozorovatele.

„Měl jsem období, kdy jsem chtěl být fotograf a dokázal jsem opravdu prosedět hodiny v krytu a čekat. Ale později jsem zjistil, že mě to prostě nebaví. Fotografie je pro mě proto jenom takový bonus, i když samozřejmě s sebou fotoaparát tahám pořád,“ vysvětlil. „Potom záleží hlavně na tom, abych se zklidnil, nebyl příliš hlučný, když fotoaparát vyndávám, neudělal zbytečný pohyb. A je dobré mít také přístroj nastavený z minula. Ale pravda je, že z devadesáti procent se dobrá fotka povede díky náhodě a štěstí,“ tvrdí.

Základním nástrojem pro pozorovatele ptáků je ale dobrý dalekohled. A nic víc kromě dobrých bot vlastně ani člověk nepotřebuje. Kromě odhodlání k nachození mnoha kilometrů přírodou. I pro svou nenáročnost získává tato záliba v poslední době na oblibě.

Ptáky pozoroval i v Izraeli

A Šumava je pro takový koníček doslova rájem. A ani Martin Lazarovič necítí potřebu vyrážet za pozorováním ptáků někam daleko od domova. „Mám i kamarády, kteří jsou schopní vyrazit přes půl Evropy třeba do Holandska, když se tam díky mírné zimě objeví sovice sněžná. Mě tohle ale zatím neláká. Na druhou stranu, když jedeme s přítelkyní na výlet, samozřejmě pokukuju po tom, co můžeme potkat v okolí. Každé místo je jiné,“ vysvětlil.

Pro Českou společnost ornitologickou teď mapuje výskyt ptačích druhů na území rozkládajícím se přibližně od Volar k Želnavě a od Sněžné ke Stožci a často se vrací i na jiná místa šumavského národního parku nebo na Boleticko. Na těchto lokalitách už ho prý asi nic nemůže překvapit - podařilo se mu pozorovat dudka v nadmořské výšce skoro tisíc metrů nebo orlovce říčního při jarním tahu.

Poměrně často potkává i orly mořské nebo tetřevy a tetřívky. Za výjimečné ale vždy považuje pozorování sov, například vzácných puštíků bělavých.

„Tohle mapování mi moc pomáhá třeba v tom, že jsem se musel zdokonalit ve schopnosti rozeznávání ptačích hlasů. Dříve jsem přišel do lesa a měl jsem pocit, že je tam ticho. Když tam přijdu teď, slyším hned pět šest druhů,“ upozornil se smíchem.

Kvůli pozorování ptáků se přesto vydal v loňském roce až do Izraele, na exkurzi s Českou společností ornitologickou - cíleně v době tahu tažných ptáků do Evropy. „Bylo to neskutečné. Za týden jsme viděli desetitisíce dravců a čápů, pozorovali jsme asi dvě stě druhů ptáků, což je asi tolik, kolik jsem u nás dohromady viděl za celý život.“

I přes takové zážitky si ale nejvíce váží toho, že se mu na Šumavě podařilo vypátrat lejska malého, který tam hnízdí jen v několika desítkách párů.

„Hledal jsem ho několik let a vůbec jsem na něj neměl štěstí. Potom jsem se jednou ztratil a rozhodl se, že půjdu jinudy než vždycky. Zrovna jsem se díval na navigaci, abych zjistil, kde jsem - a najednou jsem zaslechl, jak zpívá. Potom jsem ho dokázal i vyfotit. To byl druh, po kterém jsem opravdu pátral, a jsem rád, že jsem tu odměnu nakonec získal,“ popsal a připustil, že za dalšími druhy se bude muset znovu vydat do zahraničí, například za pozorováním papuchalků na sever Evropy nebo papouška druhu Nestor kea na jižní ostrov Nového Zélandu.