Sen o nejkrásnějším sídlišti v zemi rozbila stavba jaderné elektrárny

  • 80
Českobudějovické panelové sídliště Máj mělo být podle představ projektantů nejkrásnějším bydlením tohoto typu v republice. Plánovanou podobu ovšem zásadně změnila stavba temelínské elektrárny a potřeba vtěsnat do lokality co nejvíc panelových domů s byty pro její stavitele.

Na počátku byl výkres sídliště. A velkorysé vize několika projektantů. Začátkem osmdesátých let minulého století měl tým architektů a inženýrů českobudějovického podniku Stavoprojekt ambice postavit na okraji města nejkrásnější panelové sídliště v zemi.

Využít k tomu chtěl blízký les na severozápadní straně Českých Budějovic v části Čtyři Dvory. Představovali si, že stromy budou volně vstupovat mezi bloky domů podobně jako u finské architektury.

V té době už stála na okraji Českých Budějovic dvě velká sídliště. Vítězný únor (později Šumava) a Vltava, ve kterých žilo kolem 20 tisíc obyvatel. Třetí sídliště, Máj, mělo pojmout až 30 tisíc lidí, tehdy skoro třetinu obyvatel města.

Panelové domy pro lidi z Temelína

Podle jednoho ze spoluautorů projektu, architekta Václava Štěpána, do jejich záměrů zasáhla už v době realizace výstavby vyšší moc. Vládní úkol velel dodávat více levných bytů pro mladé rodiny a pro energetický a těžký průmysl.

Na Máji měly vyrůst byty pro lidi zaměstnané na výstavbě Jaderné elektrárny Temelín. Od poloviny osmdesátých let proto vznikaly místo maximálně pětipodlažních paneláků domy osmipatrové včetně několika dvanáctipatrových. Panelové domy se tlačily do míst původně určených pro veřejné stavby nebo parkování. Kvůli dalším pozemkům se začal kácet i les.

„Naštěstí po roce 1990 takové zahušťování skončilo a nová radnice se zasloužila o to, že se ještě hodně zachránilo,“ hodnotí po 35 letech architekt Štěpán.

Sídliště Máj, kde dnes žije ve více než šesti a půl tisících bytech oficiálně kolem 18 tisíc obyvatel, nechalo totiž město po roce 2010 upravit za pomocí 300 milionů korun z evropských dotací. Vznikly nové parky, hřiště, chodníky i veřejné stavby.

Trolejbus až k elektrárně

Na růst panelového satelitu o rozloze 61 hektarů si dnes vzpomenou jen pamětníci. Vznikal v městské části Čtyři Dvory takzvaně na zelené ploše. Předtím tu ležela jen pole opuštěná původními sedláky a vojenské cvičiště s vybetonovanými zákopy, kde armáda trénovala metání granátů. Sousední les Bor s malým rybníkem byl cílem rodinných vycházek. Ačkoliv jeho podobu zdeformovaly těsně umístěné paneláky pro budovatele Temelína, měla elektrárna přinést sídlišti také výhody.

„Do Temelína měl odtud jezdit trolejbus, teplo z elektrárny do paneláků přivádět horkovod. Středem sídliště měl vést obchvat města,“ vzpomíná architekt Štěpán.

Podle dalších projektantů Stavoprojektu se připravovala také stavba budovy elektrotechnické průmyslovky, která by sloužila k vychovávání odborníků pro elektrárnu. Pod ní měl vzniknout protiatomový kryt. Stavba zůstala jen na papíře. Geologové totiž narazili při průzkumu parcely na tekuté písky. Kryt nakonec stát nechal na Máji postavit - je pod Základní školou Máj II otevřenou v září roku 1990. „Musíme ho stále udržovat funkční,“ potvrdila ředitelka školy Marie Nedvědová.

Kromě toho, že na sídlišti dostali byty od státního podniku Vodní stavby lidé, které nabírali stavitelé elektrárny, našli tu azyl i ti, kterým bydlení vzala. Ze zbouraných vesnic v ochranném pásmu. Poslední roky tu dožil František Vrzák, kronikář z už neexistujícího, pětadvacet kilometrů vzdáleného Březí u Temelína. „Když pohlédnu z okna směrem, kde stálo moje stavení, vidím jen čtyři chladící věže,“ posteskl si před deseti lety.

Začalo stěhování sociálně slabších rodin

Koncem osmdesátých let se už sídliště Máj natolik zahušťovalo, že na jeden hektar zde bydlelo až 500 obyvatel, namísto původně plánovaných 230. Stop další výstavbě přinesl hlas lidí po roce 1989. „Jako Občanské fórum jsme se postavili proti dalšímu zastavování této lokality,“ vzpomíná jeden ze zakladatelů českobudějovického Občanského fóra, právník Svatomír Mlčoch.

Proměny sídliště však ani poté neskončily. Do prostor rezervovaných pro občanskou vybavenost vstoupily první řetězce supermarketů. Skončily plány na vybudování společenského domu, atletického stadionu, kina, nemocnice nebo patrového parkoviště.

Do části kolem ulice V. Volfa se v té době stěhovaly desítky sociálně slabších rodin, které za úplatu opouštěly byty v lokalitách kolem Palackého náměstí. Tyto městské domy v centru skupovali obchodníci s realitami a developeři.

Vzduchem létaly dýmovnice, přihlížející si vše fotili.
Těžkooděnci na sídlišti Máj.
Demonstranti převraceli v ulicích sídliště kontejnery.
Na sídlišti Máj zasahovaly desítky těžkooděnců.

Přesuny obyvatel později přinesly na Máji sociální napětí, které v létě 2013 dokonce vyvrcholilo pouličními nepokoji. Sídliště se stalo v médiích synonymem šarvátek, strachu a rizikového bydlení. Odrazilo se to i na cenách bytů. Více o nepokojích na Máji čtěte zde.

Kuriózní nápad s parkováním

Tamara Tefferová bydlí na Máji přes dvacet let. „Samozřejmě, jsou tu problémy. Ale podle mě jako na každém jiném velkém sídlišti. Největší jsou s parkováním. Za posledních dvacet let se počet aut zdvojnásobil a nedávná revitalizace další místa nepřinesla. Trápí nás černé skládky, večerní hluk a výtržnictví teenagerů. Na druhou stranu si myslím, že se pořádek zlepšil po zavedení služby asistentů městské policie. Líbí se mi nové centrum s náměstíčkem u pošty. Jen komunitní centrum mělo stát jinde. Zabralo zase parkovací místa,“ připomíná Tefferová, která je zároveň předsedkyní místní územní komise města.

Díky 300 milionům korun z evropských dotací vznikly na sídlišti Máj nové parky,...

Podněty obyvatel předkládá Tefferová radním města. Ti na poslední schůzi řešili třeba stížnosti na příliš vysoké zpomalovací retardéry, nepořádek na dětském hřišti nebo zásahy městské policie u špatně parkujících aut. Některé ulice na Máji mají v parkování kuriozitu - auta stojí nezabrzděná ve dvou řadách u domů s tím, že kdo potřebuje vyjet, překážející vůz odtlačí.

Léčivé silice v lese

Právě parkoviště versus parky a hřiště byly nejčastějšími tématy, na nichž se místní nedokázali shodnout. Při veřejných projednáváních padaly protichůdné názory. „Polovina obyvatel jednoho domu třeba preferovala parkoviště a druhá polovina na stejném místě trávníky a stromy. Další kritizovali hluk z dětských hřišť, jiní jich chtěli víc,“ připomíná vedoucí odboru investic magistrátu Zdeněk Šeda.

Lanový park Máj.

Ačkoliv sídliště Máj už zdaleka neprorůstá lesem, má ho stále na dosah, což obyvatelé vítají. Město v něm dokonce plánuje postavit na doporučení lékařů vycházkovou ozdravnou trasu s inhalováním léčivých silic nebo upravit malý rybník u lesa pro koupání a rekreaci.

S konečnou podobou je nakonec spokojený i autor snu o nejkrásnějším sídlišti v zemi architekt Václav Štěpán. Revitalizaci chválí. Hlavně náměstí s parčíkem, vodními prvky a objekt komunitního centra pro děti a spolky.