O genetiku měla Eva Kantorová zájem už na gymnáziu. Byla to pro ni nová, hodně tajemná oblast. Při studiu medicíny se jí naskytla šance působit jako pomocná vědecká síla na oddělení lékařské genetiky v pražské Fakultní nemocnici v Motole a byla z práce na tamních výzkumných projektech nadšená.
Přesto se však k vytoužené genetice nedostala rovnou na začátku své pracovní kariéry. Po absolvování vysokoškolských studií pracovala pět let v rodném Kolíně jako sekundární lékařka na dětsko-kojeneckém oddělení v tehdejším Okresním ústavu národního zdraví.
Rodinné i pracovní štěstí ji však potkalo jako spojené nádoby s jejím manželem, který je z Českých Budějovic. Když se za ním v roce 1983 přistěhovala, otvírala právě krajská nemocnice nové oddělení lékařské genetiky a rozhodla se to s mladou motivovanou lékařkou z Kolína zkusit. Ta se do nové práce pustila s takovým zaujetím, že tam působí dodnes a řadu let už jediné nemocniční oddělení svého druhu na jihu Čech vede jako primářka.
Od krasobruslení ke střelbě
Hlavu, která i po 33 letech ve stejném zaměstnání často odmítá vypnout pracovní starosti, si nejlíp vyčistí při sportovní střelbě, vinařské turistice či chalupaření. Přitom občas ráda zavzpomíná i na bývalou aktivní sportovní kariéru, díky níž si dodnes zachovala štíhlou postavu.
Eva KantorováRodačka z Kolína vystudovala Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po jejím absolvování nastoupila jako sekundární lékařka na dětsko-kojenecké oddělení Okresního ústavu národního zdraví v Kolíně. Během pětileté praxe v okresní nemocnici složila atestaci z pediatrie. V roce 1983 se přestěhovala za manželem do Českých Budějovic, kde právě krajská nemocnice otevřela oddělení lékařské genetiky a mladou lékařku tam přijala. Absolvovala nástavbovou atestaci z lékařské genetiky a od roku 1996 je na tomto oddělení primářkou. Je vdaná, má dva dospělé syny a vnuka. K jejím zálibám patří sportovní střelba, chalupaření, zahradničení a vinařská turistika. |
„Na základní škole jsem závodně krasobruslila a na zimním stadionu v Kolíně jsem trénovala s Hankou Maškovou, měly jsme stejného trenéra. Na vysoké jsem lyžovala a dělala lyžařskou instruktorku, pak jsem chodila na jógu, kalanetiku, aerobik. A dneska už mi zbyly jenom běžky a zbraně,“ líčí.
Ale ty zbraně stojí za to. Náruživá střelkyně, která si zbrojní průkaz pořídila už před lety, střílí nejen z pistole CZ 75, ale také z vojenské velkorážové odstřelovací pušky s optikou, malorážové odstřelovací pušky a samopalu.
„Tyto zbraně mi na míru upravil náš bohužel už zesnulý kamarád, výborný puškař Tomáš Tlapa. Na pistoli mám zlaté střenky, samopal mám s růžovou kamufláží a na dlouhých zbraních mám dřevěné pažby ozdobeny svým monogramem,“ popisuje zálibně lékařka.
Sportovní střelbě holduje spolu se svým manželem, s nímž v tandemu úspěšně bodovali v řadě závodů z krátkých zbraní po celé zemi. „Z odstřelovačky se střílí vleže, což je pro nás ideální. Musíte se maximálně koncentrovat, protože musíte sladit oko, dech a prst na spoušti, bez toho to prostě nejde. A pak se buď trefíte, nebo netrefíte,“ říká s úsměvem Eva Kantorová, které se soustředění a pečlivost nutné při střelbě denně hodí i v práci.
Genetika je preventivní obor
A čím se vlastně zabývá? „Genetika je věda o dědičnosti a proměnlivosti organizmu a zabývá se vlastnostmi nebo různými vadami, které se přenášejí z generace na generaci. A lékařská genetika je samostatný obor medicíny, který se vyčlenil v roce 1969 a zabývá se dědičností vrozených vad a onemocnění u člověka,“ vysvětluje.
Přitom zdůrazňuje, že lékařská genetika je preventivní obor. To znamená, že jeho lékaři neléčí, ale poskytují pacientům, které jim posílají kolegové, odborný poradenský servis. „Je pravda, že lékařská genetika začínala s vrozenými vadami a nemocemi u dětí. Ale s postupujícím vývojem oboru a hlavně laboratorních metod, které odhalovaly příčiny genetických postižení, se ukázalo, že velká část civilizačních chorob v dospělém věku je způsobena částečně i geneticky,“ vysvětluje primářka.
Odborníci uvádějí, že genetika se podílí až na osmdesáti procentech nemocí dospělých lidí. A je to široké spektrum obávaných chorob, jako je cukrovka, zvýšený krevní tlak, poruchy látkové výměny tuků, kardiovaskulární nemoci, nádorová onemocnění i některé nervové a psychiatrické poruchy.
Proto je i paleta pacientů v ambulanci lékařské genetiky budějovické nemocnice hodně široká: chodí sem pacienti s vrozenou vadou nebo s jejím výskytem v příbuzenstvu. Ale také páry, které mají problémy s otěhotněním, s donošením plodu, nebo partneři, kteří jsou navzájem v příbuzenském vztahu. „Tam je důležité zjistit rodokmen a výskyt eventuálních vrozených vad kvůli riziku opakování u jejich potomků,“ upřesňuje lékařka.
Pomáhá i dětským pacientům
Tím však výčet pacientů na oddělení lékařské genetiky nekončí. Velkou skupinu tvoří onkologicky nemocní – hlavně s rakovinou prsu, vaječníků, tlustého střeva a jiných. Ale také ti s vrozeně zvýšeným rizikem tvorby krevní sraženiny. A další jsou těhotné ženy – buď ty, které samy mají vrozenou vadu, nebo se vyskytuje v rodině, nebo mají problémy s těhotenstvím kvůli účinkům špatného zevního prostředí. To jsou třeba léky, infekce, chemikálie či záření, které mohou případně uškodit jejich plodu.
„Pacienti z celého regionu se k nám dostanou na doporučení jakéhokoliv lékaře. Jsme jediné nemocniční pracoviště v kraji a máme kvalitní laboratoř. Spolupráce s ní je výborná, kolegové zavedli několik metod, které dokážou jít až na hodně podrobné vyšetření dědičné výbavy člověka,“ říká Eva Kantorová.
A protože její původní specializací je dětské lékařství, často v ambulanci pomáhá i dětem. Běžně se u ní v nemocnici vystřídá několik desítek pacientů týdně, nemocných i jejich rodinných příslušníků. Noví pacienti se dostanou na řadu do týdne. „Poskytujeme jim genetické konzultace. Cílem je stanovení genetického rizika, což je pravděpodobnost, s jakou se konkrétní vada nebo nemoc bude u potomků nebo nejbližších příbuzných opakovat,“ objasňuje primářka.
„Genetická rizika se podle typů dědičnosti pohybují od vysokých 25 až 50 procent po minimální jedno až tři procenta. Setkáváme se také s vadami, které, byť jsou vrozené, nejsou dědičné,“ naznačuje.
A protože poskytuje poradenství, musí se občas smířit i s tím, že někteří pacienti ho odmítnou. Že se třeba rodička rozhodne přivést na svět dítě, i když není zdravé.
„Některé rodiny to berou jako boží vůli. Jedna maminka si třeba nechala těhotenství s velmi vážným vrozeným postižením plodu. To dítě hned po porodu zemřelo. Ale tak to mělo být a je třeba to respektovat. Svým pacientům nemůžeme nic nařizovat. Vysvětlíme jim všechny možnosti, které mají, a oni se musí sami rozhodnout, co chtějí dál,“ popisuje doktorka Kantorová, která je sama matkou dvou dospělých synů.
Občas ji trápí, že genetika je čím dál složitější a ta laboratorní předběhla klinickou. Mnohdy odhalí nové souvislosti, ale lékaři svým pacientům nemohou pomoci, vhodná léčba zatím není dostupná.
