Propojení Vltavy a Dunaje
Devětasedmdesátiletý vynálezce a výrobce vodních turbín v penzi Miroslav Cink usiluje už roky o propojení Vltavy s Dunajem obřím tunelem. Chce postavit na Lipně přečerpávací vodní elektrárnu, která by propojila Vltavu a Dunaj 27 kilometrů dlouhým tunelem, jímž by se hnala voda na turbíny.
Kromě výroby elektřiny by projekt za 45 až 55 miliard korun pomohl při povodních a zvýšil splavnost Dunaje. Megalomanskou stavbu elektrárny na Lipně, ze které by voda tekla do přehrady Aschach na Dunaji tunelem přes turbíny a zpět by ji hnala čerpadla, zařadila dokonce na sklonku roku 2014 česká vláda mezi doporučené národní plány, na něž Česko chtělo žádat peníze z Evropské unie.
Tým okolo Cinka a architekta Hynka Glosera se nevzdává, v polovině letošního roku žádal českokrumlovskou radnici, zda by se nestala tím, kdo o stavbu požádá. Radní to odmítli s odůvodněním, že taková investice patří do kompetence vlády.
„Uprostřed Evropy mezi Českem, Rakouskem a Německem je výjimečná příležitost k vybudování nadnárodní přečerpávací vodní elektrárny o výkonu až tisíc megawattů. Dolní i horní nádrže jsou vybudované. Pro výkon tisíc megawattů by v turbínovém režimu z Lipna do Dunaje teklo zhruba 260 kubíků vody za vteřinu a v čerpadlovém režimu z Dunaje do Lipna zhruba 200,“ popisuje projekt Miroslav Cink. Jen pro představu: jeden blok v Jaderné elektrárně Temelín má výkon 1 000 megawattů.
Lázně svaté Markéty
Lázeňskou ulicí korzují lidé na Velké náměstí. A proti nim proudí davy opačným směrem do svahů hory Libín. Využívat tamní léčivý pramen, který byl známý už v 17. století, jezdí do Prachatic každoročně tisíce lidí. Pomocí moderních metod vodoléčby si tam léčí nemoci nervové soustavy a pohybového ústrojí. Prachaticím se tak podařilo navázat na dobu před první světovou válkou, kdy do Lázní svaté Markéty jezdili Rakušané a Němci a volný čas tam trávili místní.
Opuštěné Lázně sv. Markéty dál chátrají. Provoz tam skončil v roce 1935, pak sloužily například jako rekreační středisko.
Takový záměr měli Prachatičtí v roce 2001, kdy vložili svůj majetek do akciové společnosti Léčebné centrum sv. Markéty. Společnost měla obnovit lázeňský provoz na osmi hektarech pozemků a v několika budovách. Ve své době největší projekt podobného typu v Česku však po letech nenašel investora. Původní akcionáři se rozhádali, jejich podíly měnily majitele, a i když v roce 2008 zaklepali slavnostně představitelé města na základní kámen wellness centra, sen o oživení lázeňství později neslavně skončil – 1. ledna 2016 vstoupila společnost Léčebné centrum sv. Markéty do likvidace. „Podle posledních informací se likvidátor snaží majetek společnosti prodat,“ říká prachatický starosta Martin Malý.
Relaxace u řeky Otavy
Mělo začít sloužit místním i návštěvníkům k relaxaci a současně oživit jednu z nejdůležitějších lokalit v Písku. Architektonický návrh na úpravu nábřeží mezi Kamenným a Novým mostem z pera architekta Jana Psoty a společnosti Ateliér Vltava nabízel nové možnosti třeba v podobě trhů, pořádání kulturních akcí či půjčovny šlapadel.
Hlavní promenáda měla být široká pět metrů a sloužit cyklistům i pěším. Po širokých schodech pak měli lidé možnost sejít k řece nebo na nich třeba jen posedět. V letních dnech mohli využít stínu stromů, které by lemovaly nábřeží.
Jenže plány z roku 2013, které měly v reálu vyjít na 15 milionů korun, nakonec zůstaly jen na papíře. Město se dostalo s autory návrhu do sporu, který letos vyústil v odstoupení od smlouvy. Otázku, co bude s okolím řeky dál, tak řeší Písečtí a představitelé města i dnes.
„Řeka je důležitým přírodní fenoménem městského parteru. Současným záměrem města je zpracovat ho komplexně v úseku Vápenice – Sulan formou územní studie. Na tuto dokumentaci by následně navazovala podrobnější projektová dokumentace, která by řešila jednotlivé úseky,“ naznačil místostarosta Josef Knot.
Čekání na divadlo
Přes půl století, tak dlouho už se čeká, že v Českých Budějovicích vyroste nová budova divadla na Mariánském náměstí. Právě tehdy k němu bylo nejblíže, ale nakonec je tam dnes jen parkoviště.
Sen o stavbě divadelní budovy prostupuje dějinami krajského města už staletí. Například v roce 1895 se plánovala stavba letní scény, ale i tato myšlenka zapadla. Za první republiky se dokonce mělo budovat Jihočeské národní divadlo na jižní straně Senovážného náměstí.
Do plánu však zasáhla válka. Přesto tam v roce 1945 slavnostně položili základní kámen. To však bylo vše, z projektu sešlo a zmizel i kámen.
Nejblíže tak k samotné stavbě bylo na konci 50. let minulého století. V roce 1958 začali tvořit architekti návrhy na nové divadlo na Mariánském náměstí. Budoucímu honosnému objektu ustoupila i tamní restaurace Metropol a kino Lípa. Především z finančních důvodů ovšem z plánů sešlo. Dodnes se zachovala řada velkolepých návrhů.
Jihočeské divadlo stále sídlí u řeky Malše v centru. „V současné době máme k dispozici studii, která by zvětšila kapacitu hlavního sálu. Dnešních 257 míst je málo,“ sdělil nedávno ředitel divadla Lukáš Průdek. Po rekonstrukci by sál mohl mít až o 120 míst víc.
Rejnok a hala
České Budějovice mají jednoznačně nejvíc projektů, ze kterých sešlo, nebo se na ně marně čeká. Nejviditelnějším příkladem z poslední doby je Rejnok od architekta Jana Kaplického, tedy koncertní a kongresové centrum ve Čtyřech Dvorech.
Kaplického projekt - Rejnok
Na jihu Čech představil Kaplický svoji studii nadčasové stavby před osmi lety. Snad všichni tehdy uvěřili, že se centrum za dvě miliardy začne stavět na jaře 2010. Jenže plánovaný městský pozemek v areálu bývalých kasáren zůstává prázdný. I tady je hlavním úskalím financování. A tak se o Rejnoka začíná zajímat Praha, která uvažuje o jeho umístění na Štvanici.
Nešťastný osud potkal také Centrum halových sportů na Dlouhé louce. Na radnici dorazilo přes 50 návrhů z per architektů a studií. Problémy kolem soutěže a vysoká cena však plány zastavily a dnes se hovoří jen o rekonstrukci sportovní haly.
Budějovická odhalení
Mnozí ovšem třeba nevědí, že v českobudějovické České ulici v centru mohly fungovat lázně, další měly vyrůst naproti Krajskému soudu v Lidické ulici, kde dnes vede silnice. V parku u Kulturního domu Slavie mělo stát kino a u pošty na Senovážném náměstí měly mít České Budějovice dominantu v podobě katedrály.
Na podobné projekty upozorňuje aktuální výstava Historická odhalení, co tu mohlo být, a není aneb Nerealizované projekty Českých Budějovic. Ve výstavní síni radnice na náměstí Přemysla Otakara II. začala v úterý a potrvá do 20. ledna. Nabízí zajímavý pohled na stavby, které zůstaly v šuplíku.
„Ředitel Okresního archivu Daniel Kovář si už dvacet let vypisuje nerealizované projekty. Jeho poutavé texty zájemce zavedou do dob, kdy se o stavbách rozhodovalo. Nejtěžší bylo nalézt někoho, kdo by dokázal objekty z plánů a nákresů namalovat. Marta Vaverková přesně naplnila naše představy,“ říká spoluautor výstavy, fotograf Milan Binder.
