Místo silvestrovského veselí a půlnočního přípitku dobře vychlazeným šampaňským absolvovala servírka Petra Loskotová z Tábora zcela jiné zážitky. Na jednom z porodních sálů táborské nemocnice přiváděla na svět své první miminko.
Její syn Adam se poprvé samostatně nadechl pět minut po silvestrovské půlnoci. A při porovnání záznamů z jednotlivých porodnic v regionu se 1. ledna ráno ukázalo, že Adam Loskota je prvním letošním miminkem narozeným v Jihočeském kraji. Děťátko vážilo po narození 3 580 gramů a měřilo 51 centimetrů.
„Vůbec jsme s manželem nepočítali s tím, že se syn narodí až v novém roce. Od doktora jsem měla nahlášený termín porodu 25. prosince,“ říká Petra Loskotová.
Dvaatřicetiletá tmavovláska se spíš obávala, aby její potomek nepospíchal na svět dřív. Štědrý den, který předcházel stanovenému termínu porodu, se mladé mamince vůbec nelíbil jako případný den do rodného listu syna.
„Protože 24. prosince slaví svátek Adam a Eva. A to už by bylo fakt moc, aby měl najednou dárky pod stromečkem, svátek a navrch ještě narozeniny,“ vysvětluje Petra Loskotová.
Proto nakonec uvítala, že Adam bude mít mezi narozeninami a svátkem týdenní prodlevu. I když byla připravena i na variantu, že se miminko narodí na Štědrý den. „To bych si prosadila, že se bude jmenovat Vojta,“ popisuje maminka prvního letos narozeného Jihočecha.
O tom, že budou mít chlapečka, věděli rodiče už od 20. týdne těhotenství z ultrazvukového snímku. V jejich bytě už má připravenou postýlku i výbavičku v klučičích barvách.
„Časem bychom si přáli ještě holčičku, ale teď po porodu minimálně dva roky další dítě neplánujeme,“ líčí šťastná žena s miminkem v náručí.
O pokoj v porodnici se dělí s další čerstvou maminkou. „Chtěla jsem být na klasickém dvoulůžkovém pokoji. Je to v pohodě, že si můžeme vzájemně pomoci. Když potřebuji třeba do sprchy, jsem klidnější, protože sousedka Adámka pohlídá. A já jí to zase oplatím,“ vysvětluje Petra Loskotová, která si pochvaluje i lékaře a sestřičky v táborské porodnici.
„Jsou super, vlídní a pečliví, nic nám tu nechybí. Fakt je, že člověk neví, do čeho jde, a poprvé je to docela náročné.“
Zatím se učí krok za krokem pečovat o synka, který zásadně změnil celý život její rodiny. A těší se, že až povyroste, nebude z něho žádný domácí pecivál u počítače.
„Jeho tatínek ho povede ke sportu. Jsme zvyklí s manželem chodit spolu plavat, bruslit, lyžovat a rozhodně přibereme časem i Adámka,“ plánuje.
