Radek Kocanda spolu s partou známých založil v roce 2000 nejprve Společnost pro hrad Pořešín, v roce 2004 ho změnili na občanské sdružení Hrady na Malši a o dva roky později on sám opustil dobře placené místo v marketingu a svého koníčka začal dělat na plný úvazek.
„Nejsem nijak pověrčivý, ale sem mě prostě zavedl osud,“ tvrdí energický muž, který zpočátku do projektu zachování a konzervace zřícenin vkládal i vlastní peníze.
Radek Kocanda (46 let)Sice vystudoval vodní dopravu na Vysoké škole dopravní v Žilině, ale nakonec v roce 2006 zakotvil v občanském sdružení Hrady na Malši jako jednatel. Od dětství ho lákala historie a jeho favoritem byl Jan Žižka. Mezitím žil v Českém Krumlově a pracoval v marketingu v různých společnostech na jihu Čech, správcoval i na hradě Trenčín. Tvrdí, že zkušenosti se mu teď hodí při získávání dotací pro opravu čtyř hradů (Pořešín, Velešín, Louzek, Sokolčí) a tvrze Tichá. Žije kousek od zříceniny hradu Pořešín, je rozvedený, má dceru Dominiku (19 let) a s přítelkyní nyní tříletou dceru Alici. |
Dnes je sdružení Hrady na Malši členem památkové asociace Europa Nostra se sídlem v nizozemském Haagu, spolupracuje s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky, Národním památkovým ústavem, Národním archivem a Západočeskou univerzitou.
Díky skupině nadšenců pro historii se zříceniny hradů Pořešín, Velešín, Louzek, Sokolčí a tvrz Tichá staly místy, která přitahují návštěvníky a kde se pořádá řada zajímavých akcí pro děti i dospělé. Zarostlé kameny ožívají a mají šanci, aby se zdi nerozpadly úplně.
„Navíc vydávají i svědectví o minulosti, protože na Pořešíně, Velešíně a na tvrzi Tiché se rozeběhly archeologické výzkumy. Hledáme s historiky informace v archivech a na našich webových stránkách se zájemci dozvědí hodně o minulosti míst, která by bez nás upadla v zapomnění,“ vysvětluje Kocanda smysl práce sdružení.
Na Pořešíně pak vybudovali hradní muzeum, kde jsou jejich nálezy. Kostěný korálek, nůž, část zbroje nebo jediný dřevěný trám, který se tam zachoval. Byl součástí tehdejšího záchodu. Letos s pomocí dotace Jihočeského kraje přibyly vitríny s tematikou středověkého oděvu a zbraní.
Při dějepisu exceloval
Podle Kocandy je důležité, že se potkali lidé různých profesí i národností se zájmem o historii a přibývají i další. Fascinuje ho, že pracují i bez nároku na finanční odměnu.
„S takovými parťáky si rádi dáte pivo, posedíte a plánujete, co dál. Přijeli například zástupci tří bavorských spolků, kteří se o nás dozvěděli, a vyzvídali, jak to tady děláme. To člověka potěší.“
Jeho samotného od školních let bavila historie, na střední škole při hodině dějepisu dokázal při zkoušení vždy ohromovat spolužáky i učitelku zajímavostmi, které v učebnici rozhodně nebyly. Před pár lety zkoušel uspět v několika výběrových řízeních na správce hradů na západě a severu Čech, ale nepodařilo se mu to.
„Tak jsem si řekl, že mám přece kousek za domem Pořešín. Není to sice romantický hrad podle mých původních představ, ale udělali jsme tady už pořádný kus práce,“ konstatuje.
Jednou by tady mohla být expozice středověkého stavitelství. Inspirovali se ve Francii, kde na zelené louce roste stavba středověkého hradu a vedle mají hospodářská zvířata. Neplánují sice dostavět pořešínskou zříceninu do původní podoby, ale už dnes tam najdete kovárnu, vzniká i hradní kuchyně a zvířata by měla následovat.
„Chceme, aby to bylo takové multifunkční místo příjemného setkávání lidí. Zábavu tu najdou celé rodiny. Na tvrzi Tichá by zase po zastřešení a konzervaci mohl vzniknout pivovar, který tam kdysi býval,“ nechává Kocanda nahlédnout do budoucnosti.
